Viktor Orbán odtajnil svůj recept

KOMENTÁŘ

Viktor Orbán odtajnil svůj recept
„Z dvanácti bodů Orbánova receptu český pozorovatel jeden intuitivně odmítne – totiž národní konzervatismu. Ze zbývajících jedenácti vybírám tři, které tak jednoduše odmítnout nelze,“ píše Daniel Kaiser. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Včera v Budapešti skončila konference CPAC pořádaná rok co rok Americkou konzervativní unií (ACU), letos historicky poprvé v Evropě. Autor ji absolvoval celou, a může tedy zodpovědně napsat, že svého vrcholu konference dosáhla hned v prvních půlhodině – zahajovacím projevem maďarského premiéra.

Tento muž, který před měsícem dokázal počtvrté v řadě a ústavní většinou vyhrát volby, ještě navíc když se jmenuje Viktor Orbán, přirozeně nešetří sebevědomím. Takže Orbán na začátku své řeči oznámil, že konzervativcům z USA (ale byli tam i odjinud, z Evropy, Dálného východu, Austrálie, Latinské Ameriky...) dává k použití recept na volební úspěch.

Z dvanácti bodů Orbánova receptu český pozorovatel jeden intuitivně odmítne – totiž národní konzervatismu. Maďarská pravice se po léta nemohla zbavit etnického chápání národního státu, čemuž se naše pravice na půdorysu, na němž se konstituovala po roce 1989, naštěstí úplně vyhnula. Ze zbývajících jedenácti vybírám tři, které tak jednoduše odmítnout nelze.

 

Asi nejméně sporná je metoda Odhalujeme záměry našich protivníků: „My v Maďarsku zveřejňujeme záměry levice ještě předtím, než to udělají oni sami.“ Příkladem posloužil Orbánovi rok starý zákon zakazující LGBTQ propagandu ve školách a školkách. Levičáci prý nakonec „museli přiznat, že to byl jejich plán celou dobu“. Prudkým útokem proti Maďarsku se tehdy historicky znemožnila i Evropská komise a ovšem jednotlivci jako třeba nizozemský premiér Mark Rutte, kteří možnost plést dětem ve školkách hlavu genderovými teoriemi absurdně povýšili na klíčovou evropskou hodnotu.

Ve skutečném nebo i umělém demaskování protivníka je ofenzivnost, jaké tradiční pravice v České republice a jinde v Evropě odvykla. U Orbána můžeme dokonce mluvit o agresivnosti, která se odráží v dalších dvou bodech jeho receptu. Zaprvé konzervativci musejí disponovat svými médii – čehož v Maďarsku dosáhli mj. přihráváním státní reklamy těm „svým“ a názorovou hegemonizací veřejnoprávních stanic. To je pro Českou republiku, kde v 90. letech nedominovali novinářskému oboru bývalí komunisté, nestravitelné, ostatně pětikoalice soudě podle předvýběru nových členů do mediálních rad spíš zabetonuje progresivistický sklon veřejnoprávních médiích, než aby se je snažila otevřít.

Zadruhé prý konzervativci musejí zakládat vlastní instituce, které, jak se vyjádřil Orbán, přetrvají politikovu kariéru. Tady se rozdíl mezi pravicí maďarskou a českou vyjevuje zcela dramaticky. V Budapešti funguje soukromá vysoká škola Kolegium Matyáše Korvína (MCC), která si loni stanovila za cíl nabírat už brzy 10 tisíc studentů ročně, a to nejen v Maďarsku, i v sousedních zemích s maďarskou menšinou.

MCC je blízké Orbánovu Fideszu, přičemž loni Fideszem ovládaný parlament nadaci, která MCC provozuje, převedl státní majetek za 40 miliard korun (včetně akcií v ropné a plynařské společnosti MOL, dobře známé i českým řidičům). New York Times, které Orbánovi věnují pozornost v obavě, že by se jím mohla inspirovat trumpovská většina v Republikánské straně, loni v Maďarsku napočítaly 32 konzervativních think-tanků, do nichž opět tečou – bez přehánění – desítky miliard korun ze státního majetku.

Orbánova vláda je jediná pravicová na Západě, která se pokouší získat hegemonii v oblastech, jež jsou už dávno považované za teritorium levice. U nás vláda Petra Fialy, který o konzervatismu a pravicové politice vydal několik akademických pojednání, nedávno svou zmocněnkyní pro lidská práva jmenovala tvůrkyni masivní školní inkluze Kláru Laurenčíkovou.

 

×

Podobné články