Ondráček prvním Světlonošem nové totality?

Co říká wikipedie o pojmu „totalita“: „Ve státě může existovat více politických stran, ale jediná strana má vždy dominantní postavení. Takový systém se označuje také jako systém s hegemonistickou stranou. Forma vlády v takovém státě se označuje jako diktatura. Pokud zasahuje do všech aspektů veřejného a soukromého života občanů, mluvíme o totalitě.“

S odstupem několika málo dní jsme „Vítězný únor“ uctili skutečně v duchu těch nejlepších marxistických tradic. Nominováním prověřeného bolševického, Sborem národní bezpečnosti zoceleného funkcionáře bez špetky vlastního názoru a na rozkaz ochotného zmlátit kohokoli! Ale ono vůbec nejde o obsazení jedné parlamentní funkce jedním člověkem. Ďábel se skrývá v detailu.

Menšinová vláda obsedantně prosazovaná Andrejem Babišem a většinově ovládaná jedinou stranou (pardon, hnutím) má v nadcházejících minimálně čtyřech letech dominovat naší domácí politické scéně. Pro to, aby se jeho marketingové hnutí stalo hegemonickým subjektem, udělá naprosto cokoli.

Aby beze zbytku dostál heslu „mě bude líp“, nezastaví se před účelovou infiltrací svých kádrů do všech sfér státní správy s cílem zasahovat a kontrolovat veřejný i soukromý život obyvatel České republiky tak, aby z toho efektivně tyl. Neštítí se stvořit novou Národní frontu na půdorysu rudo-hnědých politiků. Takový Zdeněk Ondráček je jen jedním z dílků domina. Žák předčil učitele, Machiavelli by měl přepsat svého Vladaře.

Bývalý dělník státního podniku Krkonošské papírny, příslušník Útvaru vojsk komunistického ministerstva vnitra, příslušník Pohotovostního útvaru Veřejné bezpečnosti, člen Komunistické strany Československa. A také jeden z těch, kteří metrovými obušky mlátili účastníky tzv. Palachova týdne v lednu 1989, Zdeněk Ondráček, se dosazením do funkce nejvyššího parlamentního dohlížitele nad policií stal Světlonošem nových totalitních pořádků. Světlo-nošem však v křesťanském smyslu slova a podle latinských slov „lux“ – ferre“, Luciferem! Netřeba v této souvislosti snad ani připomínat, že se Ondráček s Babišem dobře znají. Prvně jmenovaný po odchodu ze Sboru národní bezpečnosti v devadesátých letech nabídl magnátovi své služby při budování „bezpečnostních složek“ jeho řepkového impéria. Není proto divu, že ďábelský plán vyšel beze zbytku!

Dalším nesporným aspektem nových pořádků je skutečnost, že Andrej Babiš tímto krokem zcela objektivizoval aktivní podíl překabátěných bolševiků – KSČM – na fungování svého kabinetu. Přizval k (ne)přímému vládnutí stranu, která v programu stále prosazuje „vlastnictví státu v klíčových oblastech ekonomiky a síťové infrastruktury (vodní, plynové, elektrické a dopravní). Požaduje inventuru prodejů státního majetku“. Chce založit banku ve vlastnictví státu pro financování národních, krajských i obecních projektů. Prosazuje stranu, která „zaručí objektivní informovanost veřejnosti, nezávislost a vyváženost médií“.

Stručně řečeno: Hnutí ANO s jasně rozpoznatelným směřováním k totalitnímu vládnutí, přizvalo k vládnutí stranu, která má s principy totalitní vlády mnohaleté zkušenosti. S podporou hnědého křídla se jeho kabinet opře o pevné a ještě tvrdší voličské jádro.

K čemu tedy směřujeme? K hybridnímu způsobu vlády jedné strany s odlesky socialismu s lidskou tváří, koncepty kapitalismu Země středu a oligarchizace ekonomiky bez střední třídy. Ti, kteří zbydou s pokorou a slibem věrnosti na rtech před trůnem ve Strakově akademii pokleknou.