Příspěvek státu na stavebko na křižovatce: nechat, změnit či zrušit?

Pojďme zanalyzovat přínosy a náklady stavebního spoření, abychom dokázali rozhodnout o jeho budoucnosti. Důležitý je kontext a to, zda je možné transformovat tento nástroj tak, aby pomáhal při naplňování snahy státu o lepší dostupnost bydlení a nutnost investovat do energetických úspor domácností.

Alternativou je státní příspěvek na stavební spoření redukovat nebo zrušit a ušetřit ve státním rozpočtu více než čtyři miliardy korun ročně. Takové jsou závěry debaty, kterou odvysílala minulý týden živě ČTK Protext z prostor Newton University v Kongresovém centru Praha. V pořadu vystoupili v roli zastánců stavebního spoření předseda Asociace českých stavebních spořitelen a generální ředitel Stavební spořitelny České spořitelny Libor Vošický a generální ředitel Modré pyramidy stavební spořitelny Michael Pupala. Jejich oponenty se stali ekonom Dominik Stroukal z Metropolitní univerzity Praha a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) a ekonom Petr Janský, rovněž člen NERV a vedoucí katedry evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Univerzitě Karlově. Analytické a do jisté míry i smírčí role se ujal ekonom a publicista Miroslav Zámečník, hlavní poradce České bankovní asociace.

Celá diskuse ZDE.

Pořad se nesl ve vyostřeném, nicméně konstruktivním duchu. “Máme tady sektor, který budujeme 30 let. Ten sektor funguje. Každý druhý občan České republiky má zkušenost se stavebním spořením, a my v rámci sektoru stavebního spoření poskytujeme stoprocentně účelové úvěry. Ty pomáhají občanům zejména v dnešní době, kdy je tolik potřeba investovat do energetické tranzice a umožnit snižovat náklady například na vytápění nebo svícení. Bylo by velice nešťastné, abychom do toho sektoru nějak neuváženě zasahovali,” zmínil úvodem Michael Pupala.

Libor Vošický následně vyjmenoval tři důvody, které považuje za podstatné, aby stavební spoření bylo v nějaké podobě zachováno. “Stavební spořitelny jsou především specializované banky, které poskytují účelové úvěry na bydlení. Prostředky, které pro tyto úvěry získáváme od našich vkladatelů, jsou státem zvýhodňovány formou státní podpory. Jsou potvrzením toho, že oblast bydlení je jednou z priorit společnosti,” uvedl. Za druhý faktor označil skutečnost, že právě stavební spořitelny disponují unikátním úvěrovým nástrojem, který komerční banky nemají. “Je to účelový úvěr, který není zajištěn nemovitostí a jehož splatnost je 20 až 25 let. Komerční banky mohou poskytovat nezajištěné úvěry maximálně na osm let,” srovnal. Třetím aspektem je enormní růst poptávky po úvěrech na bydlení.

Petr Jánský je naopak přesvědčen, že je namístě bavit se o zrušení této formy státní podpory, a to s ohledem na existující strukturální dluh české ekonomiky. “Máme tady bankovní finanční sektor, a stát říká, že za nějakých specifických podmínek posíláme skoro pět miliard částečně stavebním spořitelnám, aby mohly mít své instituce a úředníky, a částečně těm, kteří peníze střádají. To je neefektivní struktura. Podmínky, které spořitelny v tom produktu nabízejí, jsou nevýhodné a nejsou transparentní. Efektivní míra návratnosti je tak relativně nízká. Každá miliarda se počítá, a jestli by se někdy měla omezit státní podpora stavebního spoření, tak podle mě nastal ten správný čas,” upozornil.

Jeho kolega v NERV DomInik Stroukal připojil argumentaci, že stavební spoření nezapadá do žádného učebnicového rámce, který by jako akademik dokázal obhájit. „Proč zrovna tady má stát ty peníze dávat? Nejde o peníze, které by někde zásadně chyběly, ale my je dneska hledáme. Máme obrovský problém se strukturálním schodkem ve výši nějakých 220 miliard, a ten ještě poroste. Bavíme se o nějakých čtyřech, pěti miliardách, jenže takových a podobných opatření budeme muset udělat spoustu, abychom se dostali zpátky tam, kde jsme si tři roky zpátky mysleli, že bychom měli být. Není to o tom, že toto je opatření, které by nám vyřešilo problém s veřejnými financemi. To nikdo neříká. Není to o tom, že by to nikoho nebolelo. Prostě hledáme nástroje, které by dokázaly najít dostatek miliard tak, aby to bolelo co nejméně,” nastínil.

Ekonom Miroslav Zámečník následně kontroval, že má na věc trochu jiný pohled. “Vždycky mě trápilo to, jak stimulovat nízkopříjmové domácnosti, aby šly na úspory energií, čili snižovaly se emise a plnil se energetický závazek, který Česká republika má a nemůže od něj utéct. Potřeba investic do úsporných opatření je v sektoru domácností ohromná. Potřebujete produkt, u něhož musí být splatnost delší, než je návratnost,” konstatoval. Domácnosti by se na to měly dívat ne jako na spotřebu, ale jako na investici, která se jim vrátí. “Chceme to udělat pro ty, kteří pociťují nějakou blížící se finanční tíseň, nebo žijí v extrémní nejistotě. Musíte jim dát produkt, který je přiblíží k úsporám. Vykryjete velkou finanční mezeru těch, kterým banky nechtějí úvěry dát, nebo si je nemůžou dovolit,” řekl Zámečník. Jeho doporučením je, ať stavební spoření prokáže svou hodnotu. “Na tu se dostanete tím, že podstatně rozšíříte trh lidí, který participuje na energetických úsporách, o ty, kteří na to nemají. Mě zajímá strana aktiv a to, co s tím uděláme,” dodal.

Nejzajímavější momenty pořadu si můžete prohlédnout ZDE.

Polemika, v níž přišla dále na přetřes témata jako “Může existovat stavební spoření bez státní podpory?”, “Jsou stavební spořitelny jedinými oprávněnými hráči na trhu investic do bydlení?”, zda “Spočívá budoucnost stavebního spoření pouze v oblasti energetických úspor?“, či šlo by “Dávat státní podporu cíleně vybraným skupinám třeba podle příjmů nebo demografických údajů?”, skončila vzájemným ujištěním, že zapojeným hráčům jde o férovou debatu, jež by měla být podložena reálnými daty – a že měla by pokračovat. “Stavební spoření potřebuje transformaci,” uzavřel diskusi ekonom a publicista Miroslav Zámečník.