1 KOMENTÁŘ

Migrace, která se (ne)počítá

Témata: ,

Migrační krize a principiální postoj zemí Visegrádu vytvořil obraz střední Evropy jako hermeticky uzavřeného prostoru s homogenní populací. A někteří, jako třeba Robert Steenland z varšavského Centra pro mezinárodní vztahy, na webu EU Observer tvrdí, že kvůli tomu budou naše ekonomiky v budoucnu trpět nedostatkem pracovníků. Chybná je už základní premisa této úvahy, totiž že země V4 cizince nepřijímají nebo jen v nějakém minimálním množství, kontrastujícím se zbytkem Evropy.

Podle Eurostatu, statistického úřadu Evropské unie, přišlo za rok 2017 nejvíce migrantů ze států mimo EU… do Polska. Konkrétně jich bylo 683 228. V poměru k celkové populaci to bylo 18 cizinců na tisíc obyvatel. Vyšší čísla vykazovala už jen maličká Malta a Kypr. Polsko mělo naprosto nejvyšší procento migrantů, kteří jako důvod svého příchodu do země uvedli „zaměstnání“ – 87 procent. Z „rodinných důvodů“ přicestovalo jen 0,5 %, opět nejnižší číslo v EU. Za vzděláním se do Polska přistěhovalo 5,1 % cizinců. Není překvapením, že většinu migrantů tvořili Ukrajinci.

Pro srovnání – do Švédska, země proslulé svou otevřeností k migraci mnohem více než Polsko, za minulý rok přicestovalo 129 754 ze zemí mimo EU, v přepočtu na tisíc obyvatel to bylo 12,9. Celých 46,5 % tvořily „rodinné důvody“, tj. slučování rodin a stěhování za příbuznými (více to bylo jen v Itálii a ve Španělsku), studentů bylo 7,8 % a těch, kteří se přistěhovali kvůli práci, bylo 14 procent. Hlavní rozdíl tedy není v počtech, nýbrž v charakteru migrace. Do Polska se jezdí primárně pracovat a do Švédska se usadit, nejčastěji u rodiny, což samozřejmě nevylučuje práci.

Polsko zavádí velmi vstřícnou politiku k ekonomickým migrantům. Nově budou dostávat pracovní povolení na pět let a Vietnamci a Filipínci je nebudou potřebovat vůbec. Podle vládních konzervativců je to odměna za rychlou a bezproblémovou aklimatizaci těchto komunit. Vláda rutinně označovaná za protimigrační otevřeně přiznává, že nejde jen o to, aby v zemi pracovali, ale časem i zakládali rodiny, a vypomohli tak demograficky. Úlevy čekají i na migranty z postsovětských republik.

A jak jsme na tom v Česku? Podle údajů ČSÚ počet cizinců na území České republiky mezi roky 1994 až 2017 stoupl o 402 % na 524 tisíc. Slováci tvoří zhruba jednu pětinu z celkového počtu. Přirozeně k nám v absolutních číslech přišlo více cizinců z evropských zemí než z těch mimoevropských. Ale obě skupiny rostly stejným tempem: za uvedené období se zhruba zpětinásobily.

Neplatí tedy názor, že přijímáme několik východoevropských národností a ostatní přehlížíme. Počet cizinců i z velmi exotických zemí u nás rostl podobným tempem jako počet cizinců – Evropanů. Pokud jde konkrétně o nárůst počtu lidí z afrických a asijských zemí, počítá se za sledované období v tisících procent. Celkově v poslední dekádě růst počtu cizinců činil 34 %, v sousedním Německu 33 %. Každý jedenáctý zaměstnanec je dnes v České republice cizinec.

Česko má přitom nejvyšší zaměstnanost cizinců ze zemí mimo EU (79,4 %). Naopak nejhůře je na tom se zaměstnaností těchto lidí Belgie (52 %), následovaná Řeckem (54 %) a Francií (55,6 %). Řecko je nárazová země, kde žijí bezprizorní migranti z globálního Jihu, a všechny tři země se potýkají s vysokou nezaměstnaností své vlastní mládeže (Řecko – 36,8 %, Francie – 21,5 %, Belgie 18,9 %). Dostatek pracovních příležitostí pro migranty je v takové situaci samozřejmě problém.

Proti migraci jako takové politici ani obyvatelé střední Evropy až na výjimky nic nenamítají. Odmítají, aby jejich migrační a azylovou politiku řídil někdo jiný než oni (například s nikým neprodiskutovaným rozhodnutím otevřít hranice), a vcelku pochopitelně odmítají, aby počet neasimilujících cizinců s odlišnou kulturou narostl tak, že se to začne promítat do podoby jejich země. Preferují také skutečně ekonomickou migraci před tou primárně usazovací.

Zaznívají-li dnes směrem k Visegrádu výtky, že je nevstřícný k cizincům, není to popis faktického stavu věci. Přijímáme mnoho převážně integrovatelných, pracujících migrantů, kteří s námi spolužijí bez větších problémů a kulturních třenic a poměrně často se vracejí do zemí původu; zkrátka máme kontrolu nad naší migrační politikou. Naše ekonomiky rostou, naše země mají nízkou nezaměstnanost a cizinci se na našich trzích dobře adaptují. Nemáme se zač stydět.

Týdeník Echo přináší nejdůležitější společenské události doma i ve světě, jedinečné komentáře, exkluzivní analýzy a rozhovory od uznávaných osobností. Je pro nás důležitý film, literatura, architektura, výtvarné umění a samozřejmě i historie.

Echo dárek
Vy dáte dárek, my dáme dárek

1 999 Kč

Hledáte originální dárek nejen pro náročné? Potěšte své blízké ročním předplatným a získáte i něco navíc.

Více info

/
Autorka je publicistka

Autorka je publicistka

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.