Rusko se krvavě probíjí Ukrajinou. Ekonomickou válku vyhrát nemůže

„Obávám se, že jsme probudili spícího obra a naplnili ho strašlivým odhodláním“ je výrok přisuzovaný Isorokuovi Jamamotovi, veliteli japonského loďstva, jež zaútočilo na Pearl Harbor. Podobná slova se možná nyní honí hlavou Vladimiru Putinovi. Vše nasvědčuje tomu, že jeho prvotní plán útoku na Ukrajinu selhal. Země se nezhroutila a ruská vojska se musejí krvavě probíjet. Přes počáteční neúspěchy tuto válku stále může vyhrát. Zároveň však zatáhl Rusko do ekonomické války se Západem, kterou vyhrát nemůže.

Západ se probudil ze své geopolitické hibernace a jeho ekonomická síla se chystá dopadnout na Moskvu. V evropských hlavních městech padají dlouho budované pozice, změny v politice třicet let nepředstavitelné se odehrávají přes víkend.

Putin nejspíš předpokládal rychlé zhroucení ukrajinské armády, úprk tamější vlády, dosazení loutkového „dělnicko-rolnického“ režimu. Jedním z ukazatelů je síla ruské armády. Dvě stě tisíc vojáků působí jako ohromné množství, pokud to srovnáme s americkými vpády do Iráku, jenž měl o polovinu méně obyvatel (v roce 1999 to bylo 22,8 milionu, Ukrajina má 41 milionů), tak vynikne slabost ruské armády. V roce 1991 koaliční síly měly 956 tisíc vojáků, z toho 700 tisíc Američanů. Tato obrovská převaha stačila k vítězství za 100 hodin.

V roce 2003 invazní síly čítaly asi 300 tisíc lidí. Ale toto množství, ani když se k tomu pak přidaly Američany vycvičené irácké síly, nestačilo na úspěšnou okupaci. Po celou dobu Američané čelili guerillové válce. Ruské síly tedy rozhodně nestačí k dlouhodobé okupaci a kontrole nepřátelské Ukrajiny. Americký vojenský stratég, poradce prezidenta Ronalda Reagana a autor knihy Státní převrat: praktická příručka Edward Luttwak uvádí na webu Unherd, že minimální počet vojáků pro operaci, jakou si Putin představoval, je půl milionu.

Rusové měli pádné podklady pro svůj optimistický scénář. V souvislosti s vypuknuvší válkou se často zmiňuje, že Vladimir Putin přestal být racionálním člověkem, že zešílel. Napsal to i autor tohoto článku. Je tu ale alternativní pohled. Invaze na Ukrajinu není iracionálním aktem šílence, ale přirozenou kulminací mnoholetého snažení. Už na začátku svého prezidentování Putin dokázal sáhnout k brutálním a krvavým řešením, jak předvedl během druhé čečenské války. Rozpad Sovětského svazu nazval nejhorší geopolitickou katastrofou. Své uvažování naplno vyjevil v roce 2007 během projevu na mnichovské bezpečnostní konferenci. Tam dal jasně najevo, že nesouhlasí se současným uspořádáním světa a bude se ho pokoušet změnit. Půl roku předtím nechal v Londýně zavraždit zběhlého ruského agenta Alexandra Litviněnka. Následovala jedna ruská provokativní akce za druhou.

Celý text Ondřeje Šmigola si můžete přečíst již nyní na ECHOPRIME. Od čtvrtka pak v tištěném vydání Týdeníku Echo v prodejnách tisku. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.