Zemanův vládní pudl. Co řekne prezident, to Babiš udělá

Co Miloš Zeman řekne, to Andrej Babiš udělá. Na první pohled zvenku viděná pevná aliance mezi prezidentem republiky a ministerským předsedou stojí na přísném vztahu nadřízenosti a podřízenosti. Zeman si Babiše tak hýčká nikoli pro to, že by mu byl nějak zvlášť sympatický, rozuměl si s ním nebo s ním názorově souzněl. Pěstuje si ho, protože Andrej Babiš poslouchá. Důsledně. Vyslovená prezidentská přání neplní sice hned, ale nakonec ano. Všechna. Dalo by se říct, že zhruba s měsíční lhůtou dodání.

Desátého března si prezident republiky popovídal v rozhovoru s Parlamentními listy a jasně formuloval svá přání. Ministr zdravotnictví Jan Blatný a šéf diplomacie Tomáš Petříček musejí pryč z vlády. Andrej Babiš zadrmolí něco ve stylu, že odvolání členů vlády navrhuje on, nikoli prezident. A dodá, že v březnu rozhodně žádná odvolání nechystá. Dvaadvacátého března míří za prezidentem do Lán a žádosti o úpravy ve své vládě si vyslechne osobně. Tváří se ale, že s prezidentem o ničem takovém přece nemluvil.

Zemana tolik nezajímají osobně Blatný ani Petříček, byť druhého jmenovaného nesnáší. Je to bývalý asistent europoslance Jana Pocheho, kterého Zeman ministrem zahraničí odmítl jmenovat. Po krátkém intermezzu, kdy v Černínském paláci hostoval ministr vnitra Jan Hamáček, Pocheho asistenta Petříčka ministrem nakonec jmenoval. Ten v úřadě žádný velký výkon nepředváděl, ale konzistentně šel proti Zemanovým zájmům. Jak podporou Palestinců proti Izraeli, tak vůči Číně. Právě Izrael a Čína jsou přitom prezidentovy zájmy v zahraniční politice.

Blatný i Petříček se ale stali symboly Babišových nesplněných slibů, které Miloši Zemanovi premiér dával. Přesněji řečeno překážkami v jejich plnění. Naslibovat všechno, co si hlava státu zamane, a pak se snažit co nejvíc vysedět a neplnit je, je Babišovou oblíbenou taktikou. Jenže Miloš Zeman má ve zvyku dané sliby vymáhat se zarputilostí ostrého exekutora.

Celý text si můžete přečíst na EchoPrime.