Literatura disentu byla nezajímavá, Pithart se ale přece jen lišil, říká Klaus
NOVÁ KNIHA
2
Do duchovního světa někdejšího prezidenta Václava Klause patří – ve škále postojů od akceptace po negaci – dlouhá řada osobností od Marxe přes Misese a Samuelsona až po naše současníky, ekonomové se na stránkách této knihy potkávají s umělci (Böll, Lennon, Orwell, Solženicyn...), politiky (Gorbačov, Reagan, Thatcherová, Trump...), ale třeba i s papežem Františkem nebo Gretou Thunbergovou.
Literatura disentu byla málo zajímavá, protože byla neanalytická a paušálně odsuzovala tehdejší režim. Myslí si to exprezident Václav Klaus, který se přesto ponořil do knihy Petra Pitharta Osmašedesátý, která se podle někdejšího prezidenta od tehdejší konkurence zřetelně odlišovala. Pithartovy úvahy Klaus považuje za cenné, ačkoliv některé z nich za historicky mylné. Uvádí to v jednom z textů z knihy Podtrženo, která vyšla v Edici Echo.
Uvědomuji si, že já – přesvědčený obhájce národního státu Čechů (nikoli obhájce čecháčkovství) – strašně málo cituji české autory. Je to i proto, že jsem v 70. a 80. letech téměř nic českého nečetl. Literatura disentu byla málo zajímavá, protože byla neanalytická. Byly to pouhé paušální soudy odmítající režim, na nichž nic objevného nebylo. V oboru ekonomie psali osmašedesátníci (ekonomové Charty 77) texty, které byly slabší než ty, které psali ekonomové v tehdejších oficiálních časopisech. Snesl jsem číst jedině časopisy Lidé a země a Věda a život. A samozřejmě knihy ze Škvoreckého Sixty-Eight Publishers v Torontu. Věděl jsem, že je to špatně, že čtením převážně cizí literatury o něco přicházím.
V roce 1982 se mi dostala do rukou kniha Petra Pitharta Osmašedesátý, která se svou kvalitou z našich domácích textů zřetelně vydělovala. Za cenné jsem považoval úvahy typu, že „rok 1968 byl generační záležitostí odčiňování špatného svědomí“ nebo že „21. srpen 1968 zbavil reformní komunisty zodpovědnosti“ za dvě předcházející komunistická desetiletí, což byl sice trefný soud, ale z hlediska historie zjevný omyl.
Petr Pithart (tehdy) viděl „defekty politiky znečištěné kulturou“ (což vysvětluje jeho nejednoznačný vztah k Václavu Havlovi). Byl si vědom toho, že „od roku 1956 žili komunističtí intelektuálové v permanentní iluzi, že jsou předvojem společnosti“. Pěkný byl i jeho soud, že „byla probojovávána pravda jejich vlastního vystřízlivění. Reformní komunisté byli vesměs se systémem spjati daleko více, než se zdálo a než by oni sami byli ochotni připustit. Přes časté konflikty s mocí od ní neměli dostatečný odstup“.
„Reformní komunisty nikdy nenapadlo, že pravdy, které objevovali a hlásali, nemusely znít všem tak úplně převratně jako jim.“ A že „vyloučení komunisté naivně a sebevědomě předpokládali, že se celý systém zhroutí, budou-li oni odstraněni“. Toto byly od Petra Pitharta skvělé analytické soudy (a proto jsem měl a mám pro něj určitou slabost, z jeho strany neopětovanou), ale to nijak nevysvětluje, proč se po roce 1990 reformními komunisty tak obklopil.
Kniha vyšla v Edici Echo
Podtrženo – osobitá forma memoárů Václava Klause přináší původně privátní výpisky z četby většinou ekonomické literatury z let 1970-2020. Kniha vychází v Edici Echo a nabízíme vám ji i na našem e-shopu. Jde o poznámky komentované nyní s nadhledem časového odstupu. Někdejší prezident Klaus na knize pracoval celý „sochy minulosti bourající“ rok 2020. Nabízíme vám čtvrtou ze série ukázek.
