Žiju si jako dítě, říká Ivan Mládek

ROZHOVOR

Žiju si jako dítě, říká Ivan Mládek
"Život jsem si vybojoval tak, abych ho měl pořád jako dítě. Ráno nevstávám, dělám zásadně jen to, co mě baví, jen mě manželka neuspává a nezpívá ukolébavku, když se vrátím v noci z hospody." Foto: kevin_v_ton
2
Týdeník
Jiří Peňás
Sdílet:

Ivan Mládek provází životy Čechů už víc než půl století. Kouzlu jeho rafinovaně infantilních písní, textů, scének a obrazů podlehly miliony lidí, ač se tomu třeba i bránili. Jeho Banjo Band je naučil mít rád tak „staromódní“ muziku jako dixieland a jeho humor povýšil absurditu a dada na lidovou zábavu. Navzdory snobům a elitářům lze říci, že málokdo se postaral o kulturní povznesení národa tak jako tento originální člověk, který kdysi oblékl sako a nebál se vypadat jako pako. (Rozhovor probíhal na Mistrovu žádost písemně.)

V některých jazycích se některé věci pojmenovávají podle stavu, v jakém se nacházejí. Takže například ježkovi v běhu se říká běžek. Je osmdesátiletý Mládek pořád ještě mládek, nebo přece jen už trochu stárek?

To se musím podívat do zrcadla. Ale doufám, že i dneska vypadám dostatečně zchátrale, horší by bylo, kdybych začal na svůj věk vypadat až moc dobře. Takovým lidem hrozí brzký konec. Všimněte si, že když ve vašem okolí všichni někomu říkají, jak vypadá skvěle, tak se pak brzo dovíte, že nečekaně „zakukal“. A naopak, ti, kterým nikdo nelichotí a každý o jejich zjevu taktně mlčí, tady straší do sta let.

Jsou jména, která skutečně naznačují původ nositelů. Lze ve vašem rodu vystopovat nějaké mládky, tedy původně mladší pomocníky, třeba ve mlýně?

Tuhle teorii lze aplikovat, jen co se týče mého „vedlejšáku“, malování. Otec i děda nebyli pomocníci ve mlýně, ale výborní malíři, i když se malováním neživili, protože to neměli zapotřebí. Ale nějaký už prapraprapraděda se uměním živil, byl to věhlasný barokní architekt, jmenoval se Ignác Josef Cyrani, to příjmení měla i moje babička. Maloval a stavěl barokní chrámy, hlavně na Moravě, v Olomouci a v Kroměříži. Tím ale nechci naznačit, že bych snad po svých předcích podědil nějaký talent, možná spíš jen to, že se mi tato činnost nepříčí a malovat jsem schopen. Samozřejmě i špatně.

Podědil jste po nich také humor? Byli vaši příbuzní vtipní? Dědí se humor?

Každý podle mě podědil nějaký humor, ale každý trochu jiný. Neznám nikoho, kdo by si o sobě myslel, že pro něj nemá smysl, dokonce si myslím, že si skoro každý myslí, že ten jeho humor je nejlepší a všichni, kdo mu nerozumějí, jsou blbci. Když se víceméně humorem živíte, musíte se snažit, abyste byl pro co nejméně lidí blbec. Je to docela honička.

Jaké otázky dále zazněly:
Bylo u vás doma veselo?

Považoval jste se za součást showbyznysu, nebo naopak si showbyznys přál, abyste byl jeho součástí?

Měl jste v začátcích blíž k Semaforu, nebo Osvobozenému divadlu?

Znáte se s Jiřím Suchým?

Mluvil jste někdy s Havlem? Znáte jeho hry?

Měl jste někdy ambici nebo touhu napsat nějaký vážný umělecký nebo teoretický text?

Je nějaký proud v české kultuře, který je vám obzvláště blízký?

Celý rozhovor si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v digitální verzi časopisu. Od čtvrtka je na stáncích v prodeji i tištěné vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit
×

Podobné články