Ford Mondeo Kombi Vignale 2.0 TDCi AWD: Luxusně skrz závěje

Ford Mondeo platí za typické firemní auto, po kterém je následně sháňka od soukromníků v bazarech. Takové poptávce dlouhodobě odpovídá i nabídka verzí a motorů, které uspokojí „běžné“ řidiče. Na samotném vrcholu ceníku pak stojí luxusně pojatá verze Vignale, dostupná i s pohonem všech kol. A tu jsem důkladně prověřil.

S modely Vignale měl zpočátku Ford vskutku velké plány. Chtěl, aby postupně vznikla víceméně samostatná značka nesoucí tento honosný název, jež bude uspokojovat klienty, pro které jsou „normální“ auta Ford příliš obyčejná. Ford ale nebyl první, kdo záhy zjistil, že vybudovat silnou identitu nové značce není jen tak (Citroën se svým brandem DS by mohl vyprávět…), takže se z Vignale staly specifické, spíše luxusně a individualizovaně pojaté verze stávajících modelových řad (nejde tedy jen o Mondeo), což mi osobně dává mnohem větší smysl. Ford má díky těmto modelům docela dobrou pozici hlavně u fleetových zákazníků, kterým je schopen nabídnout něco extra i pro náročnější vyšší management.

1000 km za víkend

Test Fordu Mondeo Kombi Vignale s pohonem všech kol spojený s tripem do Alp se termínově trefil přesně do víkendu, kdy víceméně pořád sněžilo. Takže ideální prověrka trakčních schopností mondea s mezinápravovou lamelovou spojkou. Pohon všech kol obstál bez problémů a situací, kdy svou funkcí přispěl klidu řidiče, bylo během těch téměř 1000 najetých kilometrů docela dost, ať už to byl třeba jen výjezd do kopce k hotelu, či naopak poměrně důsledná a dlouhodobá prověrka trakce na ledovce ve vánici před Příbramí při cestě zpět.

Příznivá spotřeba

Jednou z často zmiňovaných nevýhod pohonu všech kol je vyšší spotřeba paliva. Nicméně v mém případě musím v tomto ohledu mondeu vyseknout hlubokou poklonu. Cestou do Alp si řeklo v průměru o 6,5 litru nafty na 100 km a při plynulejší, a rychlostně umírněnější cestě zpět jsem jel dokonce za 5,7 l / 100 km. To je hodnota, která mi u velkého kombi s automatem, pohonem všech kol a motorem o výkonu 180 koní nepřipadá vůbec špatná.

Komfort na prvním místě

Mondeo tradičně platí za auto, které má jízdní vlastnosti s notnou dávkou agility. S novějšími generacemi a modernizacemi je sice patrné, že se konstruktéři soustředí hlavně na komfort, ale základní stabilní podvozek zůstává. V duchu doby je samozřejmě posádka co nejvíc izolována od dění pod koly, což logicky tak úplně nekoresponduje s ostře projížděnými zatáčkami s přesně trefeným apexem, ale naopak zcela zapadá do trendu dnešní doby, v níž řidič i posádka prahnou po klidu a pohodě. Mondeo je v tomto ohledu velmi dobrým partnerem – perfektně tlumí i větší nerovnosti, má velmi nízkou hladinu vnitřního hluku a zejména ve verzi Vignale hýčká posádku pohodlnými masážními sedadly v originálním designu a dalšími komfortními prvky (třeba vyhřívaným volantem).

Interiér plný tlačítek

Jak mi docela vadí trend strohých moderních interiérů bez tlačítek pouze s ovládáním přes displej, mondeo je zase druhý extrém – tlačítek je jak na volantu, tak kolem něj víc než dost, a když k tomu připočítám ještě poměrně detailní digitální přístrojový štít, který rovněž nese spoustu lépe či hůře čitelných informací, je interiér mondea místem, na něž si musíte zvykat. Citelný pokrok zaznamenal displej infotainmentu a vůbec celý multimediální systém SYNC 3, který má velmi rychlé reakční doby, dobře a logicky se ovládá, a dokonce umí i hlasově komunikovat v češtině včetně třeba předčítání došlých SMS. Solidní je i reprodukce z audiosystému.

Pár postřehů z denní praxe

Vždycky mám radost, když mohu s autem strávit více stovek kilometrů a několik dní. Člověk si pak všimne i věcí z běžné každodenní praxe. U Mondea Kombi mi třeba nebylo po chuti až příliš pomalu se otvírající a zavírající víko kufru. Na druhou stranu u kufru chválím nízkou nakládací hranu. Velmi účinné jsou i adaptivní dynamické LED světlomety, které má Vignale ve standardu. U voliče automatické převodovky se mi občas stávalo, že jsem nechtěně zařadil sportovní režim S namísto D, protože jsou umístěny hned za sebou – jinak dobře fungující dvouspojková převodovka Powershift pak ve sportovním režimu otálí s přeřazováním a drží otáčky vysoko. V zimě potom přišlo více než vhod vyhřívání předního skla, které funguje opravdu rychle a bezproblémově.

VERDIKT:

Ford Mondeo Vignale je autem, které do masové konkurence střední třídy přináší příjemný závan luxusu a exkluzivity. Nic přehnaného, přesto viditelně odlišného. Nejsilnější turbodiesel 2.0 TDCi (180 k) je pro Vignale jedinou motorizací a pohon všech kol AWD k němu lze bez výhrad doporučit. Mondeo mě potěšilo zejména komfortní jízdou, nízkou hladinou hluku, dynamikou motoru a v neposlední řadě také velmi příznivou spotřebou.

Alfredo Vignale, uznávaný italský automobilový designér, založil svoji firmu na výrobu karoserií v roce 1948 v italském Turíně. Činnost firmy byla postavena na dokonalé řemeslné zručnosti a profesionalitě, která byla vysoce ceněna mimo jiné i velmi respektovaným časopisem Autocar. Vignale se svou firmou karosoval vozy těch nejprestižnějších značek automobilů a dnes jeho dědictví zůstává v jednom ze stupňů výbavy vozů Ford, jež jsou příkladem luxusu Vignale.