Okupace očima cizinců. Výstaviště nabízí hrané filmy i dokumenty o 21. srpnu 1968

Čtvrtý ročník festivalu NeverMore 68 na pražském Výstavišti ve čtvrtek připomene 57. výročí okupace Československa vojsky pěti států Varšavské smlouvy. Letos se festival zaměří na zahraniční pohled, na to, jak média a vlády na obou stranách železné opony informovaly o vpádu vojsk. Odpolední a večerní program zahrnuje diskuse, výstavy, filmové projekce a interaktivní instalace, informovala za Výstaviště a organizátory Linda Antony.

Letošní novinkou je spolupráce s britským velvyslanectvím v Praze a s British Council, partnery témat věnovaných Británii jako zemi, v níž v době okupace žila početná československá komunita.

Program na Bruselské cestě Výstaviště zahájí v 15:00 ministr zahraničí Jan Lipavský (nestr.). Vystoupit má také šéf Výstaviště Praha, hlavního organizátora festivalu, Tomáš Hübl.

Na pódiu věnovaném debatám například promluví o britské perspektivě Robert Smith z britské ambasády, Paul Wade z British Council a bývalý český velvyslanec v několika zemích Jakub Karfík. DiskProtesty proti okupaci v zahraničí připomene Paměť národa a Muzeum paměti XX. století. V debatě o transatlantické perspektivě srpna 1968 vystoupí Jakub Landovský. Server Refresher se bude věnovat roli dezinformací.

Video stage nabídne ve spolupráci se spolkem Díky, že můžem dokumenty i hrané filmy. Půjde například o Československý filmový týdeník č. 35 z roku 1968 nebo o film Evalda Schorma Zmatek z roku 1969. Promítat se bude také loňský film Jiřího Mádla Vlny, který pojednává o práci rozhlasových reportérů v roce 1968.

Na Bruselské cestě se budou prezentovat neziskové a občanské organizace. Mapa okupace se věnuje osmi tématům s dlouhodobými dopady vojenského vpádu.

Vojska pěti států Varšavské smlouvy obsadila 21. srpna 1968, tedy na den přesně před 57 lety, Československo, aby násilím potlačila pokus o reformu dosavadního systému, o socialismus s lidskou tváří, jak se říkalo. Už první den okupace bylo v Československu zabito či smrtelně zraněno 58 lidí a do konce roku 1968 stoupl počet obětí na 108. Další oběti si vyžádalo tvrdé potlačení protiokupačních demonstrací režimem v roce 1969. Potvrdilo to nastupující éru takzvané normalizace, která přinesla politické čistky, posílení cenzury či omezení svobod.