Německo, evropský agent Putina

Velkým tématem veřejné debaty na Západě je hledání ruského vlivu. Obavy z toho, jak Moskva ovlivní volby v různých zemích. Amerika je v tomto ohledu případ sám pro sebe. Ale stejná debata se loni rozjížděla i před prezidentskými volbami ve Francii. A před zemskými volbami vyslovila veřejně stejnou obavu i německá kancléřka Angela Merkelová. Je ironií, že právě ona. V britském tabloid deníku Daily Mail se s odkazem na vládní zdroje spekuluje o tom, jak vážné je riziko, že ruští hackeři napadnou britskou infrastrukturu. Od těch úzkostí už je kousek k argumentaci ad putinum. A ke schematickému, klišovitému myšlení, kdy bývá každý, kdo si dovolí kritizovat současné směřování Západu a některé rysy jeho úpadku, okamžitě onálepkován jako agent Moskvy. Nejste proevropský (čti prounijní, prointegrační)? No tak to jste proruský. Buď, anebo.

Tomu skutečnému, velmi nebezpečnému a destruktivnímu ruskému vlivu se přitom věnuje jen velmi málo pozornosti. A v tom skutečném vlivu je hlavním agentem Ruska v Evropě jednoznačně Německo. Ten skutečný vliv se velmi brutálně, za pasivního přihlížení Bruselu a aktivní role Berlína odehrává v energetice.

Jestli má Rusko na země Evropské unie a především na její střední a východní křídlo velmi účinnou zbraň, je to plyn. Značná část států je na něm závislá. Evropská unie roky tolerovala, aby na jejím jednotném trhu s plynem Moskva tuto zbraň brutálně zneužívala ke svým ekonomickým, ale především politickým cílům. Ruský státní plynárenský podnik tu zbraň zneužíval, protože mu to Brusel roky přinejmenším toleroval.

Teď se dostaly na povrch detaily. V roce 2015 Evropská komise po čtyřech letech vyšetřování, které odstartovaly noční razie v kancelářích, obvinila ruský státní plynárenský monopol Gazprom ze zneužití dominantního postavení na trhu s plynem. Mimo jiné za to, že bránil konkurenci na trzích osmi zemí ze střední a východní Evropy včetně Česka. Teď bruselský dokument o Gazpromu unikl na veřejnost přes britský deník The Daily Telegraph. Zpráva na 271 stranách popisuje, jak si Rusové podle ekonomických a politických zájmů rozparcelovali jednotný trh Unie na separátní trhy. V oficiálním dokumentu Evropské komise se přímo píše: „Neférové a politicky motivované nastavování cen (navázané na politiku Ruské federace ve střední a východní Evropě) je úhelným kamenem zájmu firemní strategie Gazpromu.“ Plyn jako politická zbraň už se dá těžko úředním jazykem bruselských byrokratů popsat explicitněji.

S Bulharskem, které je na ruském plynu naprosto závislé, se zacházelo jako s kolonií. Do pobaltských zemí prodával Gazprom za naprosto rozdílné ceny, čistě podle toho, jak zrovna šly v době uzavírání kontraktů Moskvě na ruku. Extrémně vysoké ceny muselo platit také Polsko Vyšetřovatelé Komise zjistili, že zatímco Poláci museli za sto kubíků plynu platit 350 dolarů, plyn dodávaný do Německa podstatně nákladnější cestou se prodával za 200 dolarů za kubík. Bruselské obvinění konstatuje, že země střední a východní Evropy měly úplně stejně špatné podmínky, jako by vůbec členy nebyly. Byly fakticky obětovány zájmům Německa, které vždy hrálo roli hlavního advokáta Gazpromu. Za prokázané zneužití postavení hrozila Gazpromu pokuta až do výše 10 procent ročního obratu nebo 30 procent tržeb v dotčených zemích. Ještě před únikem dokumentu se objevovaly zprávy, že místo pokuty půjde Brusel na smír.

Gazprom a Německo právě dokončují přípravy druhého podmořského plynovodu Nord Stream 2, který by měl vést plyn přímo z Ruska do Německa. Nord Stream je společným podnikem Gazpromu a plynařských firem z Německa, Rakouska, Francie a Nizozemska. Kancléřka Angela Merkelová, která trpěla ještě před dvěma lety takovou úzkostí z ruského ovlivnění německých voleb, donedávna opakovala, že politická debata o Nord Streamu je zbytečná, protože je to čistě podnikatelský projekt. Hájila německý pakt s firmou obviněnou Evropskou komisí z brutálního zneužívání dominantního postavení a bránění konkurenci na evropském trhu, na něž doplácela střední a východní Evropa. Proti Nord Streamu 2 opakovaně vystupovaly země z tohoto regionu v čele s Polskem. Postavila se proti němu i Trumpova administrativa.

Kancléřka teprve minulé úterý, desátého dubna, při návštěvě ukrajinského prezidenta Petra Porošenka v Kyjevě přiznala, že Nord Stream 2 má „politické souvislosti“ a měla by mu být věnována politická pozornost. „Říkám velmi jasně, že Nord Stream 2 je nemožný bez toho, aniž by se vyjasnila role Ukrajiny při přepravě ruského plynu.“ To bylo tři dny předtím, než unikl klíčový dokument Evropské komise ke zneužívání dominantního postavení Gazpromem. Německý ministr hospodářství Peter Altmaier včera na společné tiskové konferenci s evropským komisařem Marošem Šefčovičem ujišťoval, že u Nord Streamu 2 budou „vyváženy zájmy všech“.

Jestli je tedy někdo čistě z pragmatické obhajoby vlastních národních zájmů, které jsou v protikladu k zájmům společného evropského trhu, jedné ze základních hodnot Evropské unie, proruský, je to Německo.

Podle informací z diplomatických kruhů mimochodem také Berlín odmítá plnit své závazky vůči Severoatlantické alianci a investovat na obranu dvě procenta HDP s argumentem, že by to přimělo Rusko ke zvýšení armádních investic a roztočilo spirálu ve zbrojení. Oficiálně ale Německo říká, že by se do výdajů na obranu měla započítávat také třeba rozvojová pomoc nebo výdaje spojené s migrací. Pod maskou světového šampiona v konání dobra hraje obchodník, který jde tvrdě za hranu pravidel. Jako se to ukázalo při podvodu s emisemi u Volkswagenu a teď u snahy pardonovat brutální obchodní praktiky Putinova Gazpromu.

Ruský vliv je potřeba hledat tam, kde skutečně je.