Lidé skončí bez práce často před důchodem. Jak to ovlivní budoucí penzi?

Nejde o výjimečnou situaci, lidé v předdůchodovém věku tvoří značnou část nezaměstnaných, zvláště pak těch, kterým se delší dobu nedaří sehnat práci. Ukazují to dlouhodobě statistiky Úřadu práce. Ať už k tomu dojde po padesátce či jen kratší dobu před nástupem do penze, problémem není jen výpadek příjmů. Taková situace může mít přímý dopad i na budoucí výši starobní penze – a v krajním případě dokonce na samotný nárok na důchod, jak opakovaně upozorňuje i Česká správa sociálního zabezpečení. Naopak správný postup může pomoci k tomu, že k podobným dopadům nedojde. Je však třeba splnit některé podmínky a využít toho jde jen po omezenou dobu.

Pro získání nároku na penzi je kromě dosažení důchodového věku klíčové zejména splnit podmínku potřebné doby důchodového pojištění, tedy let, během nichž člověk pracoval a odváděl pojistné, případně měl uznané takzvané náhradní doby. Vykrýt výpadek lze prakticky dvojím způsobem, jednak dobrovolným placením pojištění, nebo evidencí na Úřadu práce.

Právě období nezaměstnanosti totiž může být náhradní dobou pojištění, ale pouze za určitých podmínek. Pokud se člověk po ztrátě zaměstnání nepřihlásí, doba bez práce se mu do důchodu vůbec nezapočítá. U lidí, kteří se pohybují těsně kolem minimální hranice potřebných odpracovaných let, může dlouhodobější „mezera“ znamenat problém. Evidence na Úřadu práce může být proto v předdůchodovém věku důležitým krokem, jak si nárok na penzi zachovat.

Ne každá doba vedení v evidenci se ale započítává stejně. Platí, že nezaměstnanost před rokem 1996 se počítá bez omezení, od tohoto roku jsou pak pravidla jiná. Pokud stát vyplácí podporu v nezaměstnanosti nebo při rekvalifikaci, započítává se toto období vždy, podobně jako v případě doby vyplácení odstupného. Bez podpory je započtení omezené – maximálně na tři roky, přičemž u doby získané před 55. rokem života se uznává jen jeden rok. Navíc se všechny tyto doby pro výpočet starobního důchodu krátí na 80 procent.

Evidence na Úřadu práce je v daném rozmezí zároveň takzvanou vyloučenou dobou. To znamená, že se období bez výdělku nezahrnuje do výpočtu průměrného příjmu, ze kterého se důchod počítá. Jinými slovy – nezaměstnanost těsně před penzí v případě evidence sama o sobě nesnižuje průměrný výdělek, a tedy ani procentní výměru důchodu. Díky tomu se výše penze nepropadne jen proto, že člověk v závěru kariéry neměl příjem.

Další variantou je pak dobrovolné důchodové pojištění, i pro něj však platí řada omezení a bez vymezených důvodů lze doplatit zpětně pouze jeden rok (více jsme psali například zde).

Samotná podpora v nezaměstnanosti se od letošního ledna změnila. V prvních měsících je vyšší, navýšila se ze 65 na 80 procent předchozího výdělku. Při delší době bez práce částka naopak klesne ze 45 na 40 procent příjmu. Lidem, kteří se rozhodnou sami změnit místo a ze zaměstnání odejdou, se vyplácená podpora už také nekrátí. Je stejně vysoká jako při propuštění. Navýšila se i podpora při rekvalifikaci, a to ze 60 na 80 procent české průměrné mzdy. Změny zavedla novela o zaměstnanosti, která doprovází takzvanou flexinovelu zákoníku práce.

V prvních měsících se podpora zvedá ze 65 na 80 procent předchozího výdělku. Nejvýš to ale může být 80 procent průměrné mzdy za loňské první tři kvartály, tedy asi 38 500 korun. Osoby do 52 let budou tento podíl mzdy či platu pobírat první dva měsíce a nad 52 let pak tři měsíce. V dalších měsících zůstává částka na polovině výdělku. Do 52 let se bude vyplácet ve třetím a čtvrtém měsíci a od pátého měsíce 40 procent místo 45 procent předchozího příjmu. Od 52 let polovina výdělku připadne uchazečům o zaměstnání ve čtvrtém až šestém měsíci, poté to bude 40 procent.

Věková hranice pro delší podporu se o dva roky posouvá. Dosud byla na 50 letech, nově je to 52 let. Do tohoto věku stát bude peníze lidem bez místa vyplácet pět měsíců. Od 52 do 57 let bude možné podporu pobírat osm měsíců a od 57 let 11 měsíců. Důvodem dvouletého odsunutí je postupné navyšování důchodového věku. Ten se zvedá už léta každý rok u mužů o dva měsíce a u žen o čtyři až šest měsíců. Na 65 let se dostane v příštím desetiletí.