Hledání spravedlnosti pro Harveyho Weinsteina

Jeho jméno dnes znají i lidé, kteří se o film ani v nejmenším nezajímají. Harvey Weinstein. Protagonista světoznámého příběhu o vzestupu a pádu, filmový magnát, velkoproducent, sběratel Oscarů. A také sexuální predátor, jehož oběťmi se měly stát desítky žen, především hereček, které vydíral, napadal a v některých případech měl i znásilnit, přesvědčený, že si může dovolit všechno, a v tom přesvědčení také udržovaný pasivitou okolí, jež se mu z různých – třeba taky zištných – motivů nestavělo na odpor. A pak přišla odplata – americká média, jež Weinstein měl dříve spolehlivě ochočená, zveřejnila obsáhlé texty o skandálním zneužívání a sexuálním vydírání. Z cézara se stal vyděděnec, který přišel o svou filmovou produkci. A teď stojí v New Yorku před soudem, obviněný z trojího znásilnění.

Pro mnoho lidí nejenom v Americe má ten soud velikou symbolickou váhu. Nejde totiž jenom o Weinsteina – s ním související odhalení přece odstartovalo kampaň MeToo, která přinesla mnoho odhalení dalších a pády mnoha jiných vlivných mužů, načala debatu o veřejných i soukromých mravech, přenastavení hranic toho, co je v kontaktech mezi muži a ženami přípustné, vytvoření nějakého nového bontonu, souboru pravidel. To všechno jsou věci, které se tak či onak mohou na dnešním Západě dotknout prakticky každého. S Harveym Weinsteinem jako kdyby před soudem stál celý „systém“, éra nadvlády starých bílých mužů, proti nimž se nikdo nedovolá práva, urážejí si a ponižují podle libosti, berou si, co se jim zachce, a tak dále a tak podobně. Část lidí, kteří rýsující se nové pořádky vnímají kriticky, mají zas tendenci vidět ve Weinsteinovi pomalu nevinnou oběť, jíž se herečky vnucovaly do postele, aby dostaly roli, a teď mají tu drzost si stěžovat. Výmluvným příkladem budiž český režisér Jiří Strach, který se rád nechával fotografovat v tričku s nápisem Je suis Weinstein (asi tím nemyslel, že castingy by ve filmu obecně měly probíhat jako u Weinsteina).

V takovéhle atmosféře se může spravedlnost hledat těžko. Je totiž spousta věcí, o kterých soud rozhodovat nebude, a přitom se to od něj jaksi očekává. Nevynese verdikt nad oprávněností a správností kampaně MeToo, o tom, jestli 100 žen, které vypověděly o predátorství a násilném chování Harveyho Weinsteina, mluvilo pravdu, nebude rozhodovat o patriarchátu a toxické maskulinitě, nevynese verdikt ohledně toho, zda je Harvey Weinstein dobrý člověk a vedl dobrý život, nemůže odsoudit letitou praktiku „castingu na gauči“. Bude rozhodovat jedině o tom, zda je ve dvou konkrétních případech vinný znásilněním a zda se dopustil sexuálního napadení a predátorského sexuálního chování.

Celý článek Ondřeje Štindla čtěte na EchoPrime nebo v tištěném Týdeníku Echo, který najdete na stánkách.