Tuhle bitvu nemůžete vyhrát. Přátelský dopis liberálním intelektuálům

Toto není článek o prezidentských volbách, i když se k nim budu odkazovat. Prezidentské volby váš nesoulad s většinou neodstartovaly – navíc se v případě volby prezidenta jednalo o většinu velmi těsnou, protože nehorázné chování Miloše Zemana nahnalo na vaši stranu množství lidí, kteří s vámi jinak nesouhlasí. To je iluze, že 48 procent myslí jako vy. První průzkum o EU nebo migraci vás z ní vyvede. Prezidentské volby jen obnažily vaši bezradnost. Nevíte, co s lidem. A tak ho analyzujete. Buď nadáváte na křupany, co si Rousseaua pletou s Rusem, nebo bičujete sebe, že jste jim to lépe nevysvětlili, nevytáhli je z dluhové pasti a nenaučili jíst příborem.

Budu vám říkat liberální intelektuálové, přestože s vaší definicí liberála nesouhlasím, ale jinak byste se v tom nemuseli poznat. V diskusi je vždycky potřeba vycházet od axiomu, že každý z nás má na každé téma nanejvýš částečku pravdy a ta částečka je pravděpodobně částečně mylná. Proto je třeba přistupovat k protistraně s pokorou a přemýšlet o jejích argumentech. Zároveň to není zvykem a je to mimořádně těžké, takže je poměrně reálné, že se mi to nepovede.

O Zemanových voličích se vyjadřujete jako o celku, „Česku B“, jako o jiné, paralelní společnosti. Myslíte si, že jsou chudší, méně vzdělaní, žijí nespokojené životy, a můžete mít pravdu, pokud jde o města bez kořenů, uměle dosídlená po válce. Kořeny a tradice, sociální soudržnost, to jsou pilíře, jejichž funkce jste schopní uznat. Je to ale také argument proti jedné z vašich hlavních hodnot – proti různorodosti; ta se neobejde bez heterogenity a vykořenění. Má to ještě jeden háček. Zeman vyhrál i v místech, která se začínají podobat bavorskému venkovu. Možná žijete v pronajatém bytě na Žižkově se spolubydlícími a analyzujete frustrace vlastníka rodinného domu s bazénem.

Mezi vámi a většinou nestojí hráz třídních rozdílů, ale vzájemné nedůvěry.

Typickým případem je referendum o vystoupení z Evropské unie, kterého se teď tak obáváte, i když nejspíš jen děsíte sami sebe. Skepticismus k referendům dává dobrý smysl z mnoha důvodů. Pokud je ale tím důvodem, že si Češi zvolili za prezidenta Zemana, za premiéra Babiše a za přicmrndávače Okamuru, pak jim dáváte zprávu: Z vaší volby máme strach a uděláme všechno pro to, abychom vám ji znemožnili. Přitom před několika lety jste nám byli dobří, když jste vstup schválili. Také s minimem informací, ale tehdy to nevadilo. Zeman společnost přečetl, proto začal referendum podporovat – i když sám by prý hlasoval proti. Ale to je jen takový rétorický ocas.

Na druhé straně plotu, v Česku B, je opět nedůvěra – tentokrát k veřejným institucím a zavedeným médiím. A za tu, moji milí, můžete vy. Možná si vzpomenete, kolikrát jste ve svých článcích viděli svět takový, jaký byste ho chtěli mít, a ne takový, jaký je. Kolikrát jste se spletli – a ti z béčka se svým vysmívaným selským rozumem měli pravdu. Pamatujete, jak jste psali, že mezi uprchlíky nemohou být teroristé, protože ti létají letadly? Kde jste na to přišli, nebylo to jen zbožné přání? Ale víme, že moc dlouho netrvalo, než se první takoví objevili. A i kdyby to nebyli uprchlíci – koho má uklidnit argument, že se jednalo o třetí generaci žijící v Evropě? Upadli jste?

Zkuste někdy zajít na ty dezinformační weby – ano, existují, narazily totiž na díru na trhu, kterou jste vy nedokázali zaplnit; konspirační teoretici, kterým jsme se donedávna smáli, mají čím dál tím víc práce s uspokojením poptávky po „pravdě bez příkras“ – a přečtěte si, kolik lidí věří tomu, že nám sem vláda tajně dováží uprchlíky. Ale zkuste se zamyslet, jestli na tom nemáte svůj podíl. Proč lidé věří víc jim než vám? Není to tím, že jejich prognózy se na rozdíl od vašich často vyplnily? Říkáte, že u nás je uprchlíků dvanáct. Máte pravdu. Skoro na každém dezinformačním webu ale najdete článek o Overtonově okně. A to je opravdu váš běžný postup. Tečka znamená dvojtečka.

Nejprve představíte „odvážnou myšlenku“, pak ji osekáte, aby na to lidé kývli, a po pár letech s tím vyrukujete opět, a pak to na ně vybalíte celé. V tu chvíli už společnost nemůže říct ne. Děláte to tak u všech svých favorizovaných politik, od migrace po práva sexuálních menšin. Ovšem, mám pro vás pochopení. Proč by se měl mladý gay, kterému je dvacet, spokojit s registrovaným partnerstvím, když v době, kdy se organizace za práva homosexuálů dušovaly, že je to stopka, mu bylo osm a neměl s nimi nic společného? Ale v lidské paměti to zůstává a nedůvěra roste, společnost se rozkližuje na ty, co mají „prst na tepu doby“, a na ty, kteří cítí, že jsou v jejich vleku.

Rádi tvrdíte, že je něco „neudržitelné“. Neudržitelné bývají věci, které společnost většinově uznává, ale vy s nimi nesouhlasíte. Neudržitelná je tradiční rodina, kulturní a náboženská homogenita, pomlázka na Velikonoce i roztleskávačky na startu formule 1. Tisíc malých „neudržitelných“ věcí, v zásadě blbostí, ale každá kultura je jen nahloučením tisíců těchto „blbostí“. A lidé o ni nechtějí přijít.

Když se v londýnském metru přestane říkat „ladies and gentlemen“, aby to neuráželo ostatní gendery, na život lidí to nemá dopad, ale intuitivně cítí, že se pod povrchem něco děje, že zarývají nehty do povrchu, ale jejich svět přesto mizí v nenávratnu. Vy nikdy neřeknete, že se vám něco nelíbí, vy řeknete, že je to „neudržitelné“. Víte, kdo takhle pracoval s dějinností? Kdo hřímal na protivníky, že se snaží zastavit kolo dějin? Jste humanitně vzdělaní, určitě to víte.  

Nemylte se, že dějiny máte na své straně. Vnucená modernita vedla vždy jen ke kontrarevolucím. Šáh Rezá takhle modernizoval Írán. Nad výdělkem zplakal. A s ním i mnoho íránských liberálů, z nichž se, mimochodem, stali velmi loajální občané Západu. Myslíte si, že když vyjedete za Prahu, uspořádáte besedu a „všechno jim to vysvětlíte“, tak je zmodernizujete. Ale oni nejsou žádní černoši z buše, kterým nabídnete blyštivé korálky a oni před vámi padnou na zadek. Naše společnost je velmi rovnostářská, do sálu vám přijdou lidé, kteří se materiálně mají možná lépe než vy. Prostě s vámi jen nesouhlasí, to je vše. Musíte se s tím naučit žít. Stůjte si za svými názory, obhajujte je – ale přijměte, že protistrana nepotřebuje čas ani domluvy, aby vaši genialitu pobrala.