Babiš jde rabovat. Na banky nemůže, míří do pojišťoven

Se zpomalující se ekonomikou se brzdí přísun zdrojů do státního rozpočtu. Andrej Babiš ale odmítá zbrzdit pumpování peněz do svých voličů. Odmítá ho přizpůsobit ekonomické realitě. Proto hledá zdroje na pumpování, kde se dá. Nejlépe tam, kde to není moc vidět a širokých vrstev se to nijak nedotkne.

Na banky si Andrej Babiš netroufne. Ty ho mají v hrsti. Jeho Agrofert (toho času zaparkovaný ve svěřenském fondu, ovládaném jeho manželkou a právníky) jim dluží 35 miliard korun. Za standardních okolností už by banky proti Agrofertu měly spustit proces compliance. To znamená požádat o předčasné splacení úvěrů rizikového klienta, který je obviněn z dotačního podvodu velkého rozsahu a u něhož policie navrhuje obžalobu. Kvůli pozastavení dotací je navíc vážně ohrožen celý model fungování na veřejné peníze přisátého Agrofertu. Za takových okolností už bývá u standardních klientů proces zesplatnění v běhu. Česká národní banka jako regulátor finančního trhu už by měla kontrolovat, zda se banky v případě Agrofertu chovají standardně. Andrej Babiš moc době ví, že si s bankami nesmí zahrávat. Proto se tak urputně brání sektorové dani pro finanční instituce, do které ho tlačí stále ještě koaliční sociální demokraté.

Když to nejde v bankách, vyrazí se na pojišťovny. Jejich smůla je, že na rozdíl od bank Andreje Babiše v hrsti nemají. Proto jeho vláda rozhodla, že si vytáhne během dvou let z pojišťoven 10,7 miliardy korun tím, že jim zdaní technické rezervy, které mají uložené na horší časy. Sazbou daně z příjmu právnických osob na úrovni 19 procent budou zdaněny všechny rezervy nad minimální přijatelnou hranicí. Tu vláda stanovila podle evropské finanční směrnice Solvency II. Tato laťka už je sporná sama o sobě. Vůbec neurčuje bezpečnou úroveň rezerv, ale jen kapitálovou přiměřenost, za níž není finanční instituce ohrožena. Je to skutečně minimum minima.

Nikdo neudělal žádné zátěžové testy, jak by snížení rezerv poznamenalo pojišťovny, kdyby přišla nějaká mimořádná událost typu velkých povodní. Zdanění rezerv nedopadne na všechny pojišťovny rovnoměrně. Zasáhne ty, které slušné rezervy mají. Ty zodpovědné, které mají dost na horší časy. Je to v rozporu s jakýmikoliv základními instinkty dobrého hospodáře.

A hlavně je to v přímém rozporu s ujišťováním Andreje Babiše, že se zasadí o to, aby odsud finanční instituce se zahraničními vlastníky neodváděly zisky do ciziny. Majitelé pojišťoven je na rozdíl od bank nevyvádí. Protože je díky osvobození od daní nechávají v rezervách. S těmi penězi nemůžou nijak výrazně pracovat. Rezervy se dají investovat jen velmi konzervativně. Většina pojišťoven si za ně mimochodem kupuje české vládní dluhopisy.

Co přijde po zdanění rezerv, je úplně přirozené. Majitelé pojišťoven tady nebudou zisky držet v rezervách, ale vyvedou si je do svých domovských zemí, stejně jako to dělají vlastníci bank. Zdanění je proto přímá pobídka. Výsledkem budou slabší pojišťovny s menšími rezervami a prohloubení známého fenoménu krmelce Evropy, kdy odsud firmy masivně odvádějí zisky.

To všechno proto, aby Andrej Babiš mohl dál pumpovat peníze do svých voličů. Dnes jde zdanění rezerv, ukryté nenápadně v „sazbovém“ daňovém balíčku, do prvního čtení ve sněmovně. Babiš má dost hlasů na prosazení. Je to výzva i pro prezidenta Miloše Zemana, který rád projevuje na ekonomická témata své názory. Už se postavil proti sektorové dani na banky. Rabování pojišťoven by mu mělo logicky vadit ještě víc.