Stravenky, parazitní byznys za desítky miliard

Americký antropolog David Graeber vydal v roce 2018 zajímavou knihu s názvem Bullshit Jobs (Parazitní místa). Popisuje v ní naprosto zbytečná, nesmyslná pracovní místa, kde se nevytváří žádná skutečná hodnota. V mnoha případech jsou to místa až škodlivá. Jen vytváří zbytečnou agendu a byrokratickou zátěž. Ti, kdo je dělají, v nich nevidí smysl, a jiným dokonce svou existencí otravují život a škodí. Ekonomové už předtím v řadě studií počítali, jak různá přehnaná byrokracie, která se bohužel formálně počítá do výkonu ekonomiky, zvyšuje vykazovaný HDP. Aniž by jakkoliv zvyšovala bohatství a životní úroveň.

V mnoha zemích včetně Česka silou rutiny a tvrdého lobbingu přežívají celé obory, které se dají bez váhání nazvat bullshit byznysem. Kdyby tady nebyl, ušetřili by ti, kdo jsou ho nuceni jako klienti využívat, desítky miliard korun. O ty by naopak přišli ti, kdo na tom parazitním byznysu vydělávají.

Typický příkladem tohoto byznysu jsou staré dobré stravenky. Poukázky na jídlo, které firmy dávají jako benefit svým zaměstnancům. Vtip je v tom, že si je odečtou z daní. Lidé ani firma tak z této částky neplatí daně. Je to stejné, jako byste k výplatě dostali ještě speciální bonus osvobozený od daní i velmi vysokých odvodů sociálního a zdravotního pojištění.

V Česku se ročně ve stravenkách protočí až 30 miliard korun. Stravenkáři vydělávají na tom, že dostanou provizi (podle různých odhadů mezi 5 a 15 procenty) z částek, které za ně restaurace a obchody vyberou. Ty provize platí obchodníci a restauratéři, proto je berou jen někteří. Když zákazník zaplatí stovku za oběd, restaurace za něj může dostat jen 85 až 95 procent. Provize platí stravenkářům i firmy, které je rozdělují svým lidem.

Je to klasický byznys s nedůvěrou. Stojí na předpokladu, že kdyby lidé dostali místo stravenek přímo peníze, nemuseli by je utratit za jídlo, ale koupili by si za ně něco jiného. Dveře k němu otevřel stát, protože stravenky jsou na rozdíl od přímého příspěvku na oběd osvobozené od daní.

Málokdy se stane, že by vláda Andreje Babiše, která přidává byrokracii kontrolními hlášeními DPH nebo elektronickou evidencí tržeb, někde zbytečné administrativy a bullshit byznysu ubírala.

Výjimečný byl nápad ministryně financí Aleny Schillerové, která přišla s návrhem na obědový paušál. Firmy by mohly místo stravenek dát lidem k platu určitou částku, která by stejně jako stravenky byla osvobozena od daní i odvodů pojistného. Byl to kompromis. Na zrušení stravenek, které tady ovládají nadnárodní firmy, si ministryně financí netroufla. Je to příliš mocná lobby, na niž nesáhl ani nikdo z jejích pravicových předchůdců. Stravenky přežily Klause, Topolánka i Nečase.

Schillerová volí chytrou a přirozenou cestu, jak se jich zbavit. Postaví pro nim lákavější konkurenci. Pro firmu bude výrazně levnější dát lidem paušál místo stravenek. Zbaví se otravné byrokracie. Nebude muset platit účetní, které se stravenkami zabývají. Paušál budou moci využít i lidé z malých firem, které se stravenkami neobtěžují.

Ostře proti paušálu jsou nikoliv překvapivě jen stravenkáři. Vedle nich také odbory. Ty argumentují tím, že se zhorší dietní návyky lidí. Že si prostě za bonus nepůjdou koupit oběd, ale využijí ho na něco jiného.

Zjevně smýšlí o lidech jako o nesvéprávných dětech, které nemohou dostat do ruky peníze, protože je určitě špatně utratí. Stát tady přece není od toho, aby za třicet miliard nechal provozovat byznys s jídlem jen proto, aby dohlížel, jestli občané řádné obědvají. To je na úrovni nesvéprávnosti. Stejně tak obavy odborů, že kvůli stravovacímu paušálu méně porostou platy.

Stravenky byly kdysi pod názvem food stamps (potravinové známky) zavedeny jako forma naturálních dávek pro nepřizpůsobivé občany, aby se jim nemusely vyplácet sociální dávky přímo v penězích. Přemýšlet o většině společnosti jako o nesvéprávných dětech je ukázka pohrdání a autoritářské arogance. Nedávný průzkum Českého rozhlasu přitom ukázal, že bez stravenek by svoji alimentaci změnilo jen 15 procent lidí. Asociace hotelů a restaurací ve svém průzkumu uvádí, že až sedmdesát procent těch, kdo stravenky přijímají, nepočítá po zavedení „peněžní alternativy“ s úbytkem hostů. Ve skutečnosti představují tržby za papírové stravenky jen 15 procent z celkových tržeb restaurací.

Stravenky jsou projev státní arogance, která tady vytváří bullshit byznys za třicet miliard korun ročně. Pak už nepřekvapí, když vládní koalice navrhuje, aby se do byznysu se stravenkami zapojila i státní Česká pošta. Když už se tady válí tak snadno dosažitelné miliardy, proč by si na ně nesáhl stát, když k tomu má na poště infrastrukturu?

Paušál podporuje i opozice. Tak snad jako jeden z mála dobrých záměrů vlády Andreje Babiše projde a stravenkový byznys přirozenou cestou zahyne.