Milion chvilek pro demokracii. Kde se vzal?

Pražané mohli v uplynulých dnech v ulicích svého města pozorovat dvě společenská hnutí, v nichž se o slovo hlásí zástupci mladších ročníků. Pátky pro budoucnost (Fridays for Future) inspirované šestnáctiletou Švédkou Gretou Thunbergovou ovládají i v České republice studenti středních škol. Pak je tu skupina pražských vysokoškoláků, kteří svolávají demonstrace proti Andreji Babišovi a jeho nové ministryni spravedlnosti Marii Benešové. Říkají si Milion chvilek, skupinu založili vzápětí po sněmovních volbách 2017 jako petiční iniciativu, masovou odezvu ale zažívají až v posledních týdnech.

Nějak se jim podařilo vyhmátnout dobu a poté, co trestně stíhaný premiér vyměnil ministra spravedlnosti, zahájili sérii demonstrací, na které chodí desetitisíce lidí a která má vzestupnou tendenci. Václavské náměstí v úterý 21. května bylo zaplněné tak, že i podle v odhadech konzervativní policie na něm bylo až 70 tisíc demonstrantů. Další protesty předseda Chvilek Mikuláš Minář svolal na 28. května všude mimo Prahu a o týden později, 4. června, opět na Václavské náměstí – pokud ovšem premiér do té doby nepřijme jeho výzvu a neusedne s ním k televiznímu duelu.

Požadavek z Václavského náměstí má jistě dramaturgický smysl – manifestace je třeba stupňovat a obměňovat jejich dramaturgii. Premiér nejen že má svůj mediální dům, celkově jsou poměry nastaveny tak, že vtíravým, neodbytným otázkám novinářů vůbec nemusí čelit. (Nejčerstvější příklad: přednedávnem přinesl magazín Reportér svědectví Babišova někdejšího obchodního partnera Lubomíra Šidaly o tom, jak si spolu kdysi ukládali zřejmě nelegální provize do banky v Lichtenštejnsku. Tato i policejně relevantní výpověď nevzbudila v českém veřejném prostoru zatím sebemenší ohlas.) Ale i  přesto, že nežijeme v normální době, působí snaha vydupávat si na ulicích termíny v premiérově kalendáři až dadaisticky a může u Mináře prozrazovat jistý spasitelský komplex. Co tedy Milion chvilek chce, kde se ty Chvilky vzaly a jak to mají politicky?

Cesta začíná na konci října 2017, několik dní po volbách, které vynesly do čela republiky Andreje Babiše. Dálkový student teologie na Evangelické teologické fakultě UK Mikuláš Minář (ročník 1993) se obrací na Benjamina Rolla (1995), řádného studenta tamtéž. Znají se v tu dobu jen letmo. Ale oba podobně čtou situaci, zneklidňuje je hladký nástup hospodářského a mediálního magnáta k moci. Tvoří se kolem nich skupinka, která se časem obměňuje, ale od počátku dodneška jde vždycky plus minus o deset lidí. Třetí, kdo s nimi tvoří pomyslné tvrdé jádro, Jiří-Jakub Zévl, studuje sociální geografii také na Univerzitě Karlově.

Celý text si přečtěte ve výběru Best od Echo 2019. Koupit si jej můžete zde.