Slovensko nemá zatím žádného alfasamce. Možná přijde cirkusák
Echo Prime
Slovensko čekají 29. února přelomové volby – přelomové v tom smyslu, že velmi pravděpodobně končí éra Roberta Fica a jeho levicové strany Smer. Fico dominoval slovenské politice od roku 2006 s malou přestávkou dlouhých čtrnáct let. Jediným ministrem vlády, který za celou tu dobu vystoupil z vládního vlaku, je Marek Maďarič (53). Před dvěma lety, bezprostředně po vraždě novináře Jána Kuciaka, rezignoval na funkci ministra kultury. Od té doby je nezařazeným poslancem.
Co jsme se za ty dva roky od vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové dozvěděli o Ficově Slovensku?
Na úvod musím zdůraznit, že domněnka, že by za vraždu nesl nějakou odpovědnost Robert Fico, je nesmysl a vždycky byl. Samozřejmě že ta vražda je jednou z příčin jeho demise, posléze i pádu jeho vlády, že urychlila pokles preferencí Smeru. Ty tenkrát bezprostředně spadly o čtyři pět procent. Přispělo to k tomu, že dnes Smer vůbec musí bojovat o to, jestli bude aspoň první na pásce, o možnosti sestavit vládu ani nemluvě. Což bylo dlouho něco nepředstavitelného. Zpětně viděno už jen kvůli tomu by vražda Kuciaka absolutně nebyla v zájmu tehdejšího premiéra. Samozřejmě ale nějakým způsobem s vládnutím naší garnitury souvisela. Nechci se přeceňovat, ale koneckonců jsem byl místopředsedou strany a to, že jsem se v roce 2017, několik měsíců před vraždou, funkce vzdal, mělo taky nějaké důvody. Smer už přestával mít drajv, neobměňoval lidi. Tehdy jsem varoval, že bychom mohli dopadnout jako před námi Mečiarovo HZDS a posléze Dzurindova SDKÚ (Slovenská demokratická a kresťanská únia – Demokratická strana – pozn. red.) čili silné vládní strany, které postupně zanikly. Což se skutečně může stát.
Vy jste podával demisi ve chvíli, kdy část opozice a prezident Kiska naznačovali, jako kdyby Fico s vrahy něco měl. Taky jste si to myslel?
Vraždu Jána Kuciaka a jeho snoubenky jsem okamžitě považoval za mimořádně vážnou věc, ale nějakou přímou souvislost jsem nepřipouštěl. Tehdy stejně jako dneska. Jen jsem měl dojem, že v tak vážném momentu by vláda měla vyvodit i nějakou formu politické zodpovědnosti. I kdyby jen proto, že vyšetřovatelé vyslovili hypotézu, že vražda souvisí s Kuciakovým psaním. Všichni věděli, že on psal kriticky hlavně o představitelích vlády. Člověku hned naskočilo, že nedlouho před vraždou žádal o policejní ochranu právě kvůli výhrůžkám Mariána Kočnera (podnikatele, který dnes u soudu čelí obžalobě z objednávky vraždy – pozn. red.). Ačkoli tehdy se ještě nepředpokládalo, že právě Kočner je objednavatelem. Mně se zdálo, že by měl odstoupit ministr vnitra. Na to jsem čekal, a když se to nestalo, přijal jsem politickou zodpovědnost aspoň individuálně já. V době vraždy myslím málokdo věděl, já taky ne, do jaké míry si Kočner dokázal jisté lidi v soudnictví, na prokuratuře zavázat, patrně je i řídit. Vznikla síť, přičemž nepředpokládám, že by byla od počátku budovaná. Prostě to tak vyrostlo.
Kdy ta síť vznikla?
Je to dlouhý příběh, každopádně začal už před nástupem Smeru. Speciálně Marián Kočner si zřejmě budoval vztahy s politiky různých stran od 90. let. Vždyť kdo byl jeho největší úlovek? Bývalý generální prokurátor Slovenska Dobroslav Trnka, který byl podle všeho v takovém stupni podřízenosti, že si Kočnerem nechal namontovat ve své kanceláři skrytou kameru. Už se objevily nějaké nahrávky. No a tento Trnka byl dosazen za druhé Dzurindovy vlády. Jedním z těch, kdo se tehdy za něj silně zasazovali, byl Daniel Lipšic, pozdější ministr spravedlnosti za KDH, dnes u soudu právní zástupce Kuciakových a Kušnírových. To zmiňuji jako pars pro toto. Fenomén Kočner prochází napříč časem a napříč různými vládami. Ale neříkám, že za všechno může bývalá pravice. Na to jsme vládli příliš dlouho. A po vraždě ty nešťastné reakce Roberta Fica, nedoložené výroky, že za demonstracemi proti vládě může být George Soros… Nebo jak na tiskovce postavili na stůl milion eur v hotovosti jako odměnu za informaci, která povede k odhalení vrahů.
Celý rozhovor si můžete už nyní přečíst na EchoPrime nebo ho najdete v novém vydání Týdeníku Echo od čtvrtka na prodejních stáncích. Zakoupit si je můžete ZDE.