Rostou počty ilegálů ze Sýrie, tentokrát už i u nás

Postřeh, že pozornost je limitovaný statek, platí zřejmě kromě jednotlivců i pro veřejný prostor a média. Příkladem tu budiž další migrační vlna směřující na starý kontinent, která se letos naprosto ocitla ve stínu války na Ukrajině a energetické krize. A to přesto, že vedle právě ukrajinské složky obsahuje i silnou složku blízkovýchodní, která je sice v absolutních číslech pořád několikrát menší než za první migrační vlny 2015–2016, ale jinak Evropa přijímala víc běženců naposledy v roce 1993, za válek v bývalé Jugoslávii.

Evropa

Hned ze začátku bychom měli předeslat, že čísla azylantů, která budou následovat, se netýkají Ukrajinců. Ukrajincům by před válkou v EU generálně nikdo azyl nedával, od začátku války požívají „dočasné ochrany“ na tři roky coby váleční uprchlíci, jimiž bezpochyby jsou bez ohledu na to, že většiny území se donedávna válka dotýkala, „jen“ když Rusové ostřelovali ukrajinskou infrastrukturu. Protože v ničení transformátorů a rozvodné sítě před měsícem významně přidali, můžeme počítat snad i s miliony dalších uprchlíků z Ukrajiny, tentokrát energetických. O posledním víkendu k odchodu za hranice, aspoň na tři čtyři měsíce přes zimu, vyzval své krajany ředitel velké energetické firmy DTEK Maksym Tymčenko.

V jednotlivých státech EU bylo k polovině listopadu registrováno dohromady 4,7 milionu uprchnuvších Ukrajinců (a v Rusku 2,8 milionu), což pochopitelně hostitelské země zatěžuje natolik, aby ještě byly zvědavé na novou vlnu běženců mimoevropských.

Ta se přesto rozbíhá. Do schengenského prostoru vniklo od ledna do konce října podle hlášení Frontexu 280 tisíc lidí, o 77 procent víc než za stejnou dobu loni. Většina tak jako před šesti lety směřuje do Německa, kde podle čísel ke konci října registrovali 180 tisíc žádostí o azyl (opět – kromě Ukrajinců, těch ve Spolkové republice získal dočasnou ochranu asi milion), což je v porovnání se stejným časovým úsekem loni nárůst o 21 procent.

Hlavním poučením ze současného vývoje je, že vlády, především vláda v Německu, si nevzaly žádné poučení z velké migrační vlny před šesti roky. Základy své azylové politiky nereformovaly, v Německu pořád stačí dostat se na jeho území a pak před nějakým zástupcem státu vyřknout slovo „azyl“ – a je o vás postaráno. Německo i nadále neuplatňuje tzv. Dublin IV, unijní smlouvu, která členskému státu umožňuje vracet běžence do státu, přes nějž do EU vstoupil. Což neznamená, že by Němci byli úplně nečinní v zákulisí.

A jak je na tom Česká republika?

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.