Vražda Charlieho Kirka – začala americká olověná léta
KOMENTÁŘ
Charlie Kirk zastával názory, které levice považovala za nepřípustné. Byl proti potratům, podporoval Donalda Trumpa, hájil právo na zbraň, vystupoval proti transgenderismu a další.
Foto: The White House
1
Brazilský nejvyšší soud ve čtvrtek večer (v noci na dnešek SELČ) vyměřil bývalému brazilskému prezidentovi Jairu Bolsonarovi trest 27 let a tři měsíce odnětí ...
Charlie Kirk, jeden z nejvlivnějších konzervativních Američanů současnosti, byl zavražděn. Během akce na Utah Valley University ho zatím neznámý střelec zasáhl do krku. Zhruba dvě a půl hodiny poté byl prohlášen za mrtvého. Zůstaly po něm manželka a dvě malé děti.
Kirk byl zakladatelem a šéfem organizace Turning Point USA. Ta se od svého vzniku v roce 2012 stala nejdůležitějším mládežnickým uskupením s konzervativním zaměřením ve Spojených státech. Spolu s jejím vlivem stoupala i Kirkova hvězda. Ten se přes své relativní mládí – byl ročník 1993 – stal jedním z klíčových podporovatelů prezidenta Donalda Trumpa. Dokázal mobilizovat mladé a studentské voliče. Pomáhal Bílému domu vybírat nadějné členy administrativy. A hlavně se nebál stát si za svými názory.
Charlie Kirk se odlišoval od nejrůznějších pravicových influencerů dvěma způsoby. Zaprvé odmítal propadnout nihilismu a konspiračním teoriím. Bojoval proti antisemitismu šířícímu se v temnějších zákoutích americké pravice. Vyzýval mladé pravičáky, aby se neutápěli v sebelítosti a zkusili se sebou něco dělat, založili rodinu, chodili do kostela.
Zadruhé nekázal jen již obráceným. Jezdil po univerzitních kampusech, kde debatoval s levičáky a progresivisty. Vysvětloval jim své názory a postoje. Věřil, že znepřátelené strany musejí vést dialog, jinak to špatně skončí. „Když spolu lidé přestanou mluvit, začne násilí, nastane občanská válka,“ zněla jedna z jeho pouček. To se mu stalo osudným. Právě když mluvil se studenty, našla si ho vrahova kulka.
Amerika je šokovaná, bylo narušeno tabu, překročen Rubikon. Mladý člověk byl zabit jen pro své politické názory. První dodatek ústavy – zaručující svobodu projevu – je k ničemu, pokud se lidé ze strachu o život bojí vyjadřovat své myšlenky. Američané se ptají, zda se naplní i třetí část Kirkova proroctví a nastane občanská válka.
Nejdříve dobré zprávy. Regulérní občanská válka se zdá mizivou možností. Vraždu promptně odsoudili politici napříč stranami. Je jasné, že většina Američanů o politické násilí nestojí. Přestože se zdají beznadějně rozděleni, ve velkém po sobě střílet nebudou.
Při scrollování sociálními sítěmi X (někdejší Twitter) a Bluesky je ale jasné, že ne všichni tuto zdrženlivost sdílejí. Je možné narazit na extrémní levičáky oslavující Kirkovu smrt i některé pravičáky slibující zúčtování. Podle Nadace pro individuální práva a svobodu projevu, momentálně asi nejuznávanější organizace monitorující stav svobody vyjadřování v USA, si 34 % studentů myslí, že užití násilí je přípustné pro to, aby se někomu zabránilo mít projev na kampusu.
Nelze tak vyloučit něco jako občanský konflikt nízké intenzity, kdy radikálové budou útočit na sebe navzájem i na většinové obyvatelstvo. Tedy něco ve stylu italských olověných let – jak se říká období zhruba od konce 60. do konce 80. let –, kdy levicová i pravicová extremistická hnutí páchala teroristické útoky a atentáty. Nebo něco podobného severoirským „trablům“, jak zní eufemistický název pro éru počínající 60. lety a končící rokem 1998, kdy se odpůrci a zastánci britské vlády nad Severním Irskem vraždili v ulicích a vyhazovali navzájem do vzduchu. Olověná léta si vysloužila něco přes 400 mrtvých, trable asi 3500.
Vlastně i Amerika si již prošla obdobím častých politických atentátů a teroristických útoků. V roce 1963 byl zabit prezident John F. Kennedy, v roce 1968 jeho bratr Robert F. Kennedy. Ve stejném roce byl zavražděn šéf hnutí za občanská práva černochů Martin Luther King. Sedmdesátá léta byla obdobím řádění radikálních levicových organizací jako Weather Underground. V letech 1971 až 1972 FBI zaznamenala 2 500 bombových incidentů, tedy asi pět denně.
Jedním z argumentů proti tvrzení, že Americe hrozí olověná léta, je, že ta již dávno začala. V červnu 2017 muž zahájil střelbu na baseballový trénink republikánských kongresmanů: šest jich zranil, z toho dva těžce. V červnu 2022 byl muž obviněn z plánování vraždy člena Nejvyššího soudu Bretta Kavanaugha. Donald Trump minulý rok se štěstím přežil jeden pokus o atentát, druhý ochranka zmařila, když se atentátník již skrýval v křoví. Rezidenci demokratického guvernéra Pensylvánie Joshe Shapira letos v dubnu útočník podpálil i s jeho rodinou uvnitř. Všichni naštěstí stihli utéct. Demokratická členka minnesotského kongresu Melissa Hortmanová s manželem byla v červnu zavražděna, stejný útočník zranil jejího kolegu Johna Hoffmana s manželkou.
Politicky motivované byly i vraždy zaměstnance izraelské ambasády a jeho snoubenky letos v květnu. Luigi Mangione, který čeká na soud za prosincovou vraždu šéfa zdravotní pojišťovny Briana Thompsona, se stal miláčkem radikální levice.
A to jsou pouze ty nejznámější případy, které aspoň na chvíli pronikly do všeobecného povědomí. Můžeme také zmínit sérii útoků na tesly kvůli Muskově podpoře Donalda Trumpa. Nebo červencové přepadení objektu amerického Celního a imigračního úřadu v Texasu, kterého se účastnilo 10 až 12 lidí, což vyžaduje jistou míru koordinace a plánování.
Zbytek spáchali hlavně „vlci samotáři“. Někteří se dali počítat k pravici, jiní k levici. Názory dalších byly natolik zmatečné, že je v podstatě nelze umístit na politické spektrum. Ale kromě všeobecného naštvání na svět či pocitu, že je třeba zakročit proti druhé straně, nemají žádný konkrétní plán. To je něco, co odlišuje nynější politické útočníky od jejich předchůdců v 60. a 70. letech. Tehdy za velkou částí útoků stály organizace jako Irská republikánská armáda, Rudé brigády, Frakce Rudé armády nebo již zmiňovaná Weather Underground. Ty měly konkrétní politické cíle, často vyvolání revoluce či třeba vyhnání Britů – v případě IRA. U nynější vlny atentátníků je to jinak. „V dnešní době se i to nejhorší politicky motivované násilí jeví jako… nepolitické – v tom smyslu, že neslouží žádným zřejmým politickým cílům, jako je uchopení moci či zahájení revoluce. Vyjadřuje hněv vyšinutých jedinců žijících ve virtuální realitě,“ poznamenal po atentátu na Kirka v Americe působící profesor matematiky Carlo Lancellotti.
Tento nihilistický terorismus je možná nebezpečnější než ten organizovaný. Organizaci lze infiltrovat, rozbít, zakázat. Dnešní atentátníci a teroristé vzešli z bouřlivých debat a diskusí v médiích, na sociálních sítích a jinde na internetu, kde se sebemenší politický problém stává rétorickým bojem na život a na smrt, kde lidé na druhé straně nejsou političtí oponenti, nýbrž nepřátelé. Většina lidí chápe, že jde o hyperbolu, a nikdy neseberou odvahu k činu. Ale stačí pár bláznů, a začnou umírat lidé. A v tak velké zemi, jako jsou Spojené státy, se takových bláznů může najít celkem dost.
Charlie Kirk zastával názory, které levice považovala za nepřípustné. Byl proti potratům, podporoval Donalda Trumpa, hájil právo na zbraň, vystupoval proti transgenderismu a další. Byl ale ochoten s druhou stranou diskutovat, jelikož věřil, že dokud se mluví, tak se nestřílí. Ne všichni ten názor sdíleli. Podle policie byla na použitých nábojnicích vyryta antifašistická a protrans hesla. Po Kirkově smrti bude snaha vést debatu v USA ještě těžší, politické příkopy širší a ochota střílet větší.
00:02
