Nejnižší porodnost v historii: pokles populace dopadne na všechny

Česko čelí bezprecedentnímu poklesu porodnosti, který překonává i nejnižší varianty projekcí. To do budoucna znamená další prohlubování velkého problému, který hrozí dopadnout na celou řadu oblastí života od zdravotnictví, sociální péče, trhu práce po školství i důchodový systém. Zrychlující stárnutí populace s sebou přinese snížení podílu lidí v produktivním věku. Náklady, které v řadě ohledů už neudržitelně rostou nyní, porostou vlivem stárnutí populace ještě víc a bude méně těch, kteří na jejich provoz budou schopni přispívat.

O jak strmý pád jde ukazují čísla z několika posledních let. Zatímco rok 2021 působil z hlediska růstu porodnosti pozitivně, v roce 2022 nastala prudká změna. Meziročně se narodilo o 12 tisíc dětí méně, počet narozených spadl po dlouhých letech pod stotisícovou hranici a současně klesl i průměrný počet dětí narozených jedné ženě, meziročně z 1,83 na 1,66, což byl návrat o šest let zpátky. V roce 2023 negativní trend pokračoval, narodilo se jen něco přes 91 tisíc dětí, letošní pokles o dalších 8 %, téměř 7 tisíc dětí, dosáhl na historický rekord. Podle předběžných údajů připadlo v roce 2024 na jednu ženu 1,37 dítěte.

Projekce Českého statistického úřadu – a nakonec i trendy ze zahraničí – přitom ukazují, že není důvod čekat zlepšení a situace se bude patrně ještě výrazně zhoršovat. Takzvaná nízká, tedy nejpesimističtější, varianta projekce statistického úřadu, očekávala letos porodnost přes 88 tisíc dětí, dokonce i v příštím roce to mělo být přes 85 tisíc. Už i tak nízká čísla však dokázala realita o dva roky předběhnout. Pro příští roky ukazuje nízká varianta projekce další výrazný pokles. V roce 2030 má porodnost spadnout na 76 tisíc a kolem této hranice se pak držet dalších několik let.

O tom, že hrozí demografická krize, se pochopitelně ví dlouho, k podobně výraznému propadu porodnosti došlo v devadesátých letech a i to je podle demografů jeden z důvodů, který se promítá do nižší porodnosti v těchto letech. Stejně tak dlouho se však mluví o potřebných zásadních reformách, které se dlouhé roky nedaří prosadit a jejichž potřebu v některých případech ještě akcelerovala pandemie covidu. Ať už jde o neúnosně rostoucí náklady zdravotnického systému či stejně tak důchodového, případně problémy s nedostatečnými kapacitami péče o seniory či neefektivním a v některých ohledech štědrým sociálním systémem. Odborníci přitom spíše marně varují, že na zásadní změny už nezbývá příliš mnoho let.

Nakonec to, jak umí politici a stát pracovat s demografií, je dobře vidět na problémech s kapacitou škol v posledních letech, kdy politiky „zaskočilo“, že výrazně silnější ročníky dětí narozených před patnácti lety nelze vměstnat do současných školních prostor. Například v případě důchodové reformy se nynější vláda snaží prosadit parametrické změny, které mají růst nákladů výrazně zpomalit, není však opět jisté, zda změny přežijí blížící se volby a neskončí tak dříve, než vejdou v platnost.

Únosnost důchodového systému je přitom jedním z nejviditelnějších problémů, který se s nastávajícím stárnutím populace na Česko řítí. Jak ukazují dlouhodobé predikce Českého statistického úřadu, populace starších 65 let míří v Česku v poměrně blízké budoucnosti přes hranici tří milionů. Nyní tvoří lidé nad 65 let asi pětinu obyvatel, v 50. letech by to mohla být téměř třetina. Podle střední varianty propočtů by starších osob mohlo být asi o 700 000 víc než nyní. Výdaje na penze představují už nyní velkou část státních výdajů. Vydaná suma má prudce růst od 30. let, kdy do důchodu začnou odcházet silné ročníky ze 70. let, takzvané Husákovy děti.

Podobně pak obavy vyvolává zdravotnictví, jehož výdaje v posledních letech prakticky skokově vyrostly na více než 500 miliard. Stárnutí populace znamená potřebu výrazně proměnit systém péče, větší změny však dlouhodobě narážejí na odpor a jsou opět spíše politicky neprůchodné.

Demografická změna s sebou však nese i další potenciální problémy. Jde například o nárůst tlaku na systém sociální péče ve stáří, který už nyní v kapacitách zaostává za poptávkou. Podle podrobné analýzy, kterou si nechala společností Ernst & Young roku 2021 zpracovat Asociace poskytovatelů sociálních služeb, bude do budoucna nedostatečná kapacita pobytových či terénních služeb narůstat a hrozí i nedostatek odborného personálu.

„Podíl osob nad 65 let se zvýší ze současných 19,9 % na 28,8 % v roce 2050. Ve věkové skupině nad 80 let dojde k nárůstu ze současných 4,1 % z celkové populace na 9,0 % v roce 2050, s tím, že k nejprudšímu nárůstu v této kategorii dojde do roku 2035 a pak se trend zpomalí,“ uvádí poradenská společnost v analýze s tím, že pro zachování současného stavu péče bude podle odhadů nutné vybudovat přes 27 tisíc lůžek v pobytových službách navíc.