Smutná literatura, Echo č. 21/2024

Článek Smutná literatura je smutná četba. Kdo asi radil prezidentu Pavlovi při výběru poradců? Odkud jeho nadšení pro přijetí eura? David Marek je jistě špičkový ekonom, jenže si nepokládá základní otázku: K čemu je nám ekonomika dobrá? Raduje se ze statistických čísel s kladným znaménkem, z růstu ekonomiky, z počtu pracovních míst, z růstu jako samoúčel. Lidi ale vnímají to, co si na konci měsíce mohou koupit a volný čas, ve kterém si to zakoupené mohou užít. Za socialismu byl český dělník hrdý na čísla o splněném a překročeném plánu.

Jeho bavorský kolega měl na auto a jezdil k moři. Bohuslav Sobotka se nadýmal chloubou, kolik nových pracovních míst jeho zásluhou vzniklo. Podnikatelé lomili rukama, že na ta místa nejsou lidi. Plánujeme na zelené louce obří továrny, které mají navrátit ty, které naší vinou odešly do Asie. Pracovní síly do nich budeme dovážet. Odkud? Z Asie. Aspoň že ne odjinud. Jenže nepřijdou síly, ale lidi s odlišnými názory a způsoby života. Emigrace znamená psychickou zátěž. Na konflikty bude zaděláno. Policie, soudy, věznice budou hledat lidi. Příchozí budou chtít bydlet, budou nemocní, budou mít děti, silnice a vlaky nebudou stačit, lidi na to vše nebudou, budeme dovážet nové a nové "síly". Spirála se roztočí. Nebiologických "Čechů" bude přibývat. Národní produkt poroste. Jen ti chytřejší ekonomové začnou počítat, zda také roste národní produkt na hlavu. Jen ten dává ekonomicky smysl. A nezapomeňme na smysl ekologický! Tohle vše si některé země západně od nás zažily a zažívají. Opravdu to chceme? Stojí nám ty krátkodobé peníze na dovolené u moře a lety do zámoří opravdu za to?

Ladislav Doleček, Orlicko/Švýcarsko