Macinka veze Motoristy spíš do Gumáků než učebnic politologie. Prezidentovi hraje do karet
KOMENTÁŘ
Macinka je všechno, jen ne zakřiknutý, v jádru jde pořád o to, že jejich moc je oproti druhé straně velmi limitovaná, píše Ondřej Leinert
Foto: Michal Čížek
1
Americký prezident Donald Trump nevěří, že muž zastřelený federálními agenty na ulici v Minneapolisu se je pokusil zavraždit. Trump to podle stanice CNN řekl ...
Česká politika zažila už hodně podob střetu až války mezi vládou a Hradem. Asi nejpozoruhodnější byla absurdní, v něčem trochu havlovská a v něčem hodně silvestrovská scénka z května 2017, kdy tehdejší premiér Bohuslav Sobotka přinesl prezidentovi Miloši Zemanovi na Hrad demisi svojí vlády.
Místo obvyklého komisního předání dokumentu jsme sledovali, jak to může vypadat, když se jeden politik rozhodne pomstít druhému v přímém přenosu za to, že ho kdysi v jeho očích zradil. Prezidentovo ukazování na Sobotku z několika metrů hůlkou a školení, jak má ministerský předseda mluvit do mikrofonu se slovy jako „Nastav si to, támhle to máš obráceně“, bylo zemanovsky promyšleným číslem pro kamery – s jednoduchým cílem: vychutnat si u večerních zpráv, jak svého soka ponížil.
Ono „pro kamery“ je důležité, spor mezi Zemanem a Sobotkovou vládou, v níž měl prezident už dlouho vybraného spojence z rozumu, kterým nebyl premiér z ČSSD (dnešní SOCDEM), ale tou dobou vicepremiér z ANO Andrej Babiš, se totiž odehrával na více frontách. V 99 procentech případů kuloárně. Svoje by o tom, jak neustále žehlil a obrušoval hrany, mohl vyprávět hlavně tehdejší ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Muž, který se Zemanem dokázal najít společnou řeč, ač původně také pro Zemana patřil do okruhu zrádců – politiků ČSSD, kteří ho při prezidentské volbě v roce 2003 údajně nepodpořili coby kandidáta ČSSD na hlavu státu, čímž začaly dlouhé dějiny studené války mezi Zemanem a jeho bývalou stranou. Války, která trvá dodnes, jen už nikoho vzhledem ke kondici sociálních demokratů nezajímá.
Zpětným pohledem je podstatný výsledek – Zemanovi s Babišem se podařilo postupným tlakem skutečně vysát sociální demokraty. A když se k tomu přidaly jejich vlastní chyby – poslední byl nepromyšlený skok last minute na komunistické kandidátky Stačilo – výsledkem je současná bezvýznamnost SOCDEM.
Současný střet mezi Hradem a Motoristy sobě je svými atrakcemi nový. Aby prezident zveřejnil SMS zprávy, které jeho poradci píše o půl jedné ráno ministr zahraničí, jsme tady skutečně ještě neměli. Ale rozložením sil, kdy proti Hradu stojí předseda sedmiprocentní strany, což je přesně tolik, kolik ve zmíněném květnu 2017 měli sociální demokraté, situace výše popsanou připomíná. Lze sice namítnout, že konkrétní postavy vystupují úplně jinak, zatímco Sobotka byl ztělesněním až nekonečně nudné slušnosti a zakřiknutosti, Macinka je všechno, jen ne zakřiknutý, v jádru jde pořád o to, že jejich moc je oproti druhé straně velmi limitovaná. Sobotka byl sice stále premiérem, ale do voleb zbývalo méně jak půl roku, z průzkumů šéf ČSSD viděl, že konec se blíží. Macinka má krátce po volbách, ale pro Babiše jde o juniorního partnera, o němž ví, že podobně namistrovanou politikou časem může dopadnout jako třeba Věci veřejné.
V zásadě je jedno, jestli Macinkovy SMS zprávy naplňují podstatu vydírání, nebo nikoli. Čtenář, který má tak jako autor tohoto komentáře rád Puzova Kmotra, kde Don Vito Corleone pronesl „Udělám mu nabídku, jakou nebude moci odmítnout“, by v Macinkově stylu významově blízké pasáže najít mohl. Protože se předseda Motoristů té noci skutečně rozepsal požehnaně, citovat jich lze několik: „Stojím před nevratným rozhodnutím, jak dál s panem prezidentem.“ – „Pokud neudělá nic (…), důsledky ho překvapí.“ – „Beru to už osobně...“ – „Spálím mosty způsobem, který vejde do učebnic politologie“ – „Buď bude možné vše, nebo nebude možné nic. Stačí jeden podpis…“
Samozřejmě se nabízí říct, že zásadní je kontext. U Macinky, který byl roky – nutno z osobní zkušenosti uznat, že velmi schopným – tiskovým mluvčím, nikdo nečeká, že když prezident do středy nepřistoupí na jeho nabídku, poletí další den kurýrem na Hrad mrtvá koňská hlava. Nebo podobně fyzický gangsterský vzkaz. Protože zrovna slov o gangsterských nebo mafiánských praktikách byla sněmovna v úterý plná.
Že o žádné podobné vydírání nejde, řekli v posledních 24 hodinách mnozí respektovaní právníci, mezi nimi třeba Tomáš Sokol. „Text je řekněme neuctivý, ale že by tam bylo něco, co by svědčilo o záměru vyhrožovat někomu, že mu způsobí nějakou vážnou újmu, tak to jsem z toho nevyrozuměl,“ citoval Sokola server iDNES.cz.
Prezident se obrátil na policii, zda nejde o vydírání, podle kuloárních informací z Hradu si však z Macinkových zpráv nic moc nedělá. Jednoduše to nechal prověřit: co by kdyby. I kdyby věc policie odložila, nemá co ztratit – protože policie odloží naprostou většinu politických sporů. A závěr za půl roku nikoho nezajímá, podstatné je, kdo vystoupil, když byla kauza živá. Macinka podobnými vzkazy, které jsou v politice běžné – ale mezi čtyřma očima, nikoli v SMS, především udělal hrubou chybu, nad kterou zůstává rozum stát.
Boj za jmenování Filipa Turka mohl odehrát coby lídr – tak, že premiéra přinutí podat na prezidenta kompetenční žalobu. Místo toho si dopisuje s hradním poradcem a pak na tiskové konference nepouští média, která o něm nepíšou hezky, čímž si spíš než o zápis do dějin politologie říká o díl v některém z humoristických pořadů.
00:07
