Rušíme zrovna rodinu? Nebo ji znovu objevujeme? O nejintimnější instituci Západu

Zásadní zlom v dějinách Západu? Podle kanadského antropologa a evolučního biologa Josepha Henricha to možná nebyl rozum, renesance ani reforma, ale církevní zákaz sňatků mezi bratranci. Právě ten prý rozbil klanové vazby a otevřel prostor pro menší, svobodnější rodiny – a s nimi i pro individualismus, důvěru v pravidla a vznik západního typu myšlení. Detaily církevní regulace se tak mění ve stavební kámen civilizační revoluce. Výsledkem byli „nejpodivnější lidé na světě“, jak píše ve svém světovém bestselleru z roku 2022 – jednotlivci, kteří se orientují na normy, důvěřují cizincům a chtějí žít sami za sebe.

Feministická teoretička Sophie Lewis s tím nesouhlasí. Rodina není počátkem svobody, ale jejím koncem, přesněji: je továrnou na únavu, nerovnost a násilí. V manifestu Zrušte rodinu, rovněž z roku 2022, vyzývá k jejímu zničení, nikoli z nenávisti k vztahům, ale ve jménu jejich osvobození. Unavená matka za dveřmi malého bytu podle ní není obrazem péče, ale systémového selhání. A moderní technologie prý umožní vysvobodit reprodukci z pasti binarity a heteronormativity. Nejen péče se má kolektivizovat – dítě si přece může každý pořídit bez nutnosti zatěžovat se heteronormativním útlakem.

Navzdory podobným radikálním vizím – o které není ve filozofii nouze – se nezdá, že by rodiny mizely. Sice přibývá lidí žijících o samotě, klesá počet sňatků a narůstá podíl jedináčků, výzkumy však rovněž ukazují, že mladí lidé se ideje rodiny nevzdávají – nadále ji vnímají jako hodnotný a žádoucí cíl. Spíše než ústup rodiny sledujeme její proměnu, která někdy připomíná rozpad, jindy rozrůstání.

Socioložka Matilda White Rileyová – jejíž práci rozvíjí i současná autorka Eva Illouzová – popsala už před desetiletími pozoruhodný fenomén narůstající „rodinné hustoty“. V důsledku prodlužujícího se života, rozvodů, opakovaných sňatků a patchworkových uspořádání dnes můžeme žít až ve čtyřech generacích současně. Tento trend se už promítá i do domácností – zatímco v Česku převažují dosud ty menší, ve Spojených státech se počet těch, kde spolu žijí tři a více generací, za poslední dekádu téměř zčtyřnásobil. Ukazuje se, že ani rozvod nemusí být jen koncem, také může stát na počátku nové, rozšířené rodiny. Jinými slovy: zažíváme víc vztahů, víc konců – ale i víc začátků. A máme také víc času sledovat, jak vztahy stárnou, zanikají – a někdy nečekaně ožívají. Nežijeme v době po rodině, ale v éře její zahuštěné, mnohovrstevnaté přítomnosti.

Celá audio a video verze zde.

Kapitoly

1. Rodina základ konfliktu [začátek až 15:55]
2. Zákaz bratranců změnil svět [15:55 až 27:00]
3. Dítě je svobodou rodičů [27:00 až 45:25]
4. Rodina? Továrna na vyčerpání [45:25 až 01:03:10]
5. Doba po rodině? Kdeže [01:03:10 až konec]