Mini JCW: Rychle a tvrdě

Třetí generace Mini JCW je tu, má dvoulitrový motor a je větší, rychlejší než výkonnější. Jak se s ním žije?

Mini má nezastupitelné místo v segmentu prémiových, stylových malých vozů. Ačkoli reálně je každé další Mini větší než to předchozí (a navíc tu je Countryman a Clubman), zachovává si svou jedinečnost a je vyhlášené svými skvělými jízdními vlastnostmi. A v případě modelu JCW láká samozřejmě také výkonem. Jestliže první Mini Cooper S mělo díky kompresoru z motoru 1,6 litru výkon 163 koní, postupem času tato hodnota bledla.

První JCW se v provedení hatchback objevilo v roce 2009 a nabízelo již 211 koní. Dnes jsme ještě někde jinde. Pod kapotou faceliftovaného testovaného vozu pracuje nově dvoulitrový motor, který díky technologii TwinPower Turbo dosahuje výkonu 231 koní a točivého momentu 320 Nm. Pro doplnění: verze Countryman a Clubman byly nedávno posíleny na skvělých 306 koní, ovšem bez možnosti manuální převodovky.

Ale zpět k hatchbacku JCW. Jako každé Mini i to testované vypadá efektně, ale zároveň je i příjemně funkční. Zejména pasažéři vpředu se usadí do báječně tvarovaných sedadel s výrazným bočním vedením, ti vzadu už logicky nedostanou tolik komfortu ani prostoru. Celý interiér je prošpikovaný krásnými materiály (vyzdvihujeme zejména startovací přepínač), stylovými křivkami a samozřejmě vysokou úrovní konektivity. To ale u verze JCW není to hlavní. Jízdní vlastnosti patřily vždy k doméně Mini, zmiňoval se hlavně krátký rozvor, kola v rozích karoserie, přímé řízení, tuhý podvozek, rychlé reakce.

Novinka má vylepšené řízení, které je velmi rychlé a akční, ale vyžaduje trochu zvyku. Rychle se ale skamarádíte s účinnými brzdami Brembo, které ani při delším ostrém používání vůbec nevadnou. Pro JCW jsou základem 17palcová kola, za příplatek jsou k dispozici osmnáctky. Zůstane-li se u základu, zvýší se komfort jinak velmi tuhého, místy spíš až tvrdého podvozku. Změna režimu (a přenastavení tlumičů) pohodlí na českých cestách příliš nepomáhá.

Mini JCW je sice možná až moc tuhé, ale zase krásně, rychle reaguje na změny směru a celkově je velmi obratné. Nový motor mu sluší – nárůst síly je akční, dramatický, při ubrání doprovázený odfouknutím turbodmychadla a zaprskáním do výfuku. Zrychlení na stovku za 6,1 s není třeba komentovat. Centrálně umístěné výfuky se na celkovém dojmu z jízdy podepisují výrazně, protože vydávají dost emotivní zvuk s častým probubláváním, které zní sice trochu chuligánsky, ale k charakteru JCW se hodí podobně jako zadní světla v designu vlajky Union Jack. Ačkoli Mini patří pod BMW, stále je z něho cítit britská DNA, a to je dobře.

Vrozenou hyperaktivitu jízdních vlastností krotí pouze automatická osmistupňová převodovka, která podle našeho názoru nemá v ostrém hatchbacku co dělat. Možná by se snesla v obyčejném Mini do města, ale v JCW působí nepatřičně. Často zmateně hledá správnou rychlost, neustále řadí a je celkově tak nějak nevhodná. Navíc, když manuál řadí tak krásně čistě a hladce, víc řidiče vtáhne do děje.

Při běžném používání je JCW kromě zmíněného tuhého podvozku překvapivě použitelné a přívětivé. V režimu ECO, který sice působí trochu vtipně, ale funguje, se dá jezdit se spotřebou kolem 7 litrů na 100 km. Pokud se necháte unést (což se stane), počítejte klidně s dvojnásobkem. Při delším používání oceňujeme pozici za volantem, jediná výtka směřuje k sice „prémiové“, ale jinak naprosto nevhodně umístěné loketní opěrce, která překáží pravé ruce. Je to jediná věc, která nás v jinak skvěle funkčním a krásném interiéru štvala.

Mini není levná hračka – základní One stojí 508 300 Kč, JCW začíná na 842 400 Kč. Upřímně řečeno, není to
málo, ale pokud se vyhnete příplatkům (které prakticky nepotřebujete), není to vzhledem k nabízené zábavě hrozná cena.

 

Plusy:
Jízdní vlastnosti, motor, interiér.

Minusy:
Automat, loketní opěrka, prostor vzadu.