Snad se Francouzi odnaučí líbat. Co všechno se mění ve světě s koronavirem

Od Španělska přes Lyon a Brusel po Berlín a Vídeň jsme vedli hovor na téma, jež spojilo Evropany víc než jakékoli směrnice Evropské unie. Tedy koronavirus. Prostřednictvím aplikace Skype se šest lidí na pěti místech bavilo o tom, co mají za sebou – a také o tom, co mají před sebou. Hovoří Václav Rákos, Španělsko, provincie Alicante, novinář, Magdalena Platzová, Lyon, spisovatelka, Štěpán Benda, Berlín, filmař, Zuzana Brikciusová, Vídeň, kurátorka, Dora Kaprálová, Berlín, spisovatelka a Petr Luňák, Brusel, historik.

Charakterizujte mi, prosím, jak to se zeměmi, kde žijete zamávalo?

Rákos: Zdravím vás od Středozemního moře. Určitě sledujete noviny, takže víte, že Španělsko je, pokud se týče přepočtu na počet obyvatel, nejzasaženější zemí na světě. Těch oficiálně udávaných mrtvých je nyní prý kolem pětadvaceti tisíc. Jenže se bohužel nade vši pochybnost dokázalo, že vláda počty kamufluje, a to jak počty nakažených, tak testovaných, ale i mrtvých. To vyplynulo z údajů autonomních vlád, z počtů v nemocnicích, márnicích. Odhaduje se tedy, že mrtvých může být až padesát tisíc. Za oběť covidu se oficiálně považuje jen ten, u koho to prokázala pitva, přičemž vláda doporučila pitvy nedělat. Takže pokud jde o tohle, je to naprosto šílené. Pokud jde o srovnání s Čechy, tak zatímco Češi jsou disciplinovaní až bojácní a spořádaně zalezli domů a začali šít roušky při dvaceti nakažených, tak Španělé jsou pytel blech, které absolutně nejde uhlídat a dělají si, co chtějí. Nošení roušek je pro ně ponižující, je to přiznání strachu, což je pro správného Španěla něco hluboce pokořujícího. Takže jestli tady nosí roušky polovina obyvatel, tak je to moc. Vymýšlejí se taky nejrůznější způsoby, jak karanténu obejít. Nejvíc mě pobavil jeden chlapík, který se převlékl za brontosaura, neboť platí výjimka, že majitelé domácích zvířat mohou chodit na procházky. Tak noviny hlásily: „Brontosaurus zatčen.“ Jinak se socialisticko-komunistická vláda premiéra Sáncheze projevuje podobně impotentně asi jako vláda premiéra Babiše. Namísto rozumných a rychlých opatření se věnuje obchodům s Čínou, odkud dováží bezcenné testy a nefungující ventilátory. Obecně bych ale řekl, že lidé jsou slušní a na sebe ohleduplní a mají se rádi, jak to Španělé dovedou.

Můžete chodit ven?

Rákos: Jen z nejnutnějších důvodů. Dne 14. března vyhlásila vláda karanténu, udělala to přitom tak nejasně, že druhý den lidi nevěděli, co platí a co neplatí. V zásadě ale pořád máme sedět doma, ven na nákup, proběhnout se, k lékaři. Policajti jsou ale vlídní a řeší to domluvou. Navzdory tomu, co jsem řekl o tom temperamentu, tak to lidi dodržují.

Platzová: Mně se jeví, že si na činnost vlády tady ve Francii doteď lidi moc nestěžovali a že ji respektovali. Říkám doteď, protože proti vlně posledních opatření, o kterých se teď jedná v parlamentu, se zvedl odpor, jde hlavně o problém omezování osobních svobod. Jinak, navzdory tomu, že Macron a vláda oznamují věci jasně a srozumitelně a využívají k rozšíření informací všechny zavedené sítě – přes školy po radnice –, mi připadá, výsledek je dost podobný jako ve Španělsku. Mrtvých je také už asi pětadvacet tisíc. Přitom kromě nějakých počátečních lapsů, jako že sem do Lyonu na konci února přijelo na tři tisíce fotbalových fanoušků ze severní Itálie, nevím o nějakém výrazném přehmatu nebo o velké chybě. Řekla bych, že na to, jaký ve Francii běžně panuje chaos, to země zvládala a zvládá docela dobře, a myslím, a že to i většina lidí oceňuje. Restrikce jsou podobné jako ve Španělsku, asi víte o tom, že tady, když jdete na hodinu ven, musíte vyplnit takové prohlášení, nejdřív to bylo na papíru, buď se to tisklo nebo se to vyplňovalo ručně, teď se to převedlo na mobily, takže vám přijde formulář, kam si vyplníte, kdy odcházíte a kam jdete.

Celý rozhovor se šesti Čechy, který vedl Jiří Peňás, si přečtěte na ECHOPRIME nebo v tištěné vydání Týdeníku Echo. Předplaťte si jej zde.