Dlouhé stíny „systému Merkel“

KOMENTÁŘ

Dlouhé stíny „systému Merkel“
Angela Merkelová byla kancléřkou 16 let. Za několik let, po které je Merkelová v politickém důchodu, se základy jejího politického systému stihly rozsypat napadrť. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Angela Merkelová seděla na kancléřské židli dlouhých 16 let. Stačilo to k tomu, aby mladší generace Němců neznaly roku 2021 jiného kancléře než ji. Nemajíc rodinu ani žádné zjevné koníčky, žila hlavně politikou a trvalo to velmi dlouho, než ji její kolegové ze špičky CDU přesvědčili, že v dalších volbách už kandidovat nemá. O přesném průběhu tohoto přesvědčování víme jen málo, ale prý to hraničilo s donucením.

Za několik let, po něž je Merkelová v politickém důchodu, se základy jejího politického systému stihly rozsypat napadrť. CDU se pod novým předsedou Merzem vrátila na pravou stranu spektra, AfD se nechce propadnout pod zhruba 15 procent, levné ruské energie jsou pryč a s nimi i lepší časy německého průmyslu. Mladíci z islámského světa, kteří po roce 2015 tak intenzivně obohacují Německo, jsou spíše zátěží pro sociální a justiční systém než nezbytně potřebnou pracovní silou pro nový Wirtschaftswunder.

 

Dlouhé stíny merkelovského systému ale přetrvaly, a to nejen v demografii německé populace a v podobě skutečnosti, že odstavené jaderné elektrárny už nepůjde znovu zapnout. Jedním z nejdelších stínů je ale člověk, konkrétně Ursula von der Leyenová, znectěná německá politička, jejíž domácí problémy „přemostila“ Merkelová tak, že jí zajistila vysoké křeslo v Bruselu.

Von der Leyenová je osoba, na jejíž kariéře by se dalo ilustrovat, co všechno je s evropskou politikou špatně. Do vysoké politiky jí značně napomohla skutečnost, že je dcerou významného politika CDU Ernsta Albrechta (v letech 1976–1990 byl premiérem spolkové země Dolní Sasko). Jediná funkce, kterou vykonávala jakžtakž kompetentně, byla pozice ministryně pro rodinu, ale její působení na ministerstvu práce už bylo nanejvýš průměrné a jako spolková ministryně obrany přivedla Bundeswehr do ještě hlubší krize, než se nacházel před jejím nástupem. Při odchodu do Bruselu za sebou v Německu zanechala kontroverze v podobě snahy prosadit velký internetový filtr (od té doby se jí říká nelichotivě Zensursula) a rovněž značně podezřelých zakázek na konzultační služby z doby, kdy v příslušné firmě působil její syn. Vyšetřování těchto zakázek bylo zkomplikováno mimo jiné tím, že při odchodu z funkce odevzdala dokonale promazaný telefon.

V takové situaci většina politických kariér definitivně skončí, ale Leyenová byla vždy mimořádně loajální svojí nadřízené Merkelové a ta ji před pěti lety dokázala různými zákulisními metodami prosadit na pozici předsedkyně v EK. V ní se von der Leyenová projevuje úplně stejně jako dříve v německé politice, jen místo pofiderních konzultací u McKinsey pofiderně dojednala dodávku očkovacích látek pro EU (přičemž SMS zprávy zachycující komunikaci mezi ní a šéfem Pfizeru Albertem Bourlou rovněž jaksi záhadně zmizely) a snaží se prosadit dystopický systém Chat Control 2.0, který by špicloval všechny obrázky a videa, které si vyměňujeme v rámci komunikačních aplikací. Inu, Zensursula, jenom s větší mocí v rukou. A teď bojuje o dalších pět let ve funkci.

Nezbývá než doufat v to, že poslanci Evropského parlamentu to budou vidět jinak. Tento poslední personální pozůstatek „systému Merkel“ by měl jít rovněž do politického důchodu.

×

Podobné články