Třeba Petřín ještě začne soptit, říká herec Petr Nárožný

Týdeník Echo připravil nový speciál, který na 196 stranách přináší rozhovory s třiceti výraznými českými i zahraničními osobnostmi. Interview, která mají časový přesah, reflektují nejdůležitější události a zásadní dění doma i ve světě za posledních dvanáct měsíců. Ve speciálu můžete najít například rozhovory s Pavlem Kolářem, Cyrilem Höschlem, Jiřím Bartoškou, Miroslavem Bártou, Danielem Prokopem, Petrem Nárožným, Radkinem Honzákem, Janem Pirkem, Danielou Drtinovou, Pavlem Rychetským a s dvacítkou dalších osobností. Speciál 30 rozhovorů si můžete v předprodeji pořídit ZDE.

Jako ukázku přinášíme část rozhovoru s hercem Petrem Nárožným.

Pojďme k veselejším věcem: v roce 1978 jste namluvil první díly Macha a Šebestové. Jak jste k tomu přišel?

Já jsem se tehdy neznal ani s Milošem Macourkem, ani s Ádou Bornem, ale jednoho dne mi zavolal pan Šebestík, producent Krátkého filmu, že pan Macourek napsal takový příběh a Born k tomu bude kreslit obrázky a že by to potřebovali načíst. On to nebyl původně večerníček, ale byly to krátké filmy, které se dávaly v kinech před hlavním programem. Já jsem přišel a řekl, že neumím vůbec dabovat, což je pravda, já to zkusil snad jednou, ale on řekl, že to nevadí, že potřebují přečíst text: Ale prosím vás, jako když teče voda. Ten text měl u každé epizody snad pět hustě popsaných stránek, večerníček má tak dvě, a když přišel Macourek na natáčení, tak rovnou řekl: A pane Nárožný, neškrtám ani větu. Tak jsem to přečetl, přečetl, oni to chtěli ještě rychlej, tak znovu, no, nakonec byli spokojení.

Věděl jste, že to bude taková bomba a evergreen?

Tehdy ne. Já myslím, že Žofka a spol. není horší, ale Mach a Šebestová se chytili víc, je to asi tím, že ten dětský školní svět je pořád nějak stejný: Podhradský mě kop, Fišerová se počurala, to je pořád stejné. Za jeden díl bylo sto šedesát korun, hrozný prachy. Zaplaťpámbu, že to přišlo, takových věcí moc není.

Když jste přicházel v roce 1980 do Činoherního klubu, bylo to divadlo jako po vybombardování. Už tam nebyl Landovský, Kačer, Hrzán. Nebylo to takové řekněme problematické?

Podívejte se, já jsem měl velké štěstí, že v Činoherním klubu byl režisérem Ladislav Smoček, jemu vděčím za hodně, ne-li za všechno. Dodnes nechápu, že to ten Láďa risknul. Já jsem toužil jít do Činoheráku, to byla léta moje touha. On mě zrazoval, říkal: Vy jste v Semaforu, máte své publikum, važte si toho, my jsme ohrožené divadlo, máme tam dosazeného dohlížeče, oni po nás jdou, chtějí nás zadupat. Já jsem ho pozval na představení v Semaforu, on se znal s Jánem Roháčem, přátelili se, to byli gentlemani, něco jako Jiří Brdečka nebo Horníček, prostě šlechta. Pak mi jednou zavolal a říká: Mně povolili po letech pár představení Podivuhodného odpoledne dr. Zvonka Burkeho, nechtěl byste si v tom zahrát? – No já to znal nazpaměť: A koho bych tam hrál? – Václava Václava, říká Smoček. – Toho hrál ale dřív Landovský… Co? Já budu hrát za Landovskýho venkovskýho burana? To přece nejde, vždycky budu jenom horší… Ale Smoček říká, tak to bude jiný Václav Václav. – Burkeho hrál Polívka, s ním tam byla Dáša Bláhová… No, hrál jsem to asi dvakrát, pak mě vystřídal Bróňa Poloczek, protože jsem neměl volné termíny, ale hlavně jsme se tím seznámili se Smočkem. On je i jako režisér hrozně příjemný, myslím, že mi trochu fandil. Pak zase nic, až po nějaké době telefon, on to Smoček a říká: Pane Nárožný, oni nám povolili Hejtmana z Kopníku, nechtěl byste v tom hrát? Znáte to? – Já znal film s Heinzem Rühmannem z padesátých let a říkám: A co bych v tom hrál, vojáka, nádražáka? – A Smoček říká: Ne, hrál byste toho Voigta… – Ale to je hlavní role! – Jo, hlavní role, říká Smoček. Já si ještě dlouho myslel, že to jen tak zkouší. Tak jsem se ocitl v Činoheráku, Hejtman měl velký úspěch, kritici psali o tom, že se objevil dramatický talent… A já si myslel, že tím jsem si otevřel dveře do světa uměleckého divadla a že to všichni uznají a budou mě mít rádi… To byla největší iluze mého života!

Celý rozhovor naleznete ve speciálním vydání Týdeníku Echo 30 rozhovorů, který si můžete pořídit od 22. června na vybraných stáncích za 99 korun. K dispozici je i v našem e-shopu, kde za něj včetně poštovného zaplatíte jen 89 korun.