Američtí Filipové Turkové a dementi v politice

KOMENTÁŘ

Američtí Filipové Turkové a dementi v politice
Problém je, že v dnešním světě je občas těžké rozlišit, kde končí nevhodný humor a kde začíná opravdový rasismus. Příkladem je i velmi „turkovská“ kauza, kterou momentálně zažívají Mladí republikáni ve Spojených státech. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Ondřej Šmigol
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2025 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Pokud jsou pobuřující výroky Filipa Turka na sítích pravdivé – a vše nasvědčuje tomu, že spíše ano – a jeho výmluvy o půjčování vlastního mobilu naopak nepravdivé, zbývá v podstatě jediná obrana. Tedy že se jednalo o černý „humor“, a nikoliv o vážně míněné názory. Problém je, že v dnešním světě je občas těžké rozlišit, kde končí nevhodný humor a kde začíná opravdový rasismus. Příkladem je i velmi „turkovská“ kauza, kterou momentálně zažívají Mladí republikáni ve Spojených státech.

Server Politico získal soukromou komunikaci členů Mladých republikánů na Telegramu. Nejedná se vždy o konverzaci úplně na výši. Používají nejrůznější rasistické urážky, své politické protivníky posílají do plynu, nadávají si do teploušů. Když jeden z uživatelů napsal, že nařídí svým spojencům, aby při volbách do nějaké stranické funkce hlasovali „pro toho nejpravicovějšího člověka“, další mu odpověděl: „Skvělé. Miluji Hitlera.“

 

Únik chatu je nejspíše důsledkem vnitrorepublikánských bojů o moc, konkrétně rozbrojů mezi organizací Mladých republikánů ve městě New York a klubem Mladých republikánů ve státě New York. Ty jsou na sobě nezávislé a nesnášejí se. Chat sloužil hlavně jako koordinační platforma kampaně Restore YR, jejímž cílem bylo zvolit Petera Giunta, předsedu Mladých republikánů ve státě New York, šéfem národní organizace. Některé nejhorší nadávky jsou tak určeny vnitrostranickým protivníkům. Mladí republikáni z Arkansasu jsou podle Giunta „zdegenerovaní prznitelé krav“, jelikož hlasovali pro jeho oponenta. Jindy nadávají sobě navzájem, nicméně z kontextu je jasné, že jde o provokace mezi přáteli. Celkově jde spíše o nevhodné žertování než o ukázku skrytého rasismu u Mladých republikánů.

Je tu ale několik velkých „ale“. Zaprvé označení „Mladí republikáni“ je lehce zavádějící. Členství organizace je otevřeno lidem mezi 18 a 40 lety. Většina účastníků chatu jsou třicátníci, někteří v relativně vysokých funkcích, jako poradci zvolených politiků. Jeden je dokonce státní senátor ve Vermontu. Takovýto „humor“ se dá pochopit u náctiletých, třicátníci toužící po politických funkcích by ale měli mít více rozumu. To platí jak pro Mladé republikány, tak pro Filipa Turka.

Zadruhé uniklé zprávy naznačují jisté intelektuální nedostatky. Americká pravice se může chlubit nejrůznějšími seriózními mysliteli, třeba od Billa Buckleyho až po Irvinga Kristola, kteří dokázali republikánům dodávat intelektuální munici při hádkách s demokraty. Budoucí lídři Republikánské strany v chatu působí jako zastydlí puberťáci, k velkým filozofům konzervatismu mají opravdu daleko.

Zatřetí nemusí jít jen o nevhodný, ale nakonec neškodný humor. Mladí pravičáci – nejen v USA – soutěží, kdo zajde dál v provokacích a překračování hranic. Částečně je to dáno pokusy šokovat a vysmívat se levici. Začíná to snahou upozornit na opravdové problémy, které levice ignoruje, jako je otázka, zda masová imigrace z kulturně odlišných zemí musí být vždy moudrá, a končí to nefalšovaným rasismem.

Projevuje se ale i prostředí, ze kterého tito lidé vzešli – totiž z internetu. Na sociálních sítích i diskusních serverech, jako je 4chan, jsou politické debaty vedeny neustále na hraně, ale obklopeny vrstvami ironie, kdy si nikdy nemůžete být jisti, jestli to váš protivník myslí vážně. Zároveň všichni hrají pro své publikum, které je povzbuzuje ke stále horším výrazům. V tomto prostředí není nic horšího než projevit upřímnost – člověk je pak za trapáka. Naopak není nic lepšího než svého protivníka vyprovokovat k upřímnému výbuchu hněvu. Problém je, že mezi „ironickými fašisty“, kteří pouze provokují, proklouznou i ti, kteří to myslí smrtelně vážně. Zároveň to posouvá hranice přípustné diskuse. Ta celkově hrubne a dostává se do stále temnějších vod. Mladí republikáni v uniklém chatu nejspíše nejsou opravdoví rasisté, ale poskytují jim krytí.

Je to jakási odvrácená strana levicového wokismu – a částečně i vlastně jeho dítě. Snaha woků regulovat vyjadřování a přípustné myšlenky vedla k protireakci, radikalizaci a projevům, které by opravdu měly zůstat marginalizované. Výsledkem je, že do politiky míří banda na internetu vyrostlých dementů s intelektuální vybaveností náctiletého trolla.

×

Podobné články