Greta ostrouhala. Snad nebudeme litovat

Nobelův výbor tento rok volil dobře. Kolegové Ondřej Štindl a Jiří Peňás již zhodnotili výběr laureátů literatury. Já se pokusím o něco podobného s nobelovkou za mír. Přes velká očekávání ji nezískala šestnáctiletá švédská klimaaktivistka Greta Thunbergová, ale premiér Etiopie Abiy Ahmed. Toto rozhodnutí nejspíše muselo vyvolat rozhořčení v nespočtu redakcí po celém světě, kde komentátoři házeli do koše své články o tom, proč Nobelova cena pro Gretu je nejúžasnější událostí od zmrtvýchvstání Krista nebo naopak nejhorší od stalinistického teroru. Cenu tak dostal někdo, kdo se opravdu zasloužil o mír.

Nobelův výbor má tendenci ve chvíli, kdy se má rozhodnout mezi mezinárodní celebritou a méně známými aktivisty, upřednostnit mezinárodní celebritu. Takto ocenění dostal například Barack Obama, jehož hlavním plusem bylo, že nebyl Georgem Bushem mladším. Občas má výbor zase tendenci oceňovat organizace, které se vytvářením míru pyšní, ale je složité odhadnout, nakolik k němu opravdu přispívají. Takto dostala v roce 2012 Nobelovu cenu EU, v podstatě za udržování 60 let bez války v Evropě. Ne že by EU byla organizace válečných štváčů, spíš naopak, ale pokud máme být upřímní, ocenění by si zasloužila v Evropě rozmístěná americká armáda, popřípadě NATO, neboť to jsou skutečné záruky evropského míru.

Někdy je zase nobelovka za mír pojímána jako cena za všeobecné dobro, kdy ji dostanou lidé za nepochybně záslužné činy, ale je otázkou, nakolik se to dá pojmout jako ocenění za „mír“. V průběhu let tak byla oceněna řada aktivistek, jež bojují za práva žen v těžkých podmínkách. Záslužné, ale jde opravdu o osoby, které „vykonaly nejvíce pro bratrství mezi národy, zrušení nebo zmenšení existujících armád či pořádání a propagaci mírových kongresů“, jak zní oficiální kritérium pro získání ceny?

Abiy Ahmed se těmto podmínkám vymyká. Do úřadu nastoupil teprve v dubnu 2018. Vyřešit musel nejen dlouholetý konflikt s Eritreou, ale také etnické a sociální nepokoje, schisma v etiopské církvi a dovést zemi k opravdové demokracii. Jak píše expert z Bostonské univerzity Christopher Rhodes na webu Unherd.com, hlavním problémem země nebyla ani tak nevyřešená situace s Eritreou, jako spíš nespokojenost dvou hlavních etiopských etnik, Oromů a Amharů. Oromové dominují na jihu, Amharové zase na severu. Zvláště Amharové dlouho dominovali Etiopii, kontrolovali totiž jak etiopskou monarchii, tak od roku 1974 i komunistickou vládu, která císaře svrhla. Od roku 1991 však má v zemi navrch minorita Tigrajů, jelikož přispěla k antikomunistickému tažení.

Abiy Ahmed je po matce Amhar, po otci Orom, jeho jmenování tak uklidnilo obě dvě skupiny. Vzešel z armády, jako mladík bojoval proti komunistům a následně ve válce s Eritreou. Před vstupem do politiky řídil vojenskou rozvědku. Přesto přistoupil k liberalizaci poměrů. Nechal propustit politické vězně a zmírnil cenzuru tisku a internetu. Usmířil se s Eritreou. S tou sice nezuřila již horká válka, ale situace na hranicích připomínala vztahy mezi Indií a Pákistánem nebo mezi Korejemi. Navíc uklidnil schisma v etiopské církvi, když přesvědčil oba znepřátelené patriarchy, aby vládli společně. A to vše během jednoho roku. Pokud si Nobelovu cenu za mír nezaslouží Abiy Ahmed, tak již nikdo.

Přesto jeho ocenění, jak píše Rhodes, skýtá jedno nebezpečí, totiž že z nadějného laureáta se vyklube autoritář. I s tím má Nobelův výbor zkušenosti. Například oceněná barmská politička Aun Schan Su Ťij čelí kritice za své chování během etnických čistek Rohingů. Mnoho Ahmedových kroků lze také interpretovat jako snahu o omezení vlivu Tigrajů, což může vést k jejich perzekuci. Útoky na ně se již v zemi množí. Politické uvolnění zase vyvolalo nacionalistické vášně, kdy nejrůznější etnika žádají větší autonomii. Jeden takový nacionalista, bývalý generál Asiminew Tsige, se v červnu nejspíše pokusil o puč. (Co se přesně stalo, není úplně jasné.) Abiy Ahmed po krizi promluvil v televizi ve vojenské uniformě a v parlamentu prohlásil, že „budeme bojovat, ale ne perem, ale kalašnikovem“. To nikdy nebývá dobré znamení. Po pokusu o převrat Abiy Ahmed také odvolal některé své liberalizační kroky, nastalo masové zatýkání a dočasné vypnutí internetu.

Vláda však tvrdí, že stále usiluje o plnohodnotnou demokracii. Stále probíhají přípravy na snad první plně svobodné volby, jež mají proběhnout příští rok. Teprve ty budou opravdovým testem, jestli si Abiy Ahmed nobelovku zaslouží. Nakonec Nobelův výbor mohl myslet své ocenění jako signál, že Abiy Ahmed je na dobré cestě. Snad výbor nebude litovat, že ocenění přece jenom nedal Gretě Thunbergové.