Válka proti pražské noci kyborgovi vyhovuje
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
Měsíc poté, co ODS odešla z vlády, vyhlásil na kongresu její nově zvolený předseda Martin Kupka, že se do ní strana chce vrátit. Že za čtyři roky občanští ...
Už osmnáct tisíc sodíkových výbojek padlo v Praze za oběť výměně za bílé LED. Na rozdíl od jiných průšvihů, které vyplavou až dlouho poté, co byly spáchány, ideálně až co se vymění vedení a zodpovědnost už jaksi nikdo zpětně nedohledá, se tohle doslova a do písmene nedá nevidět. Ulice, dříve příjemně osvětlené vlídným teplým žlutooranžovým světlem, které je s to zvlášť v centru vystupňovat tu pohlednicovou romantiku až na samé hranice snesitelnosti (zlatá Praha!), se mění ve sterilní, chladné, a teď schválně použiju tohle umělohmotné, manažerské slovo, komunikace.
Zaznamenaly to nejen typy vůči veřejnému prostoru senzitivnější. Jít ulicí pod teplým a jít ulicí pod studeným světlem není to samé. Pocitově je to asi takový rozdíl jako jíst doma v útulné kuchyni, anebo u stolu na operačním sále. O výměně navíc neproběhla žádná odborná debata. Vzedmula se ne nevýznamná vlna odporu včetně petice Chraňme pražskou noc, aktuálně osm a půl tisíce podpisů za tři týdny, slušný mediální ohlas, spojenci na magistrátu (Praha Sobě). Požadavek je, aby město výměnu nejen zastavilo, ale také aby napravilo stávající konfliktní situace, prostě aby těch 18 tisíc hnusných bílých ledek zase vymontovalo a vrátilo světlo oranžové. Které lze paradoxně zařídit i z ledek – vyhovující model (oranžová barva, 1800 kelvinů) se vyrábí od roku 2016. V katalogu, ze kterého si na magistrátu vybírali žárovky, holt asi někdo vyškubnul zrovna tuhle stránku nebo co.
Podstata problému je taková, že bílé LED světlo kvůli svému složení uměle vyrábí z noci den. Jenže v noci nemá být světlo, ale tma. Cirkadiánní rytmus je extrémně důležitý, o tom by snad mohl národ Heleny Illnerové aspoň něco málo vědět. Pakliže se nabourá, má to následky. To není jenom kosmetická úprava, to je vážná věc. Studené bílé světlo z ledek se totiž samozřejmě nezastaví před vchodem, rádo posvítí dovnitř do bytů, do ložnic. Narušuje hormonální systém, narušuje spánek, naprosto mate (a likviduje) hmyz. Mate dokonce i stromy a narušuje jejich přirozený cyklus regenerace. Dokonce i podle nařízení Evropského parlamentu „světlo v noci je ve stejné kategorii polutantů jako chemické látky, léčiva, šedá voda, plasty“ a má se „zastavit, omezit nebo napravit“. Takže ne přidat. Zde ovšem EU klasicky popírá sama sebe, neboť sodíkové výbojky, které bez problémů sloužily sto let, vyřazuje z provozu kvůli energetické neefektivitě. Jsou regulovány a od příštího roku se nesmí instalovat.
Praha se odvolává jednak na to, také na údajnou významnou úsporu. Ale provoz veřejného osvětlení v Praze stojí v přepočtu na osobu sto korun ročně. Výměnou se ušetří na osobu ročně padesátikoruna. Ušetřené miliony vygenerují násobně větší škody na veřejném zdraví a zlikvidují ty zbytku hmyzu, který se v Praze ještě udržel. Chce-li Praha spořit, může začít třeba nerušením Lítačky a jejím nenahrazením novou mobilní aplikací, kterou Pražané potřebují stejně urgentně jako bílé světlo v noci. Vůbec. Ale Lítačka funguje už zbytečně dlouho. Dopravu mají mnoho let v gesci Piráti.
Ano. Města potřebují nějak reagovat na dobu, ale hlavně musejí zůstat příjemnými místy k životu. Není ostatně přesně tohle heslo, které se tak rádo provolává zejména tedy před volbami? Že města mají být „pro lidi“? Jít ulicí pod mrtvolně bílými světly „pro lidi“ není. To je pro kyborgy. Přijde mi naprosto pozoruhodné, kolik dalších „zelených“ řešení (obludné větrníky, nedozírné plochy solárů, pod kterými pak sto let tráva neroste, „maso“ z laboratoří, ale také povinná digitalizace všeho, která zvyšuje naši sociální a fyzickou závislost na přístrojích a která mimochodem rozhodně není energeticky neutrální) zbavuje svět vitality a života.