V Británii se testuje nový druh vedení voleb

Nebyly by to moderní volby, kdyby nepřišlo na témata dezinformací, fake news a ruského ovlivňování. Britská volební kampaň, která je zhruba v polovině, už stihla obsáhnout všechny tyto body. To, co můžeme sledovat, je budoucnost volebních kampaní.

Překvapivě jako první přišli s tématem ruského ovlivňování labouristé, když začali poukazovat na ruské angažmá šéfporadce premiéra Borise Johnsona Dominica Cummingse. Ten po studiích na Oxfordu odjel v roce 1994 do Ruska a strávil tam následující tři roky. Labouristé významně poukazovali na to, že nikdo neví, co tam dělal a s kým tam spolupracoval.

Tato linie útoku, ale byla rychle opuštěna. Labouristé totiž mají ve svých řadách mnohem lepšího kandidáta na ruského agenta. Lídr strany Jeremy Corbyn chce Británii jednostranně nukleárně odzbrojit, je dlouhodobě nepřátelský vůči NATO a jako téměř jediný z celé západní politické scény neodsoudil útok novičokem na Skripalovy v anglickém Salisbury.

Jenže ruské ovlivňování je už pasé. Nyní byla z dezinformací obviněna sama Konzervativní strana. V úterý se odehrála debata Johnsona s Corbynem. Podle všeobecného konsenzu byla nudná a skončila nerozhodně. Mnohem větší pozornost na sebe přitáhlo chování oficiálního twitterového účtu stranického ústředí konzervativců. Ten si změnil název na Factcheck UK a ověřoval údajné nepravdy Corbyna. Okamžitě se rozpoutala bouře, toryové byli označeni za manipulátory, kteří postupují podle Putinovy příručky a dokonale matou veřejnost.

Přitom tato malá lest nemohla nikoho zmást víc než dvě sekundy. Účet se sice přejmenoval, ale oficiální identifikátor, takzvaný twitter handle, který nejde tak lehce změnit a je viditelný hned vedle názvu účtu, zůstal @CCHQPress. CCHQ je všeobecně známá zkratka ústředí konzervativců.

Labouristé přitom mají vlastní twitterový účet ověřující fakta. Jmenuje se The Insider a jeho napojení na politickou stranu je u něj mnohem hůř dohledatelné než u jeho pravicového protějšku.

Je to další ukázka toho, že když se do inovativních praktik pustí levice, jde o nový nadějný způsob vedení kampaně a zapojení širokých mas (to se tvrdilo o internetové kampani Baracka Obamy), zatímco když se stejnou taktikou přijde pravice, jde o temné ovlivňování (například online kampaň Donalda Trumpa v roce 2016). Je také otázkou, jaký opravdový zásah přejmenování twitterového účtu mělo, protože propagandistické účty politických stran sledují jen lidé, kteří to mají v popisu práce, a blázni.

Zároveň je však nepochybné, že britské volby jsou testovacím bojištěm pro novou obdobu politických e-kampaní. Konzervativci si najali novozélandské počítačové mágy, které si zatím nemohou vynachválit. Například koupili doménu Labourmanifesto.co.uk (Labouristickývolebníprogram.co.uk). Po otevření webu se zobrazí stránka, která vyvrací body labouristického programu a nijak neskrývá, že patří Konzervativní straně. Toryové si taktéž zaplatili reklamu na Googlu, takže stránka Labourmanifesto.co.uk je to první, co se zobrazí, když se zadá do vyhledávače heslo „Labour“.

Tyto nové volební praktiky čelí kritice a již se volá po jejich regulaci. Nejdále jsou v USA, kde kampaň za Trumpovo znovuzvolení sype obří částky do reklam na Facebooku. Demokratická prezidentská kandidátka Elizabeth Warrenová vyzvala Facebook, aby začal ověřovat pravdivost politických reklam. Firma se brání, že je pouze prostředníkem, televize také neověřují pravdivost politických klipů, které vysílají. Navíc placená reklama je řádně označena. Také je tu otázka, kdo by rozhodoval o pravdivosti politických reklam, často jde o názory založené na přesvědčení.

Twitter oznámil, že se vydává opačnou cestou, a zakázal veškerou politickou reklamu. I když někteří to uvítali, zde je zase problém, že to umlčuje menší kandidáty. Například Donald Trump si opravdu nepotřebuje kupovat reklamu na Twitteru, každý jeho tweet okamžitě obletí světová média. Ale začínající kandidáti, kteří si teprve budují značku a pro něž může být reklama na sítích relativně levnou formou propagace, budou těžce zasaženi.

Konzervativci i republikáni vkládají do svých internetových kampaní velké naděje. Staromódní obcházení dveří již dávno nehraje prim. Prosinec 2019 a listopad 2020 ukážou, zda byla tato sázka správná. Třeba se Novozélanďané budou s ostudou stěhovat zpět ke svým ovcím.