Čáry máry úroky. Stát něco dá, více si vezme

Kdo by to byl řekl. Inflace v Česku byla letos v říjnu – statisticky – třetí nejnižší v celé EU. Zásadní to obrat oproti předchozím měsícům. Jde však do značné míry jen o optický klam. Fakticky totiž na sebe část břímě zdražení energií vzal právě od října stát. Bezprostředně na tom někteří lidé v Česku vydělají, jsou ovšem i tací, kteří na tom tratí. Zrovinka v říjnu, snad jen náhoda tomu chtěla, totiž nastalo rozhodné období pro určení úroku protiinflačních spořicích dluhopisů české vlády. A čím nižší oficiální inflace, tím nižší úrok, tím ovšem také nižší výnos pro držitele spořicích dluhopisů…

V samotném měsíci říjnu ceny v Česku poklesly, a to o 1,1 procenta. Výrazněji sestoupily už jen v Estonsku a v Řecku. Ve většině zemí EU ceny v říjnu naopak rostly. Za celou EU činí říjnová inflace 1,4 procenta. To vše vyplývá to z dat, která minulý týden zveřejnil Eurostat (zde).

V porovnání s říjnem loňského roku stouply ceny v Česku o 15,5 procenta. To je nejnižší úroveň meziroční inflace v ČR dle metodiky Eurostatu od letošního května. Za celou EU činí meziroční inflace 11,5 procenta. Takže v meziročním pohledu je česká inflace sedmá nejvyšší v EU. Ovšem i to značí zlepšení oproti předchozím měsícům, kdy inflace v ČR patřila k těm vůbec nejvyšším v EU. Nyní už má výraznější meziroční inflaci než ČR také třeba Nizozemsko.

Klíčovým důvodem říjnového poklesu cen, tedy deflace, a výrazného poklesu meziroční inflace v daném měsíci je v Česku zavedení energetického úsporného tarifu a odpuštění příspěvku za podporované zdroje energie. Fakticky tedy inflační tlaky v české ekonomice nezmírnily, ba naopak, vždyť dle statistiky ČSÚ meziroční inflace v říjnu dále oproti září narostla.

Jenže právě. Část břímě vyšších cen na sebe bere od října stát, jenž je tak sňal ze spotřebitele. A to právě prostřednictvím zavedení úsporného tarifu a odpuštění příspěvku za podporované zdroje. Z hlediska výpočtu spotřebitelské inflace jsou relevantní ty položky, které hradí právě spotřebitel. Pokud je místo něj plně či částečně hradí stát, statisticky příslušné částky přestávají být součástí výpočtu spotřebitelské inflace.

Do značné míry tak jde jen statistickou iluzi, „kouzlo“, neboť spotřebitel si snížení nákladů na energie zase zaplatí v budoucnu, a to i s úroky. Příslušné úlevy – úsporný tarif či odpuštění příspěvku – totiž letos navýší schodek státního rozpočtu. Ten bude pokryt zvýšeným půjčováním státu, tedy dodatečným dluhem, jejž v budoucnu ovšem i s úroky splatí daňoví poplatníci – tedy spotřebitelé – ze svých daní.

Přitom nové údaje ministerstva financí, zveřejněné koncem uplynulého týdne, potvrzují, že investice do spořicích státních dluhopisů představuje jeden z nejlepších způsobů, jak se chránit před současnou inflací. Lidé, kteří pořídili Dluhopisy Republiky v protiinflační variantě s datem emise 3. ledna letošního roku, a kteří je tedy upisovali loni na podzim, se totiž letos dočkávají ročního výnosu 15,1 procenta (zde). Jednalo se ovšem o dosud poslední emisi těchto dluhopisů, neboť Fialova vláda rozhodla už s jejich vydáváním nepokračovat.

Pro srovnání, maximální dosažitelná úroková sazba se momentálně u nejlépe úročených termínových vkladů v Česku pohybuje nad úrovní šesti procent. Termínový vklad v bance přitom představuje srovnatelně bezpečný produkt jako státní spořicí dluhopis, pokud se vložená částka pohybuje v limitu zákonného pojištění vkladů, jímž je částka 100 tisíc eur (ta nyní odpovídá zhruba 2,44 milionu korun). Jestliže je však výše vkladu nad touto limitní částkou, je bezpečnější mít dané prostředky investovány prostřednictvím spořicího státního dluhopisu.

Z tohoto srovnání plyne, že spořicí dluhopisy v protiinflační variantě jsou letos opravdovým investičním „ternem“. Při vysoké míře bezpečnosti totiž lidem, kteří si je pořídili, zajišťují výnos, jenž ze srovnatelně rizikových produktů (rozuměj: velmi málo rizikových) suverénně nejlépe vzdoruje inflaci. Česká národní banka letošní celoroční inflaci odhaduje ve své nejnovější prognóze na 15,8 procenta. Pokud by taková vskutku byla, zmíněné úročení uvedených spořicích dluhopisů za ní tedy jen těsně zaostane. Výnos na Dluhopisech Republiky vydaných po 1. lednu 2021 je navíc ještě v důsledku pandemie osvobozen od příslušné daně, tedy od daně z příjmu z výnosu.

Noví zájemci o protiinflační spořicí dluhopisy ale už mají smůlu, protože Fialova vláda se k praxi vydávání těchto protiinflačních spořicích dluhopisů vrátit nehodlá. Není se co divit, neboť na trhu si od českých i mezinárodních investorů z řad bank, fondů a dalších finančních institucí letos na šest let půjčuje průměrně za zhruba 4,6 procenta. To je v porovnání s uvedenou hodnotou 15,1 procenta zhruba třikrát nižší úrok.

Češi si loni na podzim pořídili v uvedené emisi protiinflační spořicí dluhopisy za zhruba 40,1 miliardy korun. Na úrocích jim tedy stát v rámci dané emise vyplatí za letošek takřka 6,1 miliardy korun. Pokud by si stejnou sumu půjčil na trhu za uvedenou letošní průměrnou sazbu šestiletých dluhopisů, 4,6 procenta, vydá na příslušné splátce úroků letos zhruba 1,8 miliardy. Stát tedy na půjčování v podobě protiinflačních spořicích dluhopisů letos v rámci dané emise „prodělá“ 4,3 miliardy korun – o tolik více totiž zaplatí, než pokud by si běžně půjčoval na trhu.

Stát však mohl prodělat ještě více. Pokud by tedy v říjnu on a jeho statistický úřad „kouzelně“ nesrazily inflaci. Jak už víme, za pomoci „kouzel“ statistického úřadu, jenž zvolil příhodnou metodiku, docílil stát optického snížení inflace, přestože dané inflační tlaky z ekonomiky nijak nevymizely.

Úsporný tarif znamená, že část energií místo spotřebitelů platí stát, jenž navíc od října cele hradí i příspěvek za podporované zdroje. Spotřebitelé si tedy oboje doplatí a zaplatí později (i s úroky, za něž si stát půjčuje), například v podobě vyšších daní. Stát v zásadě nemá trvale jiné příjmy, než jsou daně poplatníků. Nicméně do statistiky spotřebitelských cen se i tak již od října počítají nižší ceny. Ponížení je dáno právě zavedením úsporného tarifu a odpuštěním příspěvku za podporované zdroje. Pokud by stát tato opatření zavedl třeba až od listopadu, bude říjnová inflace činit 18,6 procenta namísto nynějších 15,1 procenta. Stát by pak na úrocích za protiinflační dluhopisy vydal bezmála 7,5 miliardy korun, neboť jejich úrok se počítá právě na základě říjnové meziroční inflace, resp. příslušného bazického indexu.

Načasováním zavedení obou zmíněných opatření právě na říjen tak stát ušetřil zhruba 1,4 miliardy korun. A držitelé spořicích protiinflačních dluhopisů upsaných loni na podzim mají tedy odpovídajícím způsobem ponížený výnos. Takže například pokud loni na podzim člověk upsal protiinflační spořicí dluhopisy za jeden milion korun, jen z důvodu načasování zavedení úsporného tarifu a odpuštění příspěvku za podporované zdroje bude jeho letošní výnos o 35 tisíc korun nižší. Celá řada držitelů protiinflačních dluhopisů tak na tom vlastně bude celkově hůře. Stát jim totiž uleví na platbě za energie, ale daleko více jim sebere v podobě souvisejícího snížení výnosu na daných dluhopisech.

Vzhledem k tomu, že podle údajů ministerstva financí pořídilo protiinflační spořicí dluhopisy souhrnně přes 90 tisíc držitelů, a to zejména, i když nejen právě v loňské podzimní emisi, nejde o zanedbatelný počet. Střední hodnota částky investované do spořicích dluhopisů přitom odpovídá sumě 500 tisíc korun. Lidé, kteří loni tuto částku investovali do protiinflačních dluhopisů, tak tedy na základě státem uměle snížené říjnové inflace, a tedy i nižšího úroku přijdou za letošek o necelých 18 tisíc korun. To je vyšší částka, než kterou většina z nich letos získá od státu díky úspornému tarifu a odpuštění příspěvku za podporované zdroje, kteréžto úlevy si občané – jak už víme – stejně doplatí později, třeba v podobě vyšších daní. No neber to.