Žijeme lépe, žijeme radostněji. To říkal už Stalin

Dokazovat, že se máme stále lépe, patří k tuzemským tradicím nejméně od nástupu komunistů k moci. Proto média vděčně převzala analýzu od agentury Purple Trading, podle níž v Česku rostou mzdy dvakrát rychlejším tempem než v Německu a že tento potěšující stav trvá už osmnáct let. To by v tom byl čert, abychom už brzo Němce nedohnali a konečně nebylo líp, jak říkají superlativy moderního střihu. „Česká ekonomika zažívá pozitivní časy a Čechům se daří čím dál víc,“ shrnují autoři analýzy. Jenže co když jde o účelovou interpretaci? Třeba jsme se v uplynulých desetiletích Německu nepřiblížili ani o píď.

Opravdu záleží na tom, jak se člověk na věc podívá. Purple Trading má pravdu, že za posledních osmnáct let opravdu vyrostly německé mzdy o polovinu, zato české víc než na dvojnásobek. Lepší však nepřipomínat, že průměrný německý zaměstnanec bere měsíčně skoro čtyři tisíce eur, zatímco jeho český kolega se teprve dostal přes 34 tisíc korun. Takřka přesně tedy Čech vydělává třetinu toho co Němec. Jedním z důvodů pádu komunistických režimů byla neschopnost uspokojit poptávku obyvatelstva. Po třiceti letech si můžeme dovolit třetinu toho co Němci a člověk by opravdu nebyl příliš náročný, kdyby současný stav považoval za dosažení nirvány, kdy „už je líp“.

Minulé zkušenosti také ukazují, že se těžko něco zlepší v blízké perspektivě. Třicet procent německé mzdy brali Češi už v roce 2011, vzestup o tři procenta za osm let opravdu není důvodem k oslavám. Takřka jako kdyby někdo měl zájem, aby na východ od Německa byla po ruce země, kde je možné vyrábět s několikrát nižšími náklady. Tato mzdová úspora se v průběhu let nemění, pokud se ještě nezvyšuje. Od roku 2015 až do letoška bere průměrný Čech o 2600 až 2700 eur méně než německý kolega. Samotný fakt, že se rozdíl nezvětšuje, lze v širším kontextu označit za úspěch. Obdobně úspěšné období bylo v letech 2002 až 2010, kdy se rozdíl v platech příliš neodchyloval od 2200 eur. Mzda v Česku roste opravdu rychleji (s výjimkou let 2010 až 2013), vychází však z nižšího základu, a tak bohatší Němce nedohoníme nikdy. Ani se jim nepřiblížíme.

Ještě nejvíc optimismu do žil může vlít srovnání, kolik si toho středoevropští sousedé mohou za své výdělky koupit. Koruna pomalu posiluje, tuzemské ceny se dosud drží dole, a proto už loni si mohl Čech v českých obchodech koupit polovinu toho co Němec v obchodech německých. Před deseti lety to bylo necelých 45 procent a ještě v roce 2000 to byla jen třetina. Při takovém pohledu je možné dojít k závěru, že se poměry ve srovnání s Německem zlepšují, ovšem rychleji jsme se západní úrovni přibližovali v časech před velkou finanční krizí. Samozřejmě je lepší nemyslet na to, že přes všechnu snahu komisařky Věry Jourové těžko dostaneme za nižší ceny zboží stejné kvality jako lépe placení Němci.

Nikdy nejezděte za západní hranice

Závěr je poměrně jednoduchý. Úrovni mezd v Německu se můžeme přiblížit jen tím, že koruna významně posílí. Předtím nemá smysl české a německé platy vůbec srovnávat. To by ovšem nesměla ostřížím zrakem sledovat měnové kurzy Česká národní banka, která, jak známo, vždy kurz oslabí, pokud by koruna vůči euru posilovala příliš. Anebo přijde další krize a hodnota koruny spadne sama od sebe. Poděkují za to podnikatelé s cestovními pasy různých barev, kteří využívají lacinou tuzemskou pracovní sílu, a občanům je třeba průběžně připomínat, že se opravdu mají lépe než třeba před dvaceti lety. Rozhodně by si neměli brát příklad z nevděčných východních Němců, kteří si pořád stěžují, že berou jen 78 procent západoněmecké mzdy. Raději by ovšem Češi neměli do Německa jezdit. Po návštěvě západních sousedů člověka napadne jen těžko, že je v ohledu příjmů co slavit.

Čtěte další články Petra Holuba zde.