Plán na obnovu ekonomiky EU? Je to skok k evropskému superstátu, říká Skopeček

Plán na obnovu ekonomiky EU? Je to skok k evropskému superstátu, říká SkopečekROZHOVOR
Domov

SPOLEČNÉ DANĚ A DLUHY

Vojtěch Šeliga

Státy Evropské unie by se mohly společně zadlužit a mít zároveň společné daně. Alespoň to tvrdí plán na obnovu ekonomiky EU, který představila Evropská komise. Ten se však nelíbí některým českým politikům, kteří jej považují za nenápadnou snahu unie k ještě užší evropské integraci. Například poslanec a ekonomický expert ODS Jan Skopeček tvrdí, že plán je snahou eurofederalistů o vznik evropského superstátu.

Co se vám na plánu obnovy EU nelíbí?

Je to další přelomový krok v evropské integraci. Jeden z největších od dob přijetí Maastrichtské, nebo později Lisabonské smlouvy. Zavedením evropských daní a prostřednictvím společných evropských dluhů, se kterými tzv. plán obnovy počítá, jde o obrovský integrační skok ve směru k evropskému superstátu. Druhá věc je, že je to prezentováno jako pomoc zemím postižených koronavirem na nastartování jejich ekonomického růstu. Když se ale člověk podívá do střev toho návrhu, tak zjistí, že to na žádnou ekonomickou obnovu v důsledku koronaviru není. Jedná se o snahu umožnit další dluhové financování již tak předluženého jihu, a zejména pak o možnost na dluh financovat nákladný a konkurenceschopnost evropských ekonomik srážející New Green Deal. Koronavirus byl k prosazení těchto návrhů jen chladnokrevně využit a zneužit.

Když se podíváme konkrétně na ten návrh, tak se mluví o tom, že by se společný úvěr měl splácet dalších 30 let. To je poměrně velký závazek do budoucna. Proto tedy mluvíte o další evropské integraci?

Další integrační skok bude zejména vznik nových evropských daní jako znaku suverenity EU a dalšího posílení její nezávislosti na stále slábnoucích a erodujících národních státech. Co se týče zadlužení se na třicet let, tak je to samozřejmě trestuhodný návrh. Jarní hospodářská prognóza Evropské komise, která s tímto návrhem přichází, mluví o tom, že zatímco letos ekonomika v EU poklesne nejhlouběji za posledních mnoho let, tak už v příštím roce čeká EU v průměru více jak šesti procentní růst. Já jsem sice v tomto skeptičtější, ale pokud EK na základě svých dat vytvořila prognózu, která říká, že už v příštím roce budeme velmi slušně ekonomicky růst, tak je zadlužování na 30 let prostě absurdní. Je to důkaz toho, že s námi EK nehraje fér a lže nám. To mnohaleté zadlužení je úplně kvůli něčemu jinému, než k nastartování ekonomiky.

Poslední krize tady byla přibližně před deseti lety. Hospodářství ale funguje cyklicky, takže je otázka, co tady bude za třicet let…

Během následujících třiceti let určitě přijdou ekonomické recese či krize jak čistě ekonomického původu, tak třeba i způsobené něčím mimořádným, podobně jako je tomu dnes s koronavirem. Ve chvíli, kdy se dnes předlužíme a vyčerpáme jakýkoliv fiskální prostor a relativně nižší míru zadlužení, může to při příštích krizích chybět a neúměrně bolet. Dnes je jak na úrovni národních států, tak na úrovní EU nálada dávat zelenou zadlužování se, abychom recesi neprohlubovali a neprodlužovali. Dusit dnes ekonomiku drastickými škrty by samozřejmě byla chyba. Na druhé straně jistá ekonomická racionalita a uměřenost musí existovat i v této situaci. Vy jste zmínil krizi 2008-2009. I tehdy to vedlo k nárůstu zadlužení a během následujících deseti let jsme se už nikdy nevrátili na úroveň veřejného dluhu, kterou jsme měli před začátkem tehdejší ekonomické krize. Více než koronaviru samotného se bojím následků, které přinese. Velmi těžko se budeme po týdnech útlumu vracet ke stejné pracovní aktivitě, těžko budeme zastavovat přijatá podpůrná ekonomická opatření, těžko budeme vracet míru přerozdělování na původní úroveň.

Foto: ECHO24

Zásadním průlomem evropského návrhu jsou také společné daně. Co to pro nás znamená?

Kdo četl mezi řádky toho návrhu, tak snaha zavést společné evropské daně je skutečně jednou z nejvážnějších věcí. Evropští federalisté po tom touží a dlouhá léta se o to nejrůznějšími cestami pokouší. Ať už je to debata o společném základu korporátní daně, tak rovněž letitá debata o digitální dani, ekologických clech apod. Evropští federalisté, kteří nemají rádi národní státy a nejraději by je definitivně rozpustili, nemohou snést dnešní realitu, že je EU financována příspěvky ze členských států a nemá vlastní autonomní zdroj příjmů z daní.

Co se týče samotného přerozdělování peněz, tak Češi doplácejí na nízkou nezaměstnanost. Je tedy Babišův odmítavý postoj správný?

Nespravedlivé to vůči naší zemi určitě je. Já bych se ale nerad dočkal situace, kdy by po prvotním návrhu, ze kterého nevycházíme finančně nejlépe, přijde rádoby kompromis, který nám přinese více peněz, a my na základě toho celý plán nakonec schválíme a přijmeme. Ten návrh je přeci mnohem více nepřijatelný kvůli vzniku evropských daní, kvůli společnému sdílení dluhů nás rozpočtově odpovědnějších s předluženým jihem, kvůli financování Zelené dohody, v rámci níž nedokázal premiér Andrej Babiš explicitně prosadit možnost stavět v ČR jaderné elektrárny.

Jak by se k tomu tedy měl český stát postavit?

Český stát má diskutovat o pomoci zemím, které jsou postižené koronavirem, ale pomoc musí být skutečně na důsledky způsobené COVID-19. Pomozme Itálii, pomozme Španělsku. Buďme solidární v tomto směru ve výši, kterou si Česká republika může dovolit. Představený program obnovy chce ale financovat politické projekty EU, na které nebyly dostatečné prostředky ani před vypuknutím koronavirové krize, jako je právě i tzv. Zelená dohoda.

Když se podíváme na českou ekonomiku, tak aktuálně paní ministryně financí Alena Schillerová připustila, že může letošní schodek rozpočtu dosáhnout až půl bilionu korun. Jak jste již říkal, dnes se o zadlužování uvažuje trochu jinak než před deseti lety, ale není 500 miliard už zkrátka moc?

To už je v pořadí třetí číslo za pár posledních týdnů. Já to přirovnávám k tomu, že se z českého státního rozpočtu stal utržený vagón, který jede samospádem po koleji a protože ho nikdo neřídí, tak nevíme, do čeho a kdy nabourá. Paní ministryně financí pouze chodí do sněmovny a bez dalšího jen navyšuje deficit. Dnes říká 500 miliard a to v situaci, kdy oproti obří slibované pomoci, která měla do ekonomiky směřovat, se do ní reálně nalil pouze zlomeček slibované částky. Já bych ještě chápal, že paní ministryně bude chtít navýšit schodek na 500 miliard ve chvíli, kdyby do ekonomiky napumpovala stovky miliard. Zatím to jsou ale jen desítky miliard.

Kdyby jste byl vy sám ministrem financí, kde byste hledal potřebné peníze?

Záleží na tom, o jakém časovém rámci se bavíme. Pokud bychom chtěli mít vyrovnané veřejné finance, tak zodpovědně musím říct, že bychom se museli pustit do systémových reforem typu důchodové nebo zdravotní reformy. Přiznejme si, že to dnes nemá nikdo ambici a chuť řešit. Na straně druhé každý ministr financí, jestliže přijde krize a ví, že mu budou klesat příjmy kvůli nižšímu výběru daní a naopak růst výdaje, tak s tím rozpočtem něco začne dělat. Minimálně udělá prověrku výdajové části rozpočtu a určí, jaký výdaj je a jaký není prioritní. Nikdo by přitom nenutil vládu, aby šetřila například v investicích. Vláda ale nedělá v tomto ohledu nic. Paní ministryně financí Schillerová funguje v roli jakési účetní, která pouze sčítá ztráty.