Injekce přímo do srdce
KOMENTÁŘ
KOMENTÁŘ
VÁLKA NA UKRAJINĚ
Ukrajina je připravena na bezpodmínečné příměří s Ruskem. Oznámil to na síti X francouzský prezident Emmanuel Macron, který se v sobotu na pohřbu papeže Františ ...
Slovní spojení „injekce do srdce roztokem kyseliny“ má v polské kultuře velmi jasné konotace: byl to jeden z postupů likvidace vězňů používaných Němci v koncentračních a vyhlazovacích táborech jako Auschwitz-Birkenau. Nyní se tato otřesná představa stala symbolem další kapitoly sporu o pravidla umělého ukončování těhotenství.
V sobotu ulicemi Prahy prošel Pochod pro život – největší tuzemská akce ochránců života před narozením. Neobešla se samozřejmě bez kontramanifestací a patřičně vyhrocených reakcí – diskuse na téma ochrany života před narozením / umělého přerušování těhotenství vždy doprovázejí velké emoce. Není se čemu divit, obě strany sporu mají za to, že hájí nezcizitelná lidská práva, bohužel v tomto případě údajně konfliktní. V českém mediálním prostoru se často jako negativní vztažný bod v této otázce objevuje Polsko – země, která jako jedna z mála na světě přešla od liberálnější úpravy zákona o umělém přerušování těhotenství z dob komunismu k omezení možnosti umělého potratu už demokraticky zvoleným parlamentem v roce 1993. Tato úprava byla následně zpřísněna na základě nálezu Ústavního soudu z roku 2020, který zrušil tzv. eugenickou výjimku, tedy možnost ukončit těhotenství kvůli vrozeným vadám plodu. V tuto chvíli polská zákonná úprava potvrzuje ústavní právo na život od početí s výjimkou ohrožení života a zdraví matky nebo situace, kdy je těhotenství následkem trestného činu. Rozhodnutí Ústavního soudu vyvolalo tehdy v Polsku obrovské společenské emoce, bylo vnímáno jako narušení křehkého „potratového kompromisu“ z 90. let a přispělo k poklesu podpory dosud suverénních konzervativců.
Přímo enormní pozornost českých médií a veřejnosti vyvolaly po zmíněném nálezu Ústavního soudu z roku 2020 případy úmrtí několika žen v souvislosti s těhotenstvím, které byly všeobecně přisuzovány nové legislativě, respektive obavám lékařů z jejího porušení. Široce medializované případy výrazně ovlivnily obraz Polska u značné části české veřejnosti, i když se ve většině případů už v prvních hodinách po vypuknutí těchto kauz ukazovalo, že spojování tragických událostí s novým zněním zákona o ochraně života nemá z odborných hledisek opodstatnění. Před několika týdny nepřítomnost takové souvislosti potvrdilo i šetření profesního lékařského soudu v nejdiskutovanější kauze „paní Izabely“ z městečka Pszczyna, který poukázal na porušení platných předpisů ze strany ošetřujících lékařů a četná zanedbání péče. Čtyři roky po změně zákona Polsko zůstává (vedle Česka) jednou z „nejbezpečnějších zemí světa pro těhotné ženy“ (citace z jednoho z reportů OSN), se stabilně nižším počtem úmrtí souvisejících s těhotenstvím a porodem, než je běžné v řadě západoevropských států.
Aktuálně ovšem prožívá Polsko kauzu v opačném gardu. Až do českých médií (bohužel i do Echa) doputovala zpráva o „happeningu“ krajněpravicového europoslance Grzegorze Brauna (kdysi úspěšného režiséra historických dokumentů), který se pokoušel „zatknout“ zástupkyni ředitele porodnice ve slezském městě Oleśnica kvůli – jak napsala česká média – „legálně provedenému potratu“. Píšu „bohužel“, protože se místní zpravodajství opět nesoustředilo na podstatu problému, ale na pokračování seriálu s názvem „Bizarní polští pánbíčkáři a jejich bláznovství“.
Co se v Oleśnici vloni stalo? Matka dítěte s podezřením na kostní dysplazii na vlastní přání opustila specializovanou kliniku v Lodži a rozhodla se pro nemocnici v Oleśnici, která je známá větší „otevřeností“ k hledání důvodů pro ukončení těhotenství na přání ženy. Zmíněný zákrok byl nakonec proveden (zástupkyní ředitele porodnice Gizelou Jagielskou) s použitím injekce roztoku chloridu draselného. Veřejným míněním po zveřejnění případu o půl roku později otřásla skutečnost, že se jednalo o „zákrok“ provedený v 37. týdnu těhotenství, tedy praxi, kterou v západním světě známe jen z některých nejradikálněji liberálních států USA.
Nemocnice a ministerstvo zdravotnictví trvají na tom, že postup nebyl porušením zákona, protože vycházel ze stavu ohrožení života matky, u kterého zákonodárce nestanovil žádnou hranici délky trvání těhotenství. Tentokrát šlo ovšem o „zdraví psychické“. Toto rozšíření definice „ohrožení života“ je postup, který je známý například z Irska, které mělo dlouho ochranu života od početí vepsanou vysloveně do ústavy. Vzhledem k nedostatku společenské podpory pro její změnu tam byla otevřena „zadní vrátka“ v podobě zahrnutí psychického stavu matky na seznam indikací pro potrat. V Polsku ke stejnému kroku přistoupila současná levicově-liberální vláda kvůli nedostatku podpory ve sněmovně pro svůj návrh celkové liberalizace přístupu k umělému přerušování těhotenství (proti se postavili i koaliční lidovci). Podle kritiků tento krok – provedený obyčejnou ministerskou vyhláškou a umožňující provést potrat kdykoliv na základě vyjádření jediného psychiatra – ve skutečnosti obešel ústavní pravidla. Na nejasnost a implikace nové vyhlášky upozorňovali i lékaři. V souvislosti s touto konkrétní kauzou však jak zástupci Odborné gynekologické a porodnické společnosti, tak právníci poukázali na hlubší problém: „ukončení těhotenství“ v tomto stadiu znamená podle všech porodnických směrnic předčasné vyvolání porodu. Nikoliv aktivní usmrcení dítěte, které by v případě narození bylo schopno života mimo tělo matky.
Kauza vyvolala obrovskou bouři. Na stadionu Legie Varšava se během posledního kola fotbalové ligy objevil velký banner, na němž se lékařka Jagielská ocitla vedle doktora Mengeleho. Protestuje pravicová opozice i církev. Na druhé straně vláda Donalda Tuska, která z liberalizace potratového zákona udělala jeden ze svých klíčových volebních slibů, se podporou nemocnice v Oleśnici bude snažit zakrýt kritiku neschopnosti prosadit změnu standardní legislativní cestou.
Kauza z Oleśnice má ovšem ještě tři zajímavé rozměry, související s trendy společenského a politického vývoje, které bují po celém západním světě.
Známý novinář, performer a nyní i prezidentský kandidát Krzysztof Stanowski upozornil na síti X na profilovou fotku, kterou zmíněná doktorka Jagielská měla ve skupinovém chatu nevládní organizace bojující za změnu zákona o ochraně života v Polsku. Na onom snímku (už změněném) bylo rozdrcené tělíčko potraceného embrya. „Přijde mi trochu riskantní hájit osobu, která si dá na profil takovou fotku,“ napsal Stanowski. „Nelze si nevšimnout postupující radikalizace, či přímo fanatizace některých kruhů,“ poznamenal k tomu místopředseda Sejmu Krzysztof Bosak za pravicovou Konfederaci. Podle záznamů z polské obdoby klientských portálů jako „Známý lékař“ nebyly stížnosti na aktivní přemlouvání těhotných matek k provedení „zákroku“ v případě Jagielské vzácné. Zatímco dosud byl i na straně tzv. pro-choice umělý potrat maximálně smutnou nutností, v atmosféře zesilující kulturní války se objevují přímo oslavné projevy. Koneckonců v silně liberálním americkém Oregonu už mají od letoška oficiální Den vděčnosti poskytovatelům umělých potratů (Abortion Provider Appreciation Day).
Druhou „zajímavostí“ kauzy se ukázala reakce státních orgánů: podle všeho zatím není plánované šetření postupu nemocnice, naopak došlo už ke čtyřem zatčením lidí, kteří svůj hněv vůči lékařce ventilovali na internetu. Jeden z nich, farář z Krosna v jihovýchodním Polsku, byl zatčen a v poutech převezen policejním konvojem 500 km do Oleśnice (přesně na opačném konci země) – a sice kvůli výhrůžnému mailu, který poslal nemocnici. Zpátky se po výslechu pochopitelně musel vrátit po vlastní ose.
Zatřetí nemohl chybět ani oblíbený „argument Putinem“. Liberální Gazeta Wyborcza přinesla článek s titulkem „Útok na gynekoložku souzní s propagandou Lukašenka a Putina“ (popisuje případ jakéhosi neznámého „alternativce“ s antisemitskými názory a vazbami na Bělorusko, který na sítích také útočil na doktorku Jagielskou). Článek je zařazen do rubriky „Hybridní válka“. Dost pikantní, vzhledem k tomu, že je Rusko už mnoho desetiletí evropským lídrem ve statistikách umělých potratů a že i navzdory „protipotratovému tažení“, které v posledních dvou letech Kreml ve spolupráci s pravoslavnou církví rozjel kvůli vidině demografické katastrofy, zůstává nejen ve srovnání s Polskem v těchto smutných bilancích evropskou avantgardou.