Úvaha pro zákonodárce

Každý demokratický stát je založený na třech pilířích. Je to moc soudní, moc zákonodárná a moc výkonná. Pravda a spravedlnost by v právním státě měla zvítězit nad lží a chamtivostí.

Prvním a nejvyšším pilířem je moc soudní. Ta má právo rušit nařízení vlády i špatné zákony. Rozhoduje o pravdě a spravedlnosti. Pod ochranou moci soudní jsou všichni státní občané bez rozdílu jejich vzdělání, nebo činnosti, kterou pro stát vykonávají.

Druhým pilířem by měla být moc zákonodárná. Bohužel, naši zákonodárci nechtějí o svém postavení ve státě vůbec diskutovat. V některých státech je to neplacená funkce. V jiných státech nejsou psané zákony, o pravdě a spravedlnosti rozhoduje většina svéprávných občanů. Zpravidla v referendech. Má to tu výhodu, že lze měnit nespravedlivě nastavené právní normy. Odstoupení Británie ze společenství EU je příkladem. Naši zákonodárci se zabydleli v poslaneckých a senátorských křeslech tak dokonale, že jim žádná nespravedlnost v justici nevadí. Navázali svou činnost na totalitní systém. Ani jeden soudce nebyl za svá rozhodnutí v totalitě potrestán. Vysoké školy masově vyrábějí „občany s právnickým vzděláním“. Uplatnění nacházejí v advokacii a správním „soudnictví“. Za státní prostředky se postavily justiční paláce téměř v každém kraji. Z úředníků, kteří mají kontrolovat dodržování právních předpisů, vznikly správní soudy. Bez ohledu na Ústavu a pilíře právního státu. Státní zástupci musí před soudem zastupovat stát. O pravdě a spravedlnosti rozhoduje vždy soud, nikdy úředník státního zastupitelství. Vedoucí státní zastupitelé musí být připravení na to, aby po každých parlamentních volbách odstoupili ze svých funkcí. Volby musí umožnit střídání levo-pravých vlád. Všechny smlouvy uzavřené státem kteroukoliv vládou, musí být platné, dokud neprošla doba platnosti, nebo je soud nezrušil.

Třetím pilířem demokratického státu je moc výkonná. Ta zahrnuje moc vojenskou a policejní. Obě složky moci výkonné mají útvary, které mohou jednat mimo zákon. Příslušníci tajné policie mohou získávat informace nezákonnou cestou. Po převratu se složky STB přizpůsobily. Byly využívány k bojům mezi politickými stranami. Ústavní soud pod vedením Rychetského se vnitřními předpisy zbavil odpovědnosti za spravedlivé rozhodování. Ignoruje povinnost přísného dodržování rovnosti občanů před zákonem. Česká televize se stala zastáncem justičního marasmu. Václav Moravec v různých dezinformačních pořadech obhajoval „naléhavý právní zájem“, nebo tvrdil, že zákony fyziky do soudnictví nepatří (Archimédův zákon). Zákonodárcům je to lhostejné.

Naděje na stát, kdy by pravda a spravedlnost zvítězila nad lží a chamtivostí je malá. Politické strany se staly nevýznamnými subjekty v boji o moc. Hnutí ANO válcuje protivníky, i když o bezúhonnosti premiéra lze pochybovat.

Nejjednodušší cesta ze současného marasmu by byla, kdyby se zákonodárci domluvili na upřesnění právních norem následujícím způsobem:

§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří zákon, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

(1) Zákony technických a přírodních věd, nejnovější poznatky vědy lékařské,

(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,

(3) doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),

(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,

(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním zadržení občana rozhoduje soudce, který se stává jeho zákonným soudcem.

§ 3. V soudním řízení musí soudce vyhodnotit každý předložený důkaz.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce, případně rozhodnutí dovolacího soudu.

§ 5. Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.

§ 6. Lichva je trestný čin. Vláda stanovuje podmínky, kdy se půjčka stává lichvou.