Identita jako podvod

KOMENTÁŘ

Identita jako podvod
Jessica A. Krug z George Washington University. Foto: Beseda na Columbia University
1
Komentáře
Ondřej Štindl
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Slovo „hoax“ se v posledních letech stalo běžnou součástí veřejné debaty – taky proto, že s různými s určitým záměrem šířenými výmysly se lidé především na sítích běžně setkávají a třeba si na jejich základě budují obraz světa. Narůstá také počet případů, kdy lidé z hoaxu udělají něco na způsob životního principu.

Britská novinářka Helen Lewisová v americkém časopise The Atlantic třeba píše o řadě kauz bílých lidí (většinou žen), kteří ve Spojených státech vystupovali jako příslušníci menšin a z té smyšlené identity si „udělali živnost“. Asi nejznámější z nich je Rachel Dolezalová, bílá žena, která se stala místní funkcionářkou černošské organizace NAACAP. Podobných kauz ale přibývá – mezi aktivisty a také v akademickém prostředí, na katedrách, kde se pěstuje a vyučuje identitářská politika. V sousední Kanadě zase vyšlo najevo, že několik lidí aktivních v hnutí místních obyvatel – jako publicisté nebo umělci – v sobě nemají ani kapku indiánské krve, o svém dědictví si nehorázně vymýšleli.

 

Jistě, lidé o sobě lhali, žili pod smyšlenou identitou vždycky, aby se domohli nějakého statusu, dosáhli slávy, skryli se před spravedlností a podobně. Motivy těchhle nových „identitárních prášilů“ ale mohou být docela komplikované, roli může hrát víc faktorů. Získat nějakou výhodu v prostředí, v němž se pohybovali, i třeba nějak přiblížit kauzu, pro niž se angažovali, stát se obětí a dosáhnout tak společenské váhy a respektu, který se dnes obětem přičítá, a třeba si taky pro sebe vydobýt moc. Někteří „falešní“ aktivisté a aktivistky velmi striktně hlídali ideologickou čistotu kolegů. O Jessice Krugové, bílé ženě z Kansasu, která vystupovala coby newyorská hispánská aktivistka Jess La Bombalera, se říkalo, že byla v tom ohledu až nesnesitelná a někdy působila až jako karikatura stereotypně vykreslené latinské bojovnice.

Postavy takových podvodníků s identitou jsou smutné a groteskní, konzervativněji založený člověk v nich může vidět logický důsledek současného identitářského blouznění, které se objevilo v některých zemích Západu. V něčem ale lze ty „falešné indiány“ považovat za průkopníky. Vývoj přece jde – nebo by alespoň podle představ pokrokářské části elit měl jít – cestou rozostřování a smývání hranic (v jiných kontextech ale titíž lidé vyžadují jejich co nejostražitější střežení). V oblasti genderu by se identita měla brát za věc volby, sebeidentifikace.

Tak co vlastně dělají špatně lidé, kteří se sebeidentifikují jako příslušníci jiné rasy nebo etnika. Dokonale osvobozený člověk se v utopických představách osvobodí od všech daností – společenských i biologických –, měl by tak přece získat plnou kontrolu nad svým tělem, nad svým obrazem i životem, znova stvořit sebe a tentokrát už podle sebe. V těch smutných a trapných identitářských podvodnících by možná měla být vítána avantgarda přicházejících „lepších časů“. Spíš je ale možné ten jejich smutek, trapnost a někdy také agresi vnímat jako předobraz toho, k čemu utopické snahy o osvobozeného a sebe nově stvořivšího člověka povedou.

×

Podobné články