Bradavice našich velikánů: Historické puritánství došlo už i na Moravu

Před několika lety jsem do továrny na obráběcí stroje (TOS) v Hulíně vezl skupinu finských zákazníků. Ráno jsem je vyzvednul na kroměřížském hotelu Octárna a cestou do Hulína jsme mluvili o Kroměříži, kterou si předchozího dne odpoledne prošli. Starší dáma, která byla nadšená krásami města, se mne zeptala, proč v Kroměříži nejsou středověké historické uličky jako třeba v Praze. Vysvětlil jsem jí tedy, že Kroměříž byla zcela zničena při švédském nájezdu v roce 1643, kdy dobytí města přežila asi 3 % obyvatel, dnešní podoba města je tedy novověká. V autě nastalo na chvíli ticho, následně mi ona dáma vysvětlila, že sem tedy tehdy přišli Kroměříž dobýt asi také jejich předkové, protože severské národy byly pod švédským velením sjednoceny, což jsem samozřejmě nevěděl…

Je pravda, že když se člověk prochází třeba po Göteborgu a vidí nadživotní jezdecké sochy švédských králů, kteří do našich zemí posílali své vojska dobývat, není to moc příjemný pocit. Měli bychom se však i dnes v Kroměříži kvůli tehdejší švédské, finské a dánské účasti na tom masakru vyhýbat kulturním a hospodářským kontaktům se severskými zeměmi? Taková otázka mne napadla, když jsem četl o argumentech proti umístění sochy arcibiskupa Karla z Lichtensteina-Castelcorna založených na tom, že podporoval a nezastavil tehdejší soudní procesy se satanskou sektou na Šumpersku. Téma nyní znovu otevírá Martin Uhlíř v Respektu a uvádí i rozpory mezi historiky o roli arcibiskupa Karla.

Myslím, že jde o exemplární příklad historického puritanismu. Je to částečně importovaná záležitost. V Americe chtějí někteří lidé bourat sochy Abrahama Lincolna. Bojoval proti otroctví? Ano! Ale také prohlašoval, že černoši nesmí mít volební právo. Takže pokud provedeme historickou aktualizaci do dnešních poměrů, byl vlastně rasista. Pryč s jeho sochami! Nebo vlastně ne?

Máme v Kroměříži sochu Jana Amose Komenského, který, podobně jako mnoho jiných vzdělanců té doby, byl také úspěšným kartografem. V r. 1627 připravil pro bývalého zemského hejtmana Ladislava Velena ze Žerotína mapu Markrabství Moravy, Moravia marchionatus, pro použití k vpádu severských vojsk na Moravu. Měli bychom tedy strhnout jeho sochu v Kroměříži jen proto, že měl pravděpodobně na dobytí a masakru našeho města také svůj podíl?

A co Masaryk? Kdybychom dnešním pohledem hodnotili podivnosti při prvorepublikových prezidentských volbách nebo jeho ovlivňování politiky tajnými finančními fondy, jak by dopadl? Jsou to důvody, abychom si neměli vážit TGM jako zakladatele našeho moderního samostatného státu? Mělo by to vést k odstranění jeho kroměřížské sochy a k přejmenování náměstí, které dnes nese jeho jméno?

Každý, kdo se ujme veřejné funkce a přijme odpovědnost, může být ovšem právem kritizován. Protože nejsme dokonalí. A kdybychom odstraňovali sochy všech, kdo něco pokazili nebo nezasáhli, když mohli, zůstaly by nám možná některé sochy svatých. Historické puritánství je totiž především tak trochu dětinské, nedospělé. Vždyť často nedovedeme zabránit omylu či křivdě ani u našich současníků, ani sami u sebe. Který lékař může s čistým svědomím vzpomínat na všechny své diagnózy a operace jako na povedené? A který instalatér je hrdý na úplně každou svou koupelnu? Kdo z nás nic v životě nepokazil? „Kdo jsi bez hříchu, první hoď kamenem,“ řekl Ježíš lidem, kteří chtěli ukamenovat cizoložnou ženu.

Když podobná debata před časem vypukla v USA, profesor práva a rabín Michael J. Broyde argumentoval: „Velcí Američané dostávají sochy, i když měli nějaké ty bradavice a byli to nedokonalí lidé. To by mohlo být nejdůležitější poučení pro nás všechny: i velcí lidé - a my obyčejní smrtelníci tím spíše - mají bradavice, které se nedají přehlédnout, ale dají se odpustit.“

Jsme lidé, nejsme zvířátka. Jak říká Chesterton, „ukažte mi mravence, kteří si v mraveništi postaví sochu nějakého významného mravence“. Važme si proto našich významných předků. Važme si jich pro jejich dobré činy a přehlížejme ty neslavné. Tedy i arcibiskup Karel z Lichtensteina-Castelcorna si sochu v Kroměříži zaslouží, protože obnovil naše město z rozvalin, dal mu do vínku krásu a umění a zahrady, takže ani ta finská dáma dnes nemusí mít z návštěvy Kroměříže úplně špatné svědomí…