KOMENTÁŘ
2
KOMENTÁŘ
Minule jsem tu psal o nešťastném zvyku českých politiků zaujímat vyhrocená stanoviska ke světovému dění – čím odlehlejší, tím lépe. Spekulace zní, že politici ...
00:05
00:04
00:03
00:02
00:01
25. 11.
25. 11.
25. 11.
25. 11.
25. 11.
Učiteli i rodiči dlouho očekávaný manuál ministerstva školství o tom, jak se bude učit od 1. září v novém normálu, včera představil ministr Robert Plaga.
Společně s pravidly o nošení roušek už včera přijatých vládou tak školy mají daný základní rámec. Na jednu stranu a v několika málo bodech pocítí člověk úlevu – nejenže se pro děti nezavádí povinnost strpět roušku během hodiny (jako například v největší spolkové zemi Německa, Severním Porýní-Vestfálsku), v manuálu chybí i zásada: jedno nakažené dítě, jedna zavřená třída. To přitom donedávna bylo prokazatelně ve hře, ještě před dvěma týdny takový postup propagoval poradce ministra zdravotnictví Rastislav Maďar v rozhovoru pro Echo.
Co však z manuálu dělá jedno velké zklamání – ano, skandál –, je doporučení ředitelům škol, aby domů poslali každého žáka, u kterého bude spatřen aspoň jeden symptom covidu. To znamená, že na dítě, které má rýmu nebo které zakašle, se školy mají dívat jako na potenciálního nosiče covidu-19 a to dítě bude nejprve ve škole odvedeno do izolace a odtud domů marodit.
Důkazní břemeno, že jde o normální rýmu nebo normální zakašlání, nese dítě, tedy rodiče. Mají předložit test, který podezření z nákazy koronavirem vyvrací. A tohle nadekretuje člen vlády, která by v září mohla oslavit půl roku, který měla na zásadní rozšíření a zpřístupnění testů, ale slavit skoro nemá co.
Předvčerejší vládní rozhodnutí a včerejší doporučení ministerstva nejsou zdůvodněna žádnými epidemiologickými argumenty. Jak (by mělo být) známo, na děti tento čínský virus téměř neleze, a když, mívá u nich v naprosté většině případů bezpříznakový průběh, maximálně slabé příznaky. Společná studie ústavů národního zdraví Finska a Švédska došla nedávno k závěru, že zavření škol mělo na šíření koronaviru mezi dětmi nulový dopad. Švédsko na jaře základní školy nezavřelo a mělo shodou okolností úplně stejný podíl dětí s covidem jako Finsko, které školy naopak zavřelo.
Jediné ospravedlnění pro to, aby se vůbec nějaká karanténní opatření ve školách podstupovala, je tedy možnost přenosu na starší, tzv. rizikové skupiny obyvatelstva. Ale virus od jara významně zeslábl. Dokonce i Roman Prymula v rozhovoru na iDNES.cz, který paradoxně vyšel včera, kdy vláda vyhlášením plošné povinnosti roušek popřela dva měsíce staré sliby premiéra, že žádná plošná opatření už nikdy nebudou, připustil, že koronavirus ztratil sílu. Podle Prymulova odhadu je dnes na 25 procentech své jarní kondice.
Dokud se virus v tomto ohledu nezhoupne zpátky a nezmutuje k silnější variantě, je zanášení hysterie do škol, mezi děti a mezi rodiče, projevem zoufalství. Vláda a její epidemiologové (opět vycházím z debat s docentem Maďarem) se bojí obav rodičů a veřejnosti, premiér Babiš a jeho ministr školství Plaga by dnes takto nepostupovali, kdyby obavy mezi rodiči neměli zmapované z interních průzkumů. Je otázka, co bylo dřív, jestli panikářská politika vlády, nebo panika veřejnosti přiživovaná médii. Ale konání vlády tento týden ohrožuje životní vyhlídky nejmladší generace a začíná si koledovat o občanskou neposlušnost.
Text vznikl za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky
NÁHRADA UŠLÉHO ZISKU Z DOBY PANDEMIE
POKLES PORODNOSTI
