Mám strach z autoritářství, ne z dobíjecích stanic, tvrdí Rakušan ze STAN

Nikam jsme nezmizeli, spojenectví s Piráty nás naopak zviditelnilo a jako lídr jsem nasvícenější víc než kdy dřív, tvrdí šéf hnutí STAN Vít Rakušan. Podle něj nejsou čísla z předvolebních průzkumů důležitá, Andrej Babiš sice stoupá, ale voliči se stejně budou rozhodovat na poslední chvíli. Středočeský lídr koalice v rozhovoru mluví také o tom, proč jsou podle něj stejnopohlavní sňatky stěžejním tématem nebo proč je nutné dostát trendu evropské zelené politiky.

V jakém jste nyní rozpoložení, dva týdny před volbami, v poslední fázi kampaně? Nedostáváte strach, když vidíte, jak podpora hnutí ANO opět roste a kampaň Andreje Babiše očividně zabírá?

Kampaň jde Andreji Babišovi určitě, šla mu vždycky. Hnutí ANO je založeno na marketingu a ten obsah už je slabší. Ta konkrétní čísla z průzkumů nevnímáme. Když uvedu například průzkum agentury STEM, tak ten historicky dával panu Paroubkovi třicet procent a nakonec měl 22. Před minulými volbami zase Piráti měli predikováno šest procent a nakonec měli jedenáct a Starostové by se do Sněmovny ani nedostali. Nemyslím si tedy, že ta čísla odpovídají realitě. Trend však pozitivní nebyl, Babiš evidentně nahoru šel a my jsme klesali. Já si ale myslím, že jsme to klesání zarazili, a navíc nyní je ta horká fáze kampaně, která rozhoduje, a kdy my do toho dáváme skutečně fyzicky, psychicky a mentálně maximum. A máme tady více než 30 procent lidí, kteří říkají, že nevědí, jestli půjdou volit nebo koho budou volit. Takže ta finální bitva se odehrává teď.

Ta cesta k 25 procentům, jak jste nedávno tvrdil, je tedy stále otevřená?

Určitě. Podle našeho nedávného průzkumu se pohybujeme někde okolo 22 procent. A myslím, že těch tři a více procent lze stále získat. Lidé se budou v těchto volbách rozhodovat na poslední chvíli více než kdy jindy. A tato volba je fatálnější, než kdy byla. Je o uvědomění si, jestli chceme zakonzervování něčeho, co nás vede na Východ. Jestli chceme zemi, kde do půl roku mohou být odvolány mediální rady, kde může být útočeno na státní instituce. Už během příštího roku se skutečně můžeme posunout úplně jinam, než kde teď jsme. Já doufám, že tohle si mnoho lidí uvědomí, a i kdyby nevolili z lásky, a ty koalice jim nevoní, tak že budou volit z rozumu.

Takže si nemyslíte, že vás Piráti mohou táhnout dolů a obírají vás o voliče?

V naší strategii ukazujeme, že jsou tady dvě strany, nemáme ani jeden společný název. Jsem Piráti a Starostové, tak volte, jak uznáte za vhodné. My jsme nezmizeli a tato koalice má smysl pro nějakou maximalizaci zisku hlasů. Stojím si za tím, že díky vzniku dvou velkých koalic letos v demokratické části politického spektra nepropadne ani hlas. Andrej Babiš může klidně stoupat, ale jeho potenciální koaliční partneři se mohou dostat pod pět procent. Lidé budou na poslední chvíli na kandidátkách hledat ty, kteří jim nevadí. A ukazuje se, že od té doby, co jsme v koalici s Piráty, jsme jako samostatný STAN viditelně narostli a jsme viditelnější. Mnohem více se o nás mluví a píše. Já jako lídr jsem nasvícenější než kdy předtím. Takže nám ta koalice neuškodila.

Ten trend poslední doby ukazuje ale také to, že lidé by si vás jako lídra dokázali představit a že na ně působíte možné lépe než Ivan Bartoš. Není chybou, že v té hlavní roli je on? Nezastiňujete ho?

V situacích, kdy jsem pod tlakem a pod nějakým očekáváním, jsem vždy uměl podávat solidní výkony. Tlak vedený zvenčí mě nerozhodí. Mám v sobě školu z komunálu, kde bývají předvolební kampaně často osobnější a drsnější. Ale nevím, jestli jsem viditelnější, a ani nevím, jestli zvládnu předvolební debaty lépe než Ivan Bartoš, který s nimi má více zkušeností. Myslím si navíc, že on na tu lídrovskou a premiérskou funkci má, a v mnoha ohledech je připravenější než já. Pokud jste v nějakém svazku a okolí začne o vašem partnerovi něco šířit, tak ten narativ přeci nepřijmete. To, že útoky na Piráty a osobně na Ivana Bartoše byly nepoměrně větší než na mě a na Starosty, to je zkrátka fakt.

Nebrzdí vás ale zbytečně, když jste po útocích ze strany Andreje Babiše museli lidi uklidňovat, že Piráti nejsou nebezpeční?

Brzdilo nás to hlavně někdy před létem, kdy jsme tohle museli komunikovat hlavně ke členům a registrovaným příznivcům Starostů. Najednou byli v ulicích konfrontováni s tématy, s kterými se do té doby nesetkali. A teď museli vysvětlovat témata někoho jiného. Energii nám to určitě vzalo, ale myslím, že už se to usadilo.

Co jste říkal na vyjádření Mariana Jurečky o tom, že by nešel do vlády s někým, kdo podporuje stejnopohlavní sňatky? A je vůbec tohle téma, které by mělo být v letošních volbách stěžejní?

Je to obrovsky důležité téma a myslím, že strany, hnutí a koalice by se k tomu názorově vyjádřit měly. Je to věc, která čtyři roky leží ve Sněmovně a nikdo o ní nerozhodl. Odložili jsme to, neprojednali jsme to, protože nám to bylo nepříjemné. Projednejme to tedy v příštím sněmovním složení a řekněme lidem dopředu, jak se k tomu stavíme. Ve 21. století by podle mě diskuse o tom, jestli mají sňatek uzavírat osoby stejného pohlaví, měla být posunuta už někam dál. Já jsem pro sňatky stejnopohlavních párů. Jako starosta jsem opakovaně navštěvoval kojenecké ústavy, kde jsem viděl miminka, která nebrečela, protože ten pláč nikoho nepřivolal, a malé děti, které si myslely, že pití produkuje stroj, který tam stojí. A vazby měly úplně otupělé. V tomhle případě si myslím, že jakýkoliv typ rodiny je lepší než ústavní péče.

A co se týče toho politického hlediska a Mariana Jurečky?

Myslím, že ty strany a hnutí to mají definovat. Na druhou stranu je to ale individuální a emotivní lidská otázka, kdy rozhodnutí hledáme v sobě. V koalici Spolu znám spoustu lidí, kteří chtějí hlasovat pro stejnopohlavní sňatky. Stavět tedy toto etické téma jako podmínku existence nějaké koalice považuji politicky za velmi neprozřetelné, protože na tom se nikdy neshodneme. Marián Jurečka si ta slova mohl ušetřit. V té koalici jsou lidé, kteří se názorově posunuli. Třeba Markéta Pekarová Adamová, která nejdříve byla v konzervativnější pozici, ale v té další diskusi už stejnopohlavní sňatky podporovala.

Podle vás jsou tedy stejnopohlavní manželství stěžejním tématem. Co další témata. Státní výdaje pod rukou Andreje Babiše bezútěšně rostou, rozpočtový schodek bude vyšší než během covidové krize. Jak byste to jako budoucí vláda dali do pořádku? Zvedali byste daně?

Jsme stále v nějakém typu krize nabídky. Rozpadli se některé globální řetězce, postcovidová situace zruinovala mnoho podnikatelů a živnostníků, nedostává se některých komodit a služeb. Nemáme tedy problém s poptávkou, lidé stále chtějí utrácet. V tom jim teď trochu začala bránit inflace, takže možná budou opatrnější. Myslím si, že se nemůžeme třeba v prvních dvou letech volebního období v téhle krizové době bavit o změně daní. A rozhodně ne o zdanění fyzických osob. Protože lidem nyní peníze musíme v co největší míře nechat, abychom poptávku nezadupali.

A ani potom není zvyšování daní téma?

Daňová pravidla je především nutné výrazně zjednodušit a zpřehlednit, ať se v nich každý vyzná. Pokud se bavíme o zvyšování daní kvůli tomu, aby se sanoval příjem státního rozpočtu, to je až nějaký třetí krok po tom dvouletém zhodnocení toho, jak se situace bude vyvíjet. Ekonomický růst musíme nastartovat tím, že zemi přestaneme zadlužovat, protože to ještě více přispívá k inflaci. Pokud na trh vypouštíme volné peníze, tak roztáčíme inflační kola. Paradoxně vláda lidem, kterým vysokou inflací peníze bere, dává poté předvolební dárečky a už jim neřekne, že jejich sto tisíc loni znamená 96 tisíc letos.

Také že se teď paní ministryně Schillerová snaží tlačit na centrální banku, aby úrokovou sazbu dál nezvyšovala a nezdražovalo se.

Vláda má začít u sebe. Její jednání s Českou národní bankou je legitimní, ale nesmí to být nátlak. Pokud se ale vrátím k ekonomickému růstu, ten je slušný. Ale nesmí být podložený tím, že stát začne bobtnat a bude stovky miliard ze schodku dávat do nějakých imaginárních mandatorních a provozních výdajů. Proto přicházíme se zastropováním výdajů ministerstev na úrovni letošního roku. Resorty musí umět najít úspory, tak aby dál nerostly výdaje v těch jeho vnitřních kapitolách.

To ale pořád mluvíme o tom, že stát nemá dále bobtnat. Co ale nějaké přímé zúžení výdajů? Někde se přece bude muset ubírat.

Tohle říkáme podobně jako koalice Spolu, která se zavazuje, že pro příští rok už by chtěla schodek snížit o nějakých sto miliard. My po nějaké revizi říkáme, že by bylo možné snižovat o nějakých osmdesát, devadesát miliard. Digitalizace státní správy podle našeho propočtu může přinést až 55 miliard, převod lidí z šedé ekonomiky může dát dalších třeba 55 miliard. Navíc chceme provést audit státních agend, což je první věc, jakou udělá každý starosta, který přijde na svůj úřad. A pak uvidíme, že v tom systému je obrovitánské množství peněz, které se vydávají velmi neefektivně. Stejně tak transparentnost ve veřejných zakázkách. Pokud se teď dozvíte, že vláda těsně před volbami podepisuje zakázku na vojenskou techniku bez výběrového řízení asi na 37 miliard korun, tak jenom kroutíte hlavou.

A co soukromý sektor?

Ekonomiku je možné nastartovat i přes zvýhodněné odpisy pro firmy, aby skutečně peníze reinvestovaly tady u nás. Také je nutné nastartovat skutečné využívání evropských peněz. Měli jsme čtrnáct miliard na rychlý internet, železnice 21. století, vraceli jsme je, dávali jsme je jinam, nebyli jsme na to připraveni. Soukromý sektor po tom volal a my jsme mu jako stát neuměli dát pobídky. Povzbuzení toho soukromé sektoru tím, že se bude investovat, je tedy strašně důležité. A stejně tak nechání podstatné části peněz na regionální úrovni, protože tam jsou stavební povolení nachystaná, tam se investovat skutečně dá. A pokud máme vysoký růst ekonomiky, snižujeme zadlužování, zúžíme státní aparát, máme relativně vysokou inflaci, tak se ten dluh nominálně daří snižovat možná rychleji, než by se zdálo.

Na Česko může už brzy dopadnout problém s vysokými cenami energií, které z velké části táhnou nahoru drahé emisní povolenky. Jak se v souvislosti s tím stavíte k evropské zelené politice a takzvanému Green Dealu? Proč neupozorňujete v kampani na to, že nás k němu zavázal Andrej Babiš?

To, že se tady transformuje ekonomika a že tady ten zelený trend je, to je prostě objektivně existující fakt. A s tím Andrej Babiš opravdu nic neudělá. Pokud jsme uprostřed Evropy a Škodovka jako součást koncernu vám řekne, že do roku 2030 bude sedmdesát produkce elektromobilita, tak s tím rozhodnutí Babiše neudělá vůbec nic.

To sice ne, mohl se ale pro Česko pokusit vyjednat alespoň nějaké výhodnější podmínky.

Nedávno jsem s Ivanem Bartošem někde mluvili o tom, že premiér se úplně jinak chová v Evropské unii a úplně jinak se chová tady v České republice. My se ale snažíme upozorňovat na to, že energetická soběstačnost je skutečně zásadní. To, že Babiš nevyjednal nic o jaderné energetice je pravda. Musíme ale lidem ukazovat, že ta debata se u nás vede ve falešném tónu. A to v takovém, že Česko si může vyjednat nějaké podmínky emancipovaným a silným vyjednáváním, které dlouhodobě nemá. Nemá ho ani v otázce dotační politiky. Je rozdíl v tom, co si vyjednali Poláci a co jsme vyjednali my. Profesionálnost naší komunikace s Bruselem tady dlouhodobě chybí.

A k plánovanému ukončení výroby aut se spalovacími motory do roku 2035 se tedy stavíte jak?

Ať už je někdo velkým přítelem všeho zeleného, co přichází, a někdo se k tomu naopak staví konzervativně, tak my neovlivníme to, že se v Česku bude muset vystavět nějakých 80 tisíc dobíjecích stanic, pokud chceme tomu megatrendu dostát. Abychom nezůstali opuštěným ostrovem uprostřed Evropy.

A nemáte strach, že ty plány jsou příliš rychlé a radikální a mohou lidem snížit životní úroveň?

Já se toho nebojím. Snažím se na budoucnost dívat s nějakým pragmatickým pohledem. Mám strach z jakéhokoli autoritářství a orbánizace téhle země, z jakéhokoli útoku na veřejné instituce. A potom je tu otázka nějaké udržitelnosti prostředí, tedy nějaký úplně primitivní zelený pohled, abychom si přírodu neponičili natolik, že v ní nepůjde žít. A poté je ekonomický aspekt, tedy aby lidé mohli svobodně žít, pohybovat se a podnikat. Najít mezi tímto balanc je ohromně těžké. Když ztratíme demokracii, narážíme jen na ideologické vidění světa jako takové.

A co ta příliš rychlá energetická přeměna?

I odborníci jako je třeba Dana Drábová, kterou nikdo nemůže nařknout z toho, že je zelený fanatik, říkají, že to, jaká bude technologická vyspělost za dvacet let, jak budeme nakládat s energetickými zdroji, je neodhadnutelné. Já říkám, abychom dostavili nový jaderný blok v Dukovanech, protože se rozhoduji jako politik, který nemá křišťálovou kouli. Ale vnímám, že to za deset let může vypadat úplně jinak. Elektromobilita, která je teď super drahá, tak pokud za deset let dojdeme k sériové výrobě, ten trh si poradí i s tím. Ceny elektromobilů se dostanou do nějaké normální úrovně už jen kvůli tomu, že automobilky přeci chtějí prodávat. Takže já bych nepanikařil, že končí jakýkoliv evropský luxus a svobodné žití.