Musíme to odpracovat sami a nemůžeme spoléhat jen na Brusel

Na konci týdne oznámili rektoři vysokých škol, ředitelé fakultních, tedy těch největších nemocnic, a hejtmani, že od nového roku budou očekávané ceny elektřiny likvidační. Vysoké školy hrozí opětovným zavedením on-line výuky, nemocnice budou nuceny omezit lékařskou péči a šetřit na lécích. Jihočeský hejtman za největší koaliční stranu ODS Martin Kuba varuje před společenským kolapsem. S razantním projevem vystoupil i Pavel Blažek, první ministr vlády, který ve sněmovně prohlásil, že marže obchodníků s energiemi ohrožují politický systém země a je tomu třeba zabránit i za použití mimořádných prostředků.

Premiér Petr Fiala ale stále zůstává netečný, aspoň co se konkrétních systémových opatření týká. Nedbal varování bohužel jen malé části médií, což je také obrazem jejich bídného stavu nelišícího se od nízkého standardu politické reprezentace. Omílala se jen jednoduchá hesla o válce s Ruskem a strach z ní měl zakrýt veškeré obtíže. Na Putina a jeho agresi vůči Ukrajině nelze svést všechno, teprve až v těchto dnech si to začínají připouštět i vládní politici. Ruská agrese se stala rozbuškou a také olejem v ohni, ale výbušné ceny energií jsou také důsledkem pokřiveného trhu s energiemi a neústupnosti Bruselu při uplatňování zelené politiky tzv. Green New Dealu.

V polovině července jsme v Týdeníku Echo přinesli rozhovor s bývalým eurokomisařem pro energetiku Günterem Oettingerem, který varoval před možnými sociálními bouřemi v Evropě v důsledku neúnosných cen plynu a energií. Navrhoval také zmírnění parametrů Green New Dealu, doslova uvedl: „Pro stávající Evropskou komisi je Green Deal bible, po níž nenásleduje nic dalšího. Kdo tvrdí, že Green Deal je i průmyslová politika, nemá pravdu. Musí se hledat rovnováha mezi Green Dealem a průmyslovou politikou. Green Deal sám o sobě je opakem průmyslové politiky. Příliš přísné cíle na redukci emisí CO₂ vyhánějí průmysl z Evropy.“ A dále: „Energie musejí vždycky tvořit trojúhelník: udržitelnost a klima, cenová dostupnost, bezpečnost dodávek. Čili já bych se teď nechtěl vzdávat Green Dealu, na druhou stranu Green Deal musí být uveden v rovnováhu s nutností mít energie, které lze zaplatit, mít jistotu, že vůbec nějaké energie budou. Green Dealu trochu méně, nikoli žádný Green Deal.“

Nic nenasvědčuje tomu, že by Evropská komise na svých plánech něco změnila, ani dočasně, pro překonání energetické cenové pohromy, i když v posledních hodinách od vrcholných německých politiků zaznívá přiznání pokřiveného obchodování s elektřinou, které je třeba strukturálně změnit. Na jednání s Evropou spoléhá český premiér, který v reakci na alarmující vystoupení rektorů, ředitelů nemocnic a hejtmanů reagoval svoláním ministrů pro energetiku, aby hledal společné „evropské řešení“ spočívající v centrálním zastropování cen elektřiny.

I zavilí odpůrci Andreje Babiše a podporovatelé „vlády změny“ Petra Fialy jsou mírně řečeno zaskočeni její pasivitou. Spoléhání jen na evropské řešení je projevem nesebevědomí, naplněním myšlenky, že naše problémy bude řešit někdo jiný, chytřejší a rozumnější. Je projevem bezradnosti a rezignace na řízení našich životů a jejich předání vyšší moci. Přitom mnohé evropské země si už poradily, ceny zastropovaly samy (Španělsko, Francie, Slovensko, Portugalsko).

Fialův kabinet si nejprve musí splnit své úkoly doma, nástrojů má dost od vlastního zastropování cen elektřiny, zdanění nepředvídaných zisků přes mimořádné dividendy ze státem ovládaného ČEZu po hrozbu odchodu z lipské burzy či zestátnění největšího producenta elektrické energie. Jde jen o to, najít ten správný mix vlastních opatření. Jen tak budeme v Evropě „spolu silnější“.