Riziko, že elektřiny nebude dostatek, stoupá

KOMENTÁŘ

Riziko, že elektřiny nebude dostatek, stoupá
Hodnocení také varuje před „významným” rizikem toho, že bude nedostatek elektřiny. A tato rizika se prý týkají celé Evropy. Důvodem je to, že pokles kapacity fosilních zdrojů v celém systému se může do roku 2030 odehrát rychleji, než se v současnosti očekává. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Markéta Malá
Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Podobně jako náš provozovatel přenosové soustavy (ČEPS) vydává svou každoroční zprávu o hodnocení zdrojové přiměřenosti (MAF), hodnotí z celoevropského hlediska dostatek zdrojů i Evropská síť provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-E). K přečtení zde či zde. A stejně jako poslední česká MAF 2023, ani evropská zpráva nenabízí žádné veselé čtení. Nad oběma visí otázka: Kde v příštích letech vezmeme elektřinu, aby byla pro všechny, když budou chybět stabilní zdroje?

 

Zpráva uvádí, že podstatný objem kapacity fosilních zdrojů se do roku 2030 stane „neživotaschopným“, protože budou na trhu dále vytlačovány zelenými zdroji (ty mají v síti přednost a vzhledem ke své občasnosti ve výrobě musí být uměle dotovány). To se bavíme především o uhelných elektrárnách.

Zdrojovou přiměřenost během peaků (špiček) by prý dokázaly zajistit plynové elektrárny s kapacitou 50 GW. Jenže to zase podle zprávy naráží na unijní klimatické cíle. Aby byly splněny, musí být tato kapacita postupně snižována a nahrazována kapacitou v „čistých“ zdrojích. Takže vlastně nevíme, co chceme. Hodnocení také varuje před „významným“ rizikem toho, že bude nedostatek elektřiny. A tato rizika se prý týkají celé Evropy. Důvodem je to, že pokles kapacity fosilních zdrojů v celém systému se může do roku 2030 odehrát rychleji, než se v současnosti očekává.

Za pozornost stojí také zobrazení několika mapiček Evropy v různých letech, které ukazují hodnotu ukazatele LOLE (Loss Of Load Expectations). Ten udává počet hodin v roce, kdy nelze předpokládané zatížení plně pokrýt dostupnými zdroji. Tedy vlastně počet hodin, kdy hrozí, že elektřina nemusí být pro všechny. První mapa se týká roku 2026. Nejhůře je na tom Litva s 19 hodinami v roce, kdy hrozí nedostatek elektřiny. U nás a v Německu ale také nejsou dobrá čísla. U nás jde o 8,4 hodiny, u našich sousedů o 8,7 hodiny. S výjimkou Dánska je většina států na hodnotách pod pět hodin. Následuje rok 2028 a vidíme strmý nárůst rizika. V Česku může nastat scénář, že po dvacet hodin v roce nebudeme schopni pokrýt poptávku. V Německu 18,8 hodiny. Pak už vidíme rok 2030 – a najednou jsme na výrazně nižších hodnotách. U nás jedenáct hodin, v Německu přes osm. V roce 2035 se dostáváme dokonce „jen“ na 7,4 hodiny. Není jasné, co se stane, že na tom najednou budeme opět tak „dobře“. Protože ENTSO je ohledně výstavby dostatečné kapacity v plynu sama skeptická.

ČEPS loni ve své zprávě uvedl, že už po roce 2025 se stane Česko dovozcem elektřiny. A přišel s respondentním a progresivním scénářem. Ten progresivní se drží scénáře, že do roku 2030 dojde k úplnému odklonu od uhlí. A že i teplárny i závodní energetiky se transformují na zemní plyn jako na zdroj. Není přitom vůbec jasné, jak se to stane. Plán stále je zprovoznit tři paroplynové elektrárny do roku 2030. Ale to nevypadá příliš nadějně. Vše se zdržuje. Investoři čekají na záruky od státu, protože investovat do plynu jakožto podle Evropské komise pouze přechodného zdroje je velmi riskantní. Situace navíc není dobrá ani v Německu. ČEPS počítá s 24 GW v nových plynových elektrárnách, ale realita je taková, že se v Německu plánuje jen zhruba poloviční nový výkon. Takže bude méně i na export k nám. Jsou před námi asi napínavé časy.

 

×

Podobné články