Krásný nový svět tří velmocí. Unikátní data, jak populace vnímá Čínu, Rusko a USA

„Strana říkala, že Oceánie nikdy nebyla v alianci s Eurasií. On, Winston Smith, věděl, že Oceánie byla v alianci s Eurasií před pouhými čtyřmi roky.“ S koncem studené války se zdálo, že této fantazii George Orwella jsme unikli, že svět směřuje ke globalizaci. Jenže v posledních letech se již zcela otevřeně mluví o konci globalizace. V dokumentech vlád se mluví o geopolitickém soupeření, v odborných kruzích o ekonomickém „decouplingu“. Zdá se, že vize budoucnosti, jaké šíří frekventanti Světového ekonomického fóra v Davosu – anebo, abychom se podívali mimo Západ, instituce světové vlády, jaké znají třeba fanoušci japonských anime –, jsou slepým ramenem vývoje. Ruský útok na Ukrajinu strčil Evropanům pod nos něco, o co se dřív příliš nezajímali: lidé na různých místech nevidí svět stejně.

Jak? Občas narazíme na údaje o názorech v různých zemích – nejčastěji je dělá americký Pew Research – ale ty jsou útržkovité. Anebo zachytáváme stejně útržkovité zprávy, jak se v té či oné zemi, jež si nabrala velké čínské úvěry a nemůže je splatit, obrátilo veřejné mínění proti asijské velmoci. Ale jak časté to je? Díváme se na hlasování OSN k Ukrajině. Ale reprezentují hlasy vlád postoje veřejnosti?

Tým z Centra pro budoucnost demokracie na univerzitě v Cambridgi se teď pokusil shromáždit co nejvíc průzkumů o názorech světové veřejnosti na USA, Rusko a Čínu a harmonizovat je, aby byly pokud možno porovnatelné. Tvrdí, že se mu podařilo pokrýt 97 procent světového obyvatelstva. A speciálně se zaměřil na vývoj názorů od počátku ruské invaze na Ukrajinu, kde se mu podařilo pokrýt 83 procent lidstva.

Rozhodli se zkoumat výhradně postoje k uvedeným třem zemím, a ne třeba i k Evropě nebo k nějaké velké evropské zemi. Musíme brát jejich rozhodnutí takové, jaké je, i když vlastně do určité míry pohled na směřování světa předurčuje.

Kdo má rád Rusko, má rád i Čínu

I tak přináší množství zajímavých poznatků. Jedním z nich je, že i v tomto omezeném výběru jsou postoje k Číně a k Rusku naprosto svázané. Kdo má rád Rusko, má rád i Čínu, a naopak. Zemí, kde by to neplatilo, je zanedbatelně.

Dalším základním poznatkem je, že tyto postoje se v posledním desetiletí polarizovaly. Narostl počet těch, kterým tyto země byly lhostejné, a už nejsou. Vyspělý svět – kam autoři řadí tradiční Západ plus Japonsko a Jižní Koreu – a Latinská Amerika se čím dál těsněji přiklánějí k USA a čím dál víc nemají rádi Čínu a Rusko. Ti ostatní je ale rádi mají. Proamerická část světa je bohatší, ale ta pročínská má víc lidí.

Invaze na Ukrajinu ubrala rusko-čínskému bloku jen málo.

Celý text si můžete přečíst na ECHOPRIME. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.