Koho volí Google? Jakou politiku podporuje největší z technologických gigantů

„Nebuď zlý“ je neoficiální motto Googlu. Když v roce 2004 firma vstupovala na burzu, její zakladatelé Sergey Brin a Larry Page tvrdili, že heslo je zavazuje k objektivitě a vyhýbání se střetu zájmů a zaujatosti. Vznešené a krásné ideály, nutné zejména pro firmu, jejíž vyhledávač je nejpoužívanější na světě, tedy má moc třídit a určovat, jaké informace se dostanou k většině lidí. Jenže zvlášť v posledních letech lze o této názorové neutralitě úspěšně pochybovat.

Minulé úterý si britští uživatelé internetu všimli něčeho zvláštního. Když zadali do vyhledávače název určitých pravicových webů, Google jim nenabídl odkaz na tento server. Například při vyhledávaní RedState nabídl stránku na Wikipedii o tomto konzervativním blogu. Podobný osud potkal i odkazy na weby jako Breitbart, Daily Caller nebo Human Events. I pár levicových webů se najednou ocitlo mimo dosah Googlu, jako třeba MintPress News. Ve všech případech jde spíš o alternativní projekty. Zavedená média, jako je třeba New York Times, to neovlivnilo. Když se lidé začali bouřit a tvrdit, že Google se dopouští cenzury, společnost informovala, že došlo k technické závadě, kterou již odstranila. Stránky začaly být znovu vyhledatelné.

Není to poprvé, kdy Google něco, co vypadá jako cenzura, svádí na závadnou technologii. Zrovna v době, kdy vrcholila vlna kácení soch a v hledáčku radikálů se ocitl i Winston Churchill, přestal Google v některých případech zobrazovat jeho fotografie, třeba při hledání seznamu britských premiérů.

Celý článek si můžete přečíst na EchoPrime nebo v tištěné verzi Týdeníku Echo. Předplatné získáte zde.

Text vznikl za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky