Evropská umělá inteligence

Bývalý portugalský státní tajemník pro EU Bruno Maçães vzpomíná, jak v něm četba jednoho zápisu z unijního jednání vyvolala vizi konce politiky:

Smyslem Evropské unie není přijímat politická rozhodnutí. Snaží se vyvinout soubor pravidel, který by byl aplikován na složitou politickou a sociální realitu víceméně autonomně. Jakmile budou jednou pravidla zavedena, mohou operovat bez lidského zásahu. Systém by samozřejmě potřeboval periodickou údržbu, tak jako ji potřebuje robot, ale jde o to, vytvořit systém pravidel, která fungují sama. Dosáhli jsme konce dějin v tom smyslu, že lidské rozhodování bude nahrazeno rutinní aplikací systému pravidel.

A teď si představte, že se tato politická umělá inteligence najednou musí popasovat s něčím tak nepředvídatelným, jako je fenomén Trump. Nesystémovostí jeho chování je zcela paralyzována. „Pozor, objekt v transatlantickém prostoru vydává signály neslučitelné s liberálním komunikačním protokolem,“ vydává varovná hlášení. A přitom vůbec není schopna vyhodnotit, co vlastně tento nově objevený organismus chce a jak toho dosahuje.

Poté, co Trump od počátku svého tažení republikánskými primárkami, tedy přes dva roky, mluvil opakovaně o tom, že USA doplácí na to, že spojenci v NATO nevydávají dost na obranu, jsou evropští politici šokováni, že americký prezident je na summitu NATO obviní, že nevydávají dost na obranu. Poté, co Trump nejpozději od vstupu do prezidentské kampaně opakuje, že globální obchodní pravidla jsou pro USA nevýhodná a on je hodlá změnit, jsou Evropané v šoku, že se Trump snaží změnit obchodní pravidla.

V obou případech je Trumpův přístup potenciálně destruktivní, pomýlený a nebezpečný. Trump podle mnoha informací opravdu má rád cla a myslí si, že Amerika nepotřebuje spojence. V obou případech má ovšem při vší své neinformovanosti v důležitých ohledech pravdu. Spojenci skutečně vydávají na obranu nestoudně málo a evropský trh je skutečně chráněn obchodními bariérami víc než ten americký – dospěla k tomu například studie německého výzkumného ústavu Ifo. Čerstvá studie Mezinárodního měnového fondu zase dává za pravdu Trumpovu argumentu, že euro je pro německou ekonomiku opravdu podhodnocené, zatímco dolar pro americkou nadhodnocený. A v obou případech Evropané reagují tak, že fakta prostě ignorují. Tváří se, že jsou nepodstatná, že neexistují, že je neslušné o nich mluvit. Jsou rozhodnuti je prostě vysedět. To je preferovaná strategie, jež se uplatňuje všude – od krize eurozóny po migrační krizi.

Jednání s Trumpem od té doby, co uvalil cla na ocel a hliník, byla obtížná. Bylo těžké zjistit, co přesně chce a co z jeho výroků lze brát vážně. Ale od toho snad máme brilantní aparát Evropské komise, aby byl schopen vést ne toliko jednoduchá jednání, ale i obtížná. EU mohla zkoušet přicházet s vlastními nápady. Mohla zkoušet brát USA za slovo a třeba zkusit, zda ministr financí Mnuchin blufuje, když navrhuje vytvoření zóny volného obchodu. Mohla se snažit přesvědčit Trumpa, že by měli nalézt řešení svých problémů a společně postupovat proti většímu nebezpečí, Číně.

Předseda Komise Juncker přijíždí, podle středečních zpráv, do Washingtonu se dvěma návrhy: buď EU odstraní cla na auta pro všechny obchodní partnery, anebo USA a EU vytvoří zónu volného obchodu pro průmyslové zboží. Dozvídáme se to pokoutně ze zpravodajství amerických médií.

Když měla kancléřka Merkelová domácí politické obtíže kvůli migrační politice, snažil se pro ni Juncker iniciativně zorganizovat ad-hoc minisummit (to je ten, kam jsme nebyli pozváni). Kde je summit, na němž by se formulovala evropská strategie pro obchod s USA? Evidentně vyžaduje nové, nekonvenční myšlení a nový mandát.

Místo toho přijíždí Juncker s návrhy, které nemohou zohledňovat zájmy všech členských zemí. Jeden z nich, vynulování cel na auta, je dokonce návrhem německých automobilek, který jim pomohl zformulovat americký velvyslanec v Německu Richard Grenell. Ostatní členské země mohou jen zírat, že odevzdaly pravomoci v mezinárodním obchodu do Bruselu proto, aby se evropská obchodní politika stala obchodní politikou německých automobilek.

Postpolitická umělá inteligence přešla na manuální ovládání, a on už ho ani ve velíně nikdo neumí.