Jmenuji se Annalena a vystřídám Angelu

Usnášejí se v 21. století na jménu příštího panovníka média? V Německu to zkusila už před minulými volbami, kdy se vyvolený jmenoval Martin Schulz, a když se stal kandidátem na kancléře za sociální demokracii (SPD), média vytvářela dojem nezadržitelného postupu. Člověk s vizáží lehce vyšinutého úředníka, do té doby předseda Evropského parlamentu, samozřejmě žádné masy nepobláznil. Po pár měsících mediálního dopingu došla „vlaku Schulz“ pára. Udělal s dvaceti procenty nejhorší výsledek v poválečné historii SPD.

Tentokrát by všechno mohlo dopadnout jinak. Předvybraný nástupce Angely Merkelové totiž zastupuje stranu, která je na rozdíl od odumírající sociální demokracie budoucností Německa a bohužel nejspíš i Evropy. Ani přípravka tentokrát nebyla zahájena tak překotně, běží od ledna 2018, kdy si Zelení volili nové vedení. Tehdy se do středu pozornosti poprvé dostala politoložka a řadová poslankyně Annalena Baerbocková. Spolu s ministrem zemské vlády a doktorem filozofie Robertem Habeckem vytvořila nové duální vedení strany. Během onoho roku 2018 ovládl Habeck žebříček nejčastěji zvaných hostů do jedné ze čtyř hlavních politických talk show na veřejnoprávních kanálech. O rok později ho tam nahradila Baerbocková. Byl to čistý voluntarismus médií. Čtvrt roku před sjezdem, u voleb na podzim 2017, nedostali Zelení ani devět procent. Pravicová AfD například dostala od voličů procent skoro třináct, ale její politici dostávali v následujících měsících a letech třikrát až čtyřikrát méně pozvánek do televize než Zelení. Přízeň velkých médií je jedním z hlavních důvodů, proč se mezitím Zelení v průzkumech dotáhli na dlouholetého hegemona německé politiky, křesťanské demokraty/sociály (CDU/CSU).

Radikální medvídci

Do roku 2018 nic nenasvědčovalo tomu, že Annalenu B. čeká tak náhlý a strmý vzestup. Narozená roku 1980 v Hannoveru vystudovala politologii a jako vedlejší obor právo (udává London School of Economics, ale tady své akademické vavříny lehce přifukuje, asi jako kdysi Tomáš Halík své působení v Cambridgi). Při studiích si přivydělávala jako externistka v lokálních novinách, což je jediný zaznamenaný pokus Baerbockové živit se mimo politiku. Od roku 2005, kdy školu zakončila, pracovala postupně v sekretariátu poslankyně Evropského parlamentu, jako referentka pro zahraniční a bezpečnostní politiku v poslanecké frakci Zelených v Německém spolkovém sněmu, tamtéž posléze sama jako poslankyně. V lednu 2018 byla všechno možné: pohledná, konsenzuální a ve svém prostředí oblíbená, jen nebyla všeobecně známá. Byla řadová poslankyně. Manžel, s nímž má dvě malé dcery, zřejmě do jejího pohledu na svět taky nepřináší mnoho reality. Je to politický konzultant a PR expert.

Celý text Daniela Kaisera si přečtěte na ECHOPRIME nebo v tišteném Týdeníku ECHO. Objednat si jej můžete zde.