Taková okupace se jen tak nepovede

KOMENTÁŘ

Taková okupace se jen tak nepovede
Země vzkvétala, atomové elektrárny zářily, jezeďáci stavěli vily jako hrady, dojnice vesele dojily. Taková pěkná okupace se jen tak nepovede, kdo by si chtěl stěžovat? Má pravdu, ten Vidlák, píše Jiří Peňás. Foto: Michal Čížek
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Možná se ještě dočkáme rehabilitace sovětské etc. okupace ze srpna dávného roku 1968. Hlasů, že režim nastolený okupací vlastně nebyl tak špatný, přibývá, nyní už si to nešpitají mezi sebou jen staří kolaboranti, ale dorůstá nová generace, která nezažila nejen ten historický srpen, ale ani valnou část doby po něm, přesto dochází k závěrům, že šlo o nějakou kosmetickou operaci, která „lidskou tvář“ jen tak trochu štípla, ale k prospěchu věci.

Tak nějak se vyjádřil nový tribun lidu s agrárním uměleckým jménem, jenž se nechal slyšet, zajisté v tom byla trocha ironie, že málo okupací v historii mělo tak klidný, spořádaný, mírný a neškodný průběh jako ta Brežněvova. Tanky přijely, chvíli tady pobyly, pak zase odjely. Země vzkvétala, atomové elektrárny zářily, jezeďáci stavěli vily jako hrady, dojnice vesele dojily. Taková pěkná okupace se jen tak nepovede, kdo by si chtěl stěžovat?

 

Má pravdu, ten Vidlák. Okupace trvala jednadvacet let, déle než jakýkoli jiný pobyt cizích vojsk na území tohoto státu, a přinesla tak pozoruhodný režim, že srovnávat jej v novodobé historii rovněž není vlastně s čím. Vzdáleně podobné období takzvaného Bachova absolutismu po roce 1848 byla epizoda a použité policejní metody útlaku a umrtvení nevyvinuté, omezené navíc rakouským právním pořádkem, který se musel dodržovat.

V tom byl Husákův režim mnohem svobodnější, přímočařejší a také stabilnější. Chtěl vlastně jen jediné: podvolení, ochotu zapřít fakt, že do země vtrhla vojska, dosadila hajzly, kteří by jinak šli od válu, a dala jim volné ruce, aby si s tou zemí dělali, co se jim zamane.

Naše „normalizace“ byl možná evropský unikát v tom, že takový dlouhodobý úspěch mravní spodiny, kterou vynesl nahoru, se jen tak nevidí. Onen režim totiž nebyl jenom špatný, tak jak mnohé režimy špatné prostě jsou. On byl špatný, protože špatný být potřeboval a musel! Vznikl podlým přepadením země, jež se uskutečnilo za pomoci a na objednávku zrádců, darebáků a spiklenců (Hoffmann, Biľak, Indra a jiní), kteří ke spolupráci na svém díle potřebovali lidi blízkého typu a založení: kariéristy, konformisty, prospěcháře, perverzní charaktery.

Tyto dva základní pilíře normalizačního státu, tedy ambiciózní nýmandi a patologické typy, se vzájemně vyhledávaly, rozuměly si, jeden druhý potřeboval. Staří si vychovávali dorost, svazáky, mladé politruky, iniciativní práskače a ke všemu ochotné debily. Mladí chtěli kariéru, sport a povyražení, nějakou okupací, Palachem či jinými krámy se nezabývali, „neřešili to“.

Jistě tomu pomáhalo také to, že některé výsledky tohoto režimu se velké části obyvatelstva špatné nejevily: výstavba panelákových sídlišť, bytovky na vesnici, korupce obyvatelstva nekvalitním spotřebním zbožím, dostupnost tučných uzenin, produkce veksláckého popu a seriálů, přivlastňování si sportovních úspěchů, relativní klid na práci, kterou skoro nikdo pořádně nedělal...

Díky tomu se mohlo mnohým zdát, že poměry nijak hrozné nejsou, a tudíž na režimním patolízalství nic tak odpudivého není. Což bylo možná ještě horší. Byli však naštěstí i takoví, kteří chápali režim dosazený ruskými tanky nejen jako amorální, ale i zničující, vedoucí k úpadku a zkáze země, lidí, krajiny, morálky, což se skoro podařilo.

Když jsou v zemi cizí vojska, čestný muž kariéru nedělá. V současnosti se zdá, že se dostávají do popředí lidé, kteří se poznávají mezi těmi prvními. Myslí si možná, že mluví za nějakou utlačovanou, umlčovanou většinu, ale hlásí se k tomu nejhoršímu, co se v téhle zemi v její nedávné minulosti stalo. K době, kdy přednost mělo svinské chování a podlost.

 

×

Podobné články