Naše násilí pácháme na sobě

Ke hře „Naše násilí, vaše násilí“ se už v Česku vyjádřil téměř každý. Představení, v němž Ježíš znásilňuje muslimku a nějaká dobrá žena si tahá z vaginy vlajku, bylo přerušeno hochy z tvrdé pravice, kteří si říkají Slušní lidé, což je poněkud sporné vzhledem k tomu, že přinejmenším někteří z nich mají dost divokou minulost.

Novináři a kulturoznalci se díky tomu přeorientovali na údajný nástup fašismu, jehož první obětí je excentrický chorvatský režisér Oliver Frljić, který částečně za peníze daňových poplatníků a částečně německého fondu pro vyhladovělé umělce, o jejichž škvár není zájem, cestuje po Evropě a uráží ty, kteří mu na jeho představení nuceně přispívají.

Blokády a narušování akcí jsou vlastní tvrdé levici a nezdá se, že by je fajnovější část národa tak rozhodně odsoudila v případě každoročního Pochodu pro život nebo Svatováclavské pouti. Nemluvě o vysloveně kriminálním jednání vůči restauraci Řízkárna, která se znelíbila anarchistům a ti jí způsobili škody za miliony.

Na západních univerzitách je nepsaným pravidlem, že přednáška kohokoliv, kdo nezapadá do levicového vidění světa (může se také jednat o liberála, který je tzv. „úchylkář“, tedy se odchyluje, byť v jednom jediném bodě, například o proizraelskou feministku), končí fyzickými útoky na přednášejícího a posluchače, proto pokud univerzita vůbec něco takového umožní, následují policejní manévry srovnatelné s výjimečným stavem.

Nic z toho autorovi pochopitelně nehrozí. Sebemrskačství, na němž je založené i ono nevkusné představení, je na Západě dominující ideologií. Frljić se hlásí k nové levici, jež si prostřednictvím pochodu institucemi vybudovala pozici neotřesitelné síly v boji proti průměrnému člověku, kterého, na rozdíl od levice staré, nenávidí a jehož hodnotami pohrdá.

Frljić toto vyjadřuje expresivně, čímž vzbuzuje prvoplánový odpor – hra, v níž Polákům oběsí papeže nebo vytře poševní sekret vlajkou, pod kterou umírali národní hrdinové, vyvolá větší skandál než uhlazená přednáška o věčné vině bílého muže, samo sebou křesťana. Frljić však pomocí urážlivých obrazů a symboliky říká totéž.

Nesmějí chybět zadnice, vaginy, penisy, tělesné šťávy. Bez toho se angažované umění prostě neobejde. Frljić zapáleně opakuje Brechtův výrok, že fašismus je poslední stadium kapitalismu. Bertolta Brechta jeho hlášky v realitě dovedly do NDR, tedy do státu, který naplnil faktické rysy fašistického režimu jako málokterá země v historii. 

O tom, jak naše civilizace (Ježíš) údajně ubližuje (znásilňuje) zbytku světa (to je ta muslimka), napsal už včera kolega Jiří Peňás. Hodí se jen dodat, že Frljić se nijak netají tím, co má jeho dílo zobrazovat, takže tvrzení Tomáše Halíka, že „prostý věřící“ tu složitou spleť ušlechtilých myšlenek nepochopil, je dokonce u prosťáčka, který nepřednáší na zahraničních univerzitách, nonsens. Pochopil, o to víc se mu to hnusí. Tím spíš, že se nejedná o jednoho výstředního Chorvata, ale o převládající narativ západních elit, byť se většinou projevuje výrazově umírněnějšími prostředky. 

Frljić sám se rád stylizuje do role enfant terrible, přitom je elitním propagandistou, jemuž se obdivují všichni s výjimkou nepoddajného plebsu. Přirozeně ignoruje fakta a vývoj – v mnohém se tak neliší od islámských fundamentalistů, kteří o Západu nadále hovoří jako o „křižácích“. Je to poněkud přežité, ale na druhou stranu – divme se jim, asi chtějí protivníky brát vážně, a tak si vypomáhají příklady z minulosti. Jak by nám asi říkali, kdyby byli, řekněme namísto waterboardingu, nuceni zhlédnout výběr z Frljićova díla? 

Lidé Frljićova typu přitom západní safe space životně potřebují, mimo něj nejsou schopni existovat. Nejen hanobení proroka Mohameda v zemích s islámským zákonodárstvím a nyní už v Evropě, ale – na což se často zapomíná – také hanobení Ježíše v křesťanské části Afriky by jim namísto ovací a kulturních kritik přineslo to skutečné násilí. Část subsaharské Afriky je prodchnutá křesťanstvím evangelikálního charakteru, které zde ovlivňuje společenskou realitu více než kdekoliv na Západě.

V těchto zemích by na své bludy nejenže nedostali žádnou dotaci, ale stěží by stihli zachránit holý život před rozzuřenými davy. Proto jim nezbývá než nenávidět civilizaci, která jako jediná na světě a v lidských dějinách umožňuje poplivávat své fundamenty, a ještě za to platí z veřejných rozpočtů. To je to „naše násilí“ a dopouštíme se ho na sobě.