Ozvěny Port Arthuru

KOMENTÁŘ

Ozvěny Port Arthuru
Válku o Port Arthur připomínají dodnes na místě historické kanóny. Foto: Shutterstock
2
Komentáře
Marian Kechlibar
Sdílet:

Hlavní zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Roku 1904 vypukla válka mezi carským Ruskem a Japonskem o to, kdo bude mít rozhodující vliv v Koreji a severovýchodní Číně. Rusové do ní šli s ohromným sebevědomím.

Slovo sebevědomí snad ani není namístě. Výstižnější by byl pojem arogance, což je, žel, vlastnost, která se v oněch končinách světa kolem Moskvy pěstuje ještě častěji než jinde. Pro ruské šlechtice oné doby byli Japonci jakési žluté poloopice s bambusovými oštěpy, z principu neschopné postavit se Evropanům, natožpak ruskému impériu. Ruští důstojníci se bavili nad jedním z prvních němých filmů z Japonska, který ukazoval rozjíždějící se japonskou kavalerii, která nebyla ani schopna udržet rovnou linii. Takové skřety přece ruský medvěd musí rozšlápnout jako krabičku od sirek.

Jenomže Japonci neměli dobrou kavalerii proto, že už dávno chápali, že kavalerie je ve 20. století zastaralá. Místo toho nakupovali kulomety a ostnatý drát. Japonská kampaň měla svoje chyby, armáda například odmítala poskytovat vojákům pestrou stravu a v důsledku toho řada z nich trpěla nemocí beri-beri. Ale proti té ruské byla moderní, agilní, dobře logisticky organizovaná. Ruský smluvní přístav v Port Arthuru se brzy ocitl v obklíčení.

 

Ruské velení naopak vršilo chybu za chybou. Transsibiřská železnice, místy ještě jednokolejná, nestačila tak vzdálené bojiště zásobovat. Rusové vysílali do bojů hodně příslušníků nenáviděných menšin, například Židů, aniž by řešili otázku, jestli to tu nenávist ještě neprohloubí. Nebyly kulky, nebylo jídlo, nebyly ani boty. Katastrofální porážky se vršily. Port Arthur po krvavých zákopových bitvách, které připomínaly nadcházející první světovou válku, padl do rukou nepřítele.

V hodině dvanácté vyslala ruská admiralita do boje částečně zastaralé loďstvo z Petěrburgu. Bylo by bývalo rozumnější poslat jen ty moderní lodi, protože jejich zastaralé kolegyně je jenom zdržovaly. Ale Rusko věří na hrubou sílu a větší flotila vypadala na pohled lépe. Když konečně dorazila na místo, Japonci ji během krátké bitvy poslali na dno. Zahynulo při tom pět tisíc ruských námořníků a ruská námořní síla přestala v podstatě existovat. Toto byla definitivní porážka a Rusové museli konečně zasednout k jednacímu stolu, kde diplomatickými prostředky zabránili aspoň tomu nejhoršímu. Přístav Vladivostok jim bylo milostivě povoleno si ponechat.

Znáte tenhle příběh? Málokdo jej zná, protože Rusové se svými porážkami nechlubí, Japonci dnes nemají militaristickou kulturu a pro Čínu a obě Koreje, na jejichž území se odehrála většina bojů, není moc příjemné si připomínat, jak po nich kdysi šlapaly holínky cizích mocností. Většinu stop po válce dávno zahladil čas. Bývalý ruský přístav Dalnyj se dnes jmenuje Dalian a je to klasické čínské maloměsto o pěti milionech obyvatel.

Dnešní situace na Ukrajině připomíná rusko-japonskou válku skoro přes kopírák. Zaslepeni vlastní arogancí vtrhli Rusové s naprosto nedostatečnými silami (takový maršál Žukov by nad úkolem dobýt Ukrajinu s pouhými 200 000 muži jen zaplakal) do země velikosti Francie, patrně s tím, že v prvním dnu či dvou operací ovládnou Kyjev a zabijí či zajmou ukrajinskou vládu, čímž ochromí vůli Ukrajinců k odporu. Také nejspíš spoléhali na to, že Západ se omezí jen na ostré prosby a modlitby za mír. Tento plán A nevyšel, plán B snad ani není. Ukrajina se organizovaně brání a ze zemí NATO do ní proudí moderní zbraně po tunách. Ruské vrtulníky, tanky a zejména operační doktrína se naopak ukazují být beznadějně zastaralé, asi jako tehdejší kavalerie proti kulometům.

Podobně jako Japonci nebyli podlidé, nejsou Rusové žádní nadlidé. Není důvod si o nich myslet, že zvítězí nějakou magickou převahou své nepřekonatelné medvědí ruskosti. Pro jejich válečné operace platí úplně ta samá omezení a rizika jako pro Američany, Araby, Izraelce nebo Indy. A špatná logistika a technická zastaralost jejich vybavení jsou pro ně stejně bolestivé jako tehdy ve válce proti Japonsku.